Jak zachovat klid a nepanikařit, když je nějaká vypjatá situace?
Je potřeba si nejdříve definovat, co vlastně panika je. Shrnout se dá do iracionálního, spontánního a nekoordinovaného chování. Při panice se nerozhodujeme stejně, jako to děláme v běžném rozpoložení.
Slovo panika je dnes ve veřejném prostoru často skloňované, ale jako psycholog ji podle toho výkladu kolem sebe nevidím. A pokud ano, tak jsou to jen náznaky, nebo je to ve velmi malé míře, pokud vzpomeneme na zásobování se a nakupování.
Marek PreissDoc. PhDr. Marek Preiss, PhD. vystudoval jednooborovou psychologii na FF UK v Praze, v současnosti kombinuje práci v Národním ústavu duševního zdraví, kde je vedoucí klinický psycholog. Vyučuje na University of New York in Prague a koordinuje aktivity v neziskové organizaci Rafael institut zaměřené na prevenci a terapii psychologického traumatu, kde působí jako vedoucí výcviku v psychoterapii. Zajímá se o klinickou psychologii, oblast psychologicky pojímané integrity a etiku.  |
Nemyslím tím, že momentálně panikaříme, ale pokud bychom něco podobného cítili, jak zachovat klid?
Úplně zásadní je mít dobré informace. Bojíme se neznámého a čím víc o nějakém nebezpečí budeme vědět, tím lépe se s ním dokážeme vypořádat.
Kvalitních informací máme dost, je potřeba je jen filtrovat od těch špatných, konspirativních, poplašných. Informacemi jsme dobře zásobení a stát s nimi podle mého zachází v zásadě adekvátně. Náš psychický stav může pozitivně ovlivnit také informační otevřenost, tedy více zdrojů.
A pomáhá panika něčemu? Aktivuje například v našem těle vyplavování látek, které nám pomohou překonat krizovou situaci?
Standardně v nebezpečí reagujeme útokem, nebo útěkem. Panika to může povzbudit, ale je to nekontrolované, emocionálně podbarvené. Může vyburcovat náš organismus k rychlé akci, která ale nemusí být rozumná. A protože tyto reakce jsou rozumem málo kontrolované, panika podle mě nápomocná není.
Říkal jste, že se bojíme neznámého. Novota koronaviru je tedy tím hlavním, z čeho máme obavy? Nejrůznější nemoci jsou kolem nás dnes a denně.
Je to nový virus, nová situace. Ty staré „strašáky“, jako je třeba chřipka, která je tady každoročně a zemřou na ni stovky až tisíce lidí, jsou pro nás známé a zevšedněly. V porovnání by „klasická“ chřipka měla být pro nás větším strašákem, ale tolik se jí nebojíme. Podstatou je ta novost.
Jsme dobře informováni, takže víme, jak rychle se virus šíří, což ještě umocňuje moderní doba, kdy hodně cestujeme. V minulosti by takové rozšíření trvalo léta. Zatím také není vakcína, takže pro veřejnost není ani vidina rychlé léčby, což úzkost prohlubuje. I když je ze statistického hlediska větší pravděpodobnost, že mě přejede auto, než že podlehnu koronaviru, není autonehoda pro lidi nová hrozba.
S opatřením vlády se zavřely školy, doma jsou skoro dva miliony dětí a studentů. Jak jim současnou situaci mají rodiče vysvětlit?
Určitě by jim to měli vysvětlit podle svých možností, ale uzpůsobit to věku. Menší děti mají logicky jiné schopnosti to pochopit, než co dokážou středoškoláci. Ale určitě je potřeba s nimi mluvit a ne jim to nějak zamlčovat, to asi ani nejde. Starší děti mohou být doma samotné, informace si seženou na internetu. Potřeba je jim ale dodat kontext. Jak se to šíří, kolik je případů, kolik lidí zemřelo, ale i kolik se uzdravilo, říct jim o hygieně a podobně.
