Studentka posledního ročníku 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Kateřina Koudelková pomáhá už od jara. Tehdy začala koordinovat dobrovolníky ze své školy a sama nastoupila do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
„Se smrtí jsem se setkala už předtím, takže to pro mě nebylo tak intenzivní jako pro některé. Ale stejně to na člověka hrozně dopadne,“ popisuje.
V době nouzového stavu mají hejtmani možnost uložit medikům pracovní povinnost. Někde tedy do práce musí, jinde, třeba v Praze, to však primátor neudělal. I tam ovšem studenti pomáhají - dobrovolně. S krátkou letní pauzou mnohdy už rok. I oni už čelí vyčerpání. Na rozdíl od ostřílených zdravotníků pro ně navíc mnohdy šlo o první setkání se smrtí, které je teď mnohem více než normálně.
„Často se v noci probudím s tím, že co když jsem zapomněl někomu dát jeho medikaci. Jsem unavenější, nemám tolik času na přítelkyni a kamarády. Doléhá na mě zodpovědnost, kterou mám. Závisí na mě život pacientů, když se o někoho starám dvanáct hodin, podávám mu silné léky... Navíc nemám moc zkušeností, takže z toho mám strach,“ popsal třeba student Fakulty zdravotnických studií Univerzity Palackého v Olomouci Ondřej Dobiáš.
Umírá mnohem víc lidí. Na to se nedá zvyknout, říká vrchní sestra z ARO |
Není jediný. Medici zmiňují vyčerpání, úzkostné stavy i pocit bezmoci. „Třeba se mi stalo, že nám zemřelo více pacientů během směny... Vůbec to, že je člověk vidí umírat a kolem spousta lidí ve vážném stavu a vy v podstatě víte, že pro ně není žádná léčba, co by je mohla zachránit,“ popsala Koudelková. Veškerá medikace je totiž jen podpůrná, efektivně jim pomoci nelze. „Ten člověk vám odchází před očima a není tam nic, co by s tím šlo udělat. To je hrozně těžké,“ dodala.
„Za školou“ kvůli službě v nemocnici
Bezmoc zmiňují i další medici. „Ve škole nás učí, že lidem budeme pomáhat. Nikdo nás nenaučil, že nebudeme schopni pomoct,“ říká studentka Tereza Janoušková.
Pro mediky navíc nejsou služby v nemocnici jedinou povinností. Škola je sice omezená, část praktické výuky ovšem stále probíhá, k tomu mají i online hodiny. Jak říkají sami studenti, fakulty se jim snaží vyjít vstříc. V nemocnicích pomáhají především studenti posledních ročníků, a ty čekají státnice.
„Abychom byli nemocnici vůbec nějak platní, je třeba si vzít alespoň dvě nebo ideálně i víc služeb za týden. V těch dnech se člověk učit nemůže nebo dokonce výuku zamešká,“ dodala Koudelková.
Covid nás neopustí ani doma, jsme psychicky vyčerpaní, říká primářka |
Ačkoliv se studenti shodují, že jde pro ně o cennou zkušenost, zároveň se kvůli pandemii nepodívají na tolik pracovišť jako při běžných praxích. „Během studia máte možnost potkat širokou škálu lékařů a můžete je vidět při komunikaci s pacientem nebo s kolegy. Postupně si skládáte takovou mozaiku - jak bych chtěl jako lékař vystupovat, čeho se chci vyvarovat, na čem potřebuju zapracovat, co jsou moje kvality... Je to věc, která se dá těžko naučit a vychází právě z těch tisíců různých drobných setkání, která teď nejsou možná,“ myslí si Martin Mílek, medik, který pomáhá ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. Dodává, že to podle něj může mít vliv i na kvalitu absolventů.
Medikům se proto nevyhne ani pocit vyhoření či myšlenky o změně oboru. „Já osobně to za sebe nevidím tak špatně, pořád mě to baví a vidím v tom smysl. Ale u řady spolužáků se s tím setkávám, že už teď jedou na rezervy a nevím, jak dlouho to ještě vydrží a co bude potom,“ připustila Koudelková.
