1 Bronzový voják, Tallinn
Na konci dubna 2007 vypukly v estonské metropoli násilné protesty, které vstoupily do dějiny jako „Bronzová noc“.
Odstartovalo je rozhodnutí vlády přesunout sovětský pomník osvoboditelů Tallinnu, který pro Estonce představoval symbol sovětské okupace. Pro početnou ruskou menšinu však byl nejen památníkem vítězství nad nacismem, ale i symbolem jejího nároku na rovná práva v pobaltské zemi.
Výsledkem dvoudenních protestů bylo tisíc zatčených, vyrabované obchody, sto sedmdesát zraněných a jeden mrtvý. Vláda však necouvla a pomník truchlícího rudoarmějce nechala spolu s několika vojenskými hroby přesunout z centra na vojenský hřbitov.
Rusko pohrozilo přerušením diplomatických vztahů, před estonskou ambasádou v Moskvě se týden protestovalo. Estonsko během krize zaznamenalo masivní vlnu kyberútoků, jejichž cílem se stal parlament, banky, ministerstva a média.
2 Legnica, Polsko
Nekompromisní odstraňování sovětských památníků se dnes odehrává v Polsku. Když strana Právo a spravedlnost před čtyřmi lety triumfovala ve volbách a sestavila jednobarevnou vládu, prosadila zákon o dekomunizaci, který zakazuje používání totalitních symbolů. Mezi ně řadí i sovětské pomníky, kterých je u našich severních sousedů asi pět set.
Fotogalerie |
Před rokem tak dělníci odklidili i monument sovětského a polského vojáka ve městě Legnica, kterému se dříve kvůli početné základně sovětské armády říkalo „Malá Moskva“. O pár let dříve pomník poničili polští nacionalisté a zasáhla proti nim policie. Loni už mohli slavit – současná vláda se postavila na jejich stranu.
Moskva polský zákon ostře odsoudila. „Polské úřady velmi dobře chápou, jak hluboce urazí ruský lid a lid zemí, které byly součástí SSSR. I tak ale ve Varšavě vědomě pokračují s touto nehoráznou provokací,“ uvedlo ruské ministerstvo zahraničí.
Nutno dodat, že polsko-ruské vztahy jsou daleko problematičtější než vztahy Čechů a Rusů. Dělení Polska, pakt Molotov-Ribbentrop, masakr polských důstojníků v Katyni a naposledy havárie polského prezidentského speciálu u Smolenska. To vše jsou události, které v Polsku živí silnou animozitu vůči Rusku.
3 Náměstí svobody, Budapešť
Zvláštní případ nakládání s historií nabízí budapešťské Náměstí svobody. Od konce druhé světové války se zde tyčí bílý obelisk korunovaný zlatou pěticípou hvězdou, který Maďarům připomíná osvobození jejich země Rudou armádou.
Pomník je chráněn bilaterální smlouvou mezi Moskvou a Budapeští. Řada Maďarů ho však kvůli dlouhým rokům komunistické totality a krvavému potlačení protisovětského povstání roce 1956 nemůže vystát a často se stával cílem vandalů. Vláda proto kolem něj v roce 2006 byla nucena instalovat plot.
Už v polovině 90. let se kousek od náměstí jako protiváha sovětského památníku objevil Imre Nagy, hrdina povstání z roku 1956. Je zobrazen na mostku přes malou vodní nádrž, jak hledí směrem k budově parlamentu, symbolu maďarské demokracie.
Po nástupu strany Fidesz k moci přibyla na náměstí socha bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana, který se mezi Maďary kvůli svému ostrému postoji proti komunismu těší velké popularitě. Je zobrazen v nadživotní velikosti, jak neochvějně kráčí k sovětskému obelisku.
A na Náměstí svobody nechybí ani admirál Miklós Horthy, autoritativní vládce Maďarska v době druhé světové války, jehož bustu zde odhalili nacionalisté před šesti lety.
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv4 Památník obětem německé invaze, Budapešť
Na budapešťském Náměstí svobody ještě zůstaneme. Před pěti lety zde vláda Viktora Orbána nechala instalovat pomník připomínající okupaci Maďarska německými vojsky v roce 1944.
Socha archanděla Gabriela (symbolizující Maďarsko), na něhož se snáší německá orlice, ale vyvolala bouřlivé protesty opozice, občanské společnosti i židovských organizací.
Kritici vládě vyčítali, že pomník dělá z Maďarů jediné oběti nacistické okupace a pomíjí fakt, že se během ní aktivně podíleli na deportaci asi 450 000 židů do vyhlazovacích táborů.