Stále více lidí je u nás v karanténě, takže jsou omezení a bez lidského kontaktu. Jak izolace působí na psychiku?
Karanténa, jak je teď nastavená, není klasická izolace. Není to samotka. Telefony a internet na přechodnou dobu určitě postačí. Je to trochu nepříjemné, ale nemělo by to být deprimující, protože se kontakt dá nahradit. Nemusí to být zátěž a naopak si myslím, že to některým lidem může i pomoct.
Jak pomoct?
Mají to nařízené, jiná možnost neexistuje, takže si mohou, respektive musí odpočinout, zvolnit. Pokud je to na krátkou dobu, pro psychiku člověka v dostatečném kontaktu s ostatními přes nejrůznější technologie to může být prospěšné. Týdny a měsíce jsou ale něco jiného.
Epidemie koronaviru |
A pro seniory je to jak náročné?
Pokud mluvíme o těch, kteří jsou už v důchodu, nechodí do práce a mají méně kontaktu s lidmi než jejich produktivní vrstevníci, bude to podobné jako u dospělé populace.
Kontakt na chvíli nahradí moderní technologie. Co se vnímání situace kolem šíření koronaviru týká, ten strach z neznámého platí pro všechny generace.
Do krizové situace se může někdy v životě dostat každý z nás. Jsou nějaké osvědčené postupy, co v takové chvíli dělat, jak se uklidnit?
Pro uvolnění úzkosti často stačí naprosto triviální hluboký nádech, zklidnění tempa, zamyšlení se. Pak jsou složitější relaxační techniky nebo můžeme zaměřit pozornost jiným směrem.
Pokud bychom rozdělili reakce lidí na tři skupiny - racionální, letargická a přehnaná - dá se mezi extrémy zvolit ta lepší varianta?
Extrémy nejsou moc dobré nikdy. Lepší je ale akce, než nedělat nic. Extrémní reakce bývají po velkém vypětí, po výrazném stresu, jako jsou nehoda nebo i leknutí se.
Šíření koronaviru je trochu jiný druh podnětu, kdy hodně pracujeme s informacemi, málo se mění realita okolo nás, na rozdíl od povodní či zemětřesení. Je to pro nás imaginární. Důležité je být zodpovědný a informace nebagatelizovat. Být letargický zodpovědné není. Nadměrná reakce ovšem taky ne, je potřeba najít mezi tím tu adekvátní cestu, jak to vyřešit, což je ale samozřejmě často těžké.
Můžu já na sobě poznat, že nejednám racionálně a nějakému stupni paniky podléhám, nebo mi to musí říct někdo jiný - co děláš, to nejsi ty?
Většina lidí na sobě pozná, že se s nimi něco děje. Projevuje se to i na těle. Bolí nás hlava, svaly. A stejně tak je většina lidí schopná si naordinovat to, co jim pomáhá se tlaku zbavit. Někteří lidé sami sobě rozumí méně, většina to ale zvládne.
Zdroje informací o koronaviru COVID-19Kde hledat aktuální údaje a oficiální doporučení
Infolinka Státního zdravotního ústavu pro kohokoliv, kdo se potřebuje poradit v souvislosti s koronavirem, je k dispozici denně na telefonních číslech 724 810 106 a 725 191 367. |
Jak se v těchto situacích, jakou jsou teroristické útoky, koronavirus a jeho šíření, daří mýtům a lidem, které je vytváří? Jak snadné je tomu podlehnout?
Obecně každá složitá situace přináší vždy alternativní vysvětlení a mohou se vyskytnout různé výklady, paralelní interpretace toho, co se děje.
Ty zpravidla nejsou v souladu s tím, co tvrdí klasická média či vláda. V takových situacích se mýtům daří, a proto je potřeba mít kvalitní servis ověřených informací.
Nese takovou situaci hůř osamělý člověk bez příbuzných, nebo ti s velkými rodinami, kteří se bojí o více lidí?