V covidáriu motolské nemocnice:
31. března 2021 |
Pomoct se snaží fakulty i nemocnice
Fakulty, nemocnice, ale i neziskové organizace se proto snaží pomáhat a zatížené psychice ulevovat. Nově třeba zmíněná 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy uzavřela smlouvy s psychology a psychoterapeuty, kteří jsou pro mediky k dispozici. „Potom je tady iniciativa Karlovy univerzity, která zaktivovala psychoterapeuty, co se zabývají krizovou intervencí. K dispozici pro studenty je tým, který pomáhal zdravotníkům třeba po střeleckém útoku v Ostravě,“ popsala Koudelková.
Podat pomocnou ruku se snaží i další. Třeba nezisková organizace Nevypusť duši jedná se středními zdravotnickými školami, jejichž studenti a studentky také vyrazili na pomoc, o možnosti pomoci.
Pandemie přinesla či posunula i další programy. Jedním z nich je třeba iniciativa #delamcomuzu, která nabízí pracovníkům v první linii zdarma online psychoterapie. Vyčerpání se totiž netýká jen mediků, ale především již dostudovaných zdravotníků. „Daleko častěji se teď v terapiích objevuje téma smrti, s tím jsme se v podzimní vlně tolik nesetkávali. Zároveň je o psychoterapeutické konzultace v posledních týdnech od zdravotníků zvýšený zájem,“ popsal zakladatel projektu a psychoterapeut Pavel Pařízek.
Až bude po covidu, vrátím se do Keni, plánuje zdravotní sestra z Pardubic |
Věc se přitom může podle odborníků ještě zhoršit, až epidemie skončí. „Největší nápor očekáváme až v době, kdy se situace ve zdravotnictví zklidní a na zdravotníky vše teprve se zpožděním psychicky dolehne v plné síle,“ uvedl Pařízek.
S tím souhlasí i Kateřina Rusinová, přednostka Kliniky paliativní medicíny VFN a 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity. Ta totiž zdravotníkům také pomáhá se přese všechno přenést. „Nejde jet dlouhodobě nadoraz. Hezké přirovnání měla naše jedna naše psycholožka: je to stejné, jako když zacházíme s baterií v mobilu. Když máme padesát procent a více, využíváme všechny funkce bez omezení, pod dvacet procent už začne svítit ukazatel baterie červeně a my si rozmyslíme, zda budeme prohlížet videa nebo zda budeme daty šetřit. Když jsme na pěti procentech, necháme telefon už jen na opravdu nejnutnější hovory. Podobně bychom měli zacházet s naší energií. A nezapomínat na nabíječku..,“ uvedla.
„Frustrace se po tak dlouhé době enormního psychického a fyzického zatížení zdravotníků a nasazení, může projevovat a projevuje. Psychické potíže zdravotníků se mohou projevit i po delší době, a proto je žádoucí nabízet psychologickou pomoc a intervenci průběžně a v dlouhodobém horizontu,“ říká také Pavel Harsa, klinický psycholog z Psychiatrické kliniky stejné nemocnice.
Vědomé si toho je i ministerstvo zdravotnictví. To spustilo kampaň Opatruj se, která cílí i právě na zdravotníky, a zapojilo se do průzkumu o tom, jakým tlakům lékaři i pomocný personál čelí. „Cílem je vytvoření podpůrných strategií a programů, od ryze praktických po možnosti vzdálené podpory či nabídky využitelné pro zaměstnance ve zdravotnictví a v sociálních službách,“ uvedla mluvčí resortu Barbara Peterová.
Co zdravotníky trápíIniciativa #delamcomuzu v březnu analyzovala svá data o tom, s čím se na ně zdravotníci nejčastěji obracejí. Z těch vyplynula jako nejzávažnější následující témata:
Zdroj: #delamcomuzu |
