Nepovažujeme za nutné, a určitě ne za přínosné silácky kritizovat obsah a formy práce vlády (a už vůbec ne našich prazvláštních politických stran). Kdybychom byli „vládou“, určitě bychom různé věci v koronavirové krizi dělali jinak, ale vládou nejsme a proto necítíme potřebu „politikařit“.
12 pohledů na koronavirusKolektiv autorů pod vedením Václava Klause na portálu iDNES.cz přinese sérii 12 textů, v nichž analyzuje současnou situaci okolo koronavirové pandemie a zároveň nabízí řadu doporučení, jak minimalizovat vážné dopady této krize na naši společnost, mezilidské vztahy a na ekonomiku země. |
Něco se vládě daří lépe, něco hůře, něco udělala dříve, než bylo třeba, něco později. Něco neměla dělat vůbec. Avšak atakovat vládu za každou spornou jednotlivost škodí méně vládě, ale o to více atmosféře a náladě v celé společnosti. Neexistuje žádná – mimorevoluční – cesta jak teď, v této krizové situaci, vytvořit vládu jinou. To platí i tehdy, máme-li toho či onoho politika v mimořádné neoblibě (a bojujeme-li pořád více s minulostí než se snahou zlepšit přítomnost a zejména nezničit si budoucnost).
Na tuto krizi jsme nebyli připraveni. A s námi celý svět, píše Klaus |
Jde v každém případě o bezprecedentní krizi a přiznejme si i my nevoliči této vlády, že se vláda svým rozhodováním nijak nevymyká tomu, co dělají vlády jiných zemí. V tomto smyslu vláda v podstatě obstála, jakkoli bychom někteří měli jiné priority a jinou volbu z možných řešení. Jinak než vláda však s mimořádnou naléhavostí cítíme ohrožení ekonomického koloběhu a veřejných financí. Při jakékoli volbě z několika alternativ nesmíme přehánět, musíme hledat řešení optimální (nikoli maximalistická). Vždy musí jít o kompromis. Nerozdělujme extrémními postoji a opatřeními společnost, využijme této chvíle k jejímu sjednocování. Je to úžasná příležitost.
Koronavirus v Česku |
Oceňme práci zdravotníků, hasičů, policistů i desítek či stovek dalších profesí, včetně těch, kde se nedělají žádné heroické výkony. Tedy všech těch, kteří prostě někde ráno v práci musí být (a být při tom v kontaktu s desítkami či stovkami zdravých či nezdravých lidí denně).
Oceňme i spontánní aktivitu, obětavost a vzájemnou, nikým neorganizovanou solidaritu našich občanů. Nepodrývejme ji zbytečnými politickými šarvátkami. Nemusíme být všichni úplně stejně přesvědčeni o všemocnosti předepsaných roušek, například proto, že v posledních dnech března je lidé v masovém měřítku nepoužívají ani v Německu, ani v Rakousku, ale ani v USA. Přesto je občasné posmívání se amatérskému šití roušek výrazem naprosté ignorance a nezodpovědnosti.
Vyvarujme se chyb, i když nemohou nevznikat. Poučme se z nich. Neopakujme blamáž s trojí změnou doby, kdy si mají senioři chodit do obchodu nakupovat.
Institut Václava Klause je think-tank, který okolo bývalého prezidenta České republiky sdružuje několik ekonomů a společenskovědních expertů. |
Buďme zodpovědní a respektujme zaváděná opatření. Výtky řady opozičních politiků a zklamaných ambiciózních jednotlivců, že nejsme spolutvůrci zaváděných opatření státu, jsou liché. Rozhodnutí o nich přijala vláda i obě komory parlamentu. Pocity některých, že oni jsou také těmi „vyvolenými“ a že by proto měli spolurozhodovat za nás za všechny, jsou chybné. Ať každý člověk co nejlépe rozhoduje tam, kam svou pravomocí a svým vlivem dosáhne. A kam patří. To není výzva k absenci kritiky, to je „pouze“ nezbytný respekt k našemu společenskému uspořádání, kterým je parlamentní demokracie.
Starejme se o své bezprostřední okolí jak pracovní, tak osobní, pečujme o své blízké, pěstujme dávno opomíjené či odkládané vztahy a kontakty. Nepromarněme čas, který nám nečekaně spadl do klína, udělejme mnohokrát odkládané věci.
Klaus: Šíření viru je cenou za Schengen. Globalizovaný svět je zranitelný |
Nepodléhejme konspiračním a spikleneckým teoriím, jakkoli se můžeme lišit v názoru na vznik této koronavirové pandemie a jakkoli je jisté, že se na pandemii a na interpretaci dějů kolem ní přiživují různé cynické zájmy. O tom si nedělejme iluze. Tato pandemie tady prostě je, i když se lišíme v hodnocení stupně její nebezpečnosti.
Dávejme velký pozor na komunikaci, na způsob vyhlašování různých opatření státu, na volbu tónu hlasu, slov, argumentů. Toto – zdá se – vadí veřejnosti na vládě snad nejvíce ze všeho. Vyvarujme si silných výroků typu „jsme ve válce“, neboť užívání tohoto alarmistického výroku navozuje ve společnosti atmosféru, která bude (a už je) náchylná k zavádění – svými vedlejšími dopady – velmi nebezpečných opatření. Někdo dodá, že hlavně musí existovat věrohodnost politiků, ale ta je, jaká je. Nedá se změnit.
Zůstaňme proto co nejvíce v klidu – v pozici sebevědomých občanů, kterým jde o náš stát. Žádejme však od představitelů našeho státu – zejména od některých – pokoru a respekt k odlišným názorům, což je ve společnosti věcí nezbytnou. Pokora samozřejmě nevylučuje potřebnou rozhodnost a odvahu k rozhodování. I to si od našich politiků přejeme.