Počet rodinných příslušníků nemusí hrát roli, spíše naopak jde o to, zda má člověk více, nebo méně starostí.
Pokud jich máme hodně, každá další zátěž může být zátěž nadměrná. Můžu být sám a můžu s tím být spokojen, můžu mít velkou rodinu a necítit se tam dobře - a obráceně. Ve vnímání tak rodina oproti samotě nemusí hrát roli, je to individuální.
Kdo jsou teď lídři, o které se máme opírat? Vláda? Odborníci? Rodina?
Lidé ve složité situaci se obrací na ty, kterým důvěřují. Je to typické v jakékoliv krizi. Když je pro mě manželka člověkem, se kterým diskutuji o složitých věcech, tak předpokládám, že s ní budu diskutovat i o něčem takovém, jako je šíření viru. Když je to pro mě nějaký kamarád, jdu za ním.
V obecnější úrovni by to měly být státní orgány. U nich bych očekával, že se postarají o to, abych dostal adekvátní informace, které si můžu rozmnožovat - čtením rozhovorů s virology, epidemiology. Stát by měl poskytnou ty racionální a faktické informace, které mě povedou, abych si věděl rady.
Jak to nesou psychicky nemocní lidé, jak ně celá situace působí?
Nedá se to moc generalizovat. Každá porucha a problém vychází z něčeho jiného. Myslím si, že se to nedá takto říct, že jsou všichni nemocní negativněji ovlivňováni informacemi o koronaviru.
Má podíl na strachu nebo nějaké úzkosti i množství informací z médií? Tedy to, že všichni o koronaviru nyní reportují, hodně se o něm mluví, jsou toho plné noviny, weby, televize. Vzbuzuje to v člověku větší pocit ohrožení?
Média to nyní dělají dobře, sám jsem ale procházel různými fázemi. Z počátku jsem si říkal, že je to humbuk, že není potřeba věnovat tomu tolik pozornosti. Když se tomu média věnovala ještě o něco víc, tak jsem měl ještě větší pocit, že to není adekvátní.
S rozšířením toho problému mi to ale připadá velmi na místě a média to dělají dobře. A to je důležitá věc. Chápu stát, péči, která se tomu nyní věnuje - tedy různá opatření, které mají vést ke snížení rizika. Lidé by měli být chytří, přemýšlet a dávat si informace dohromady.
Je lepší se něčemu takovému vyhnout, nebo je to spíš posílení do budoucna díky zkušenosti?
Volil bych zažít, protože zkušenosti jsou nepřenosné. Pozitivní je například fakt, že si lidé nyní více všímají hygieny. Nebo když si vzpomenu, jaký odpor v posledních letech budilo očkování, je to opět výrazná připomínka toho, že se o naše zdraví musíme starat.
Má to i další pozitiva. Třeba do budoucnosti budeme umět lépe reagovat a třeba to už od začátku nebudeme přehlížet, protože takovou tendenci spousta lidí měla. Hodně se ponaučit může i stát.
Praktický příklad: spousta lidí má dovolenou, někteří ji plánují samostatně bez služeb cestovních kanceláří, takže přípravou stráví několik měsíců. Teď se objeví nákaza typu koronaviru a všechno padne. Nemáte vysněnou dovolenou, nemáte volno, zaměstnavatel vám ji nestornuje, takže nemáte ani možnost si ji vybrat jindy, přijdete o investovaný čas, energii, peníze. Jak zachovat chladnou hlavu a vzít to s nadhledem?
Mně připadá, že to je to typický problémy moderního věku a moderních společností. Jsou to starosti lidí, co mají peníze a dostatek volného času. Ovšem to je nic ve srovnání s útrapami, které v minulosti lidé zažívali. Myslím si, že dát si to do relace s tím, že takové možnosti řada lidí ani nemá a je to vlastně jen drobná nepříjemnost. I ve srovnání, jaké následky s sebou šíření viru ve světě přináší.
