„Cvičila jsem na housle s učitelkou jednou týdně, sama tak třikrát, denně jsem to nestíhala a ani se mi moc nechtělo. Často nám vypadával internet, takže mi spíš říkala, jak to mám dělat a já to potom zkoušela sama. Jako ve třídě to nebylo. Tam mi učitelka sama ukazuje držení pravé i levé ruky hned na houslích,“ popisuje online hodiny osmiletá Eva, která hraje druhým rokem.
Děti se mohou vracet na individuální výuku do základních uměleckých škol po několika měsících, kdy musely být stejně jako ostatní na distanční výuce. Žáci tak cvičili baletní figury v pokojíčcích, hodiny se kompletně změnily. U dětí v základních uměleckých školách se ale podle některých učitelů mohly rozvinout chyby. Některé půjdou opravit snáz, některé hůř.
„Nemyslím si, že by distanční výuka napáchala nevratné škody, ale je jich dost a bude třeba je opravovat. Učím klavír a vím, že u žáků budu muset řešit držení těla, ramenou, rukou i úhozy. Na distanční výuce dělali všichni maximum, ale určitě to není to samé jako v hodině,“ říká prezidentka Asociace základních uměleckých škol Jindřiška Kudrlová.
„Slyšíme se? Teď mi to vypadlo,“ znělo z hodin
Rozvoj talentů se nezastavil, ale zpomalil. Nejvíce je nyní potřeba se zaměřit na malé děti, které s nástroji i dalšími obory teprve začínají. Neměly ještě pořádné základy a vyučování přes obrazovku nelákalo.
„Čím starší děti, tím se učily lépe, protože se dalo na něčem stavět. V začátcích je potřeba vzbudit v dětech zájem, aby se nejen učily, ale aby je nástroje i bavily. Některé skoro neměly v loňském roce nástroj v ruce a podepsalo se to i na odlivu dětí. Není velký, ale pokud by měl pokračovat, řada škol by mohla mít existenční problémy,“ dodává Kudrlová.
Provoz základních uměleckých škol v podstatě platí rodiče v rámci „školného“. Platy učitelů pokrývá ministerstvo školství, z rozpočtu školy se platí provoz jako jsou například energie a nástroje. Díky tomu si je mohou děti půjčovat domů. Pokud by základní umělecké školy přišly o studenty, znamenalo by to pro ně už problém. Někteří rodiče ale vzhledem k plošné distanční výuce například nechtěli, aby děti seděly u počítače další hodiny.
Umělecké školy musí rodiče platit i nadále, výše školného v roce měnit nejde |
S distanční výukou se z hraní vytratila melodie, těžko se přes mikrofon hledala plynulost skladeb nebo radost. V Česku je přitom přibližně 500 základních uměleckých škol, které navštěvuje přes čtvrt milionu dětí ve čtyřech základních uměleckých oborech – literárně dramatickém, výtvarném, hudebním a tanečním.
„Pandemie se přes tyto obory přehnala jako uragán. V umění je přechod na online výuku mimořádně obtížný – u nástrojů se dítě těžko naučí techniku držení na dálku, tóny či obrazy a barvy, které učitel na druhé straně obrazovky slyší a vidí jsou deformované přenosem, emoce, výraz nebo strukturu materiálu nelze přenést vůbec. Učitelé jsou neuvěřitelně vynalézaví, chtějí mladé talenty u oboru udržet, ale zásoby energie nejsou bezedné,“ říká Dana Syrová, zakladatelka stipendijní Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART.
Pokrok díky zájmu rodičů
Podoba sítě základních uměleckých škol v Česku je světové unikum, podobně je na tom ještě třeba Slovensko. Mezi nejpopulárnější obory patří hudební, kde kraluje hra na klavír či kytaru. Právě k hudbě je ale potřeba i přesnost v podobě nástupů, rytmu i melodie, což během distanční výuky utrpělo. Podle Jindřišky Kudrlové se ale do vzdělávání dětí v základních uměleckých školách zapojovali nad míru nejen učitelé a děti, ale i rodiče.
Umělecké školy zkusí rozpoznat talenty i pomocí kamer a videokonferencí |
„Mají o umělecký rozvoj dětí zájem. Bez podpory rodičů by pokroky dětí byly pomalejší. Na hodinách se teď bude pracovat pilněji, ale do konce roku by se ‚neřesti‘ měly odstranit, pokud školy zůstanou otevřené,“ dodává Kudrlová.
Děti teď musí hlavně chtít a je potřeba znovu najít motivaci, která s prvními hodinami na živo přichází. Cvičení jedné skladby stále dokola se podle osmileté Evy ukázalo jako nepochopení techniky. Teď už jí to jde lépe.
„Už jsem měla dvě hodiny s paní učitelkou a je to mnohem lepší. Nejdříve mi to sama ukázala a pak mě doprovázela na klavír nebo vyklepávala rytmus. Doma jsem se vztekala, ale najednou to šlo. Těším se, až bude mít zase absolventské koncerty,“ vyjmenovávala Eva a dodává, že ráda poslouchá skladby od starších spolužáků.