5 Jozef Tiso, Slovensko
Na Slovensku před dvěma lety vzbudil pozornost umělecký aktivista Peter Kalmus, který pomaloval sochu Jozefa Tisa v obci Čakajovce nedaleko Nitry. Prezident Slovenského štátu, který byl po válce odsouzen za vlastizradu a válečné zločiny k trestu smrti, je zde součástí Panteonu slovenských osobností, kde stojí vedle Ľudovíta Štúra a Milana Rastislava Štefánika.
Dílo amatérského sochaře zde bylo odhaleno v roce 1997 a tehdejší starosta ho tehdy podle HNonline.sk hájil slovy: „Byla by škoda, kdybychom sochu museli odstranit, měla by sloužit jako výzva pro historiky. Nevidím v tom žádnou propagaci fašismu. Tiso byl prezident, kdo ví, jak by v tak těžké zkoušce obstáli jiní“.
6 Údolí padlých, Španělsko
Generál Francisco Franco i více než čtyři dekády po své smrti stále rozděluje španělskou společnost. Emoce proto planou i kvůli místu jeho posledního odpočinku, monumentálnímu památníku Údolí padlých v pohoří Sierra de Guadarrama nedaleko Madridu. Caudillo zde leží ve společnosti 34 000 obětí španělské občanské války pod 150 metrů vysokým křížem.
Loni vláda premiéra Pedra Sáncheze schválila exhumaci a přesunutí generálových ostatků na madridský hřbitov, kde je pohřbena Frankova manželka. Frankovi potomci se ale postavili proti a nejvyšší soud počátkem června exhumaci ostatků pozastavil.
7 Pomník sovětské armády, Bulharsko
„Bulharsko se omlouvá!!!“ Tento nápis vyvedený v růžové barvě se objevil na 45. výročí okupace Československa na památníku sovětských vojáků v Sofii. Také útočící rudoarmějci byli přemalováni na růžovo.
Pomník z roku 1954 se stal terčem aktivistů už rok předtím, kdy aktivisté jednotlivé vojáky přemalovali na komiksové postavy. Do útoku tak velel Superman, kterého doplňoval Santa Claus, Wonder Woman, Kapitán Amerika, Joker či klaun Ronald McDonald. Nápis pod sochou tehdy hlásal „Jdeme s dobou“.
Aktivisté se opět chopili sprejů v době vrcholící ukrajinské krize a rudoarmějce na pomníku přebarvili na modro-žlutou. To už Moskva nemohla jen tak mlčky přejít. „Zprávy o dalším vandalismu namířené proti pomníku sovětské armády v centru Sofie byly v Rusku přijaty s hlubokým rozhořčením,“ uvedlo ruské ministerstvo zahraničí.
8 Válečník, Skopje
Vášně mohou vyvolávat i pomníky vládců, jejichž kosti se už dávno rozpadly na prach. V červnu 2011 byla v centru Skopje odhalena monumentální socha bojovníka na koni, která vyostřila už tak komplikované vztahy se sousedním Řeckem. Nikdo to sice neřekl nahlas, všichni však věděli, že oním válečníkem je Alexandr Veliký.
Na slavného dobyvatele si však dělají nárok Atény. Řekové proto Makedonce obvinili z provokace a snahy přivlastnit si řeckou historii. Rozporuplné reakce vzbudila socha i doma. Opozice ji kritizovala kvůli vysoké ceně (deset milionů eur) a kvůli negativnímu dopadu na vztahy s Řeckem, které léta blokovalo vstup Makedonie do NATO.
9 Robert E. Lee, Charlottesville
Podobné vášně, jaké ve východní Evropě často budí sovětské válečné pomníky, vyvolávají za Atlantikem monumenty konfederačních generálů.
Před dvěma lety se ulice Charlottesville ve Virginii proměnily ve válečnou zónu. Stoupenci krajní pravice se zde pobili se svými odpůrci, na místě zůstaly desítky zraněných a jeden mrtvý. Rozbuškou se stal záměr města odstranit sochu Roberta E. Leeho, jenž velel jižanským vojskům během občanské války v letech 1861 až 1865.
Na jihu USA jsou dodnes stovky památníků konfederačních velitelů a politiků. Jejich stoupenci tvrdí, že jsou součástí specifické jižanské kultury a historie. Jenže pro oponenty jsou spíše připomínkou otroctví.
Současnou vlnu odstraňování konfederačních symbolů spustil rasistický útok z června 2015, kdy bělošský mladík v kostele v Jižní Karolíně postřílel devět černochů a vyfotografoval se s vlajkou Konfederace (více zde: Chtěl jsem rozpoutat rasovou válku, přiznal se střelec z Charlestonu).
10 Pomník Cecila Rhodese, Kapské město
„Kde jsou naši hrdinové a naši předci?“ zakřičel Chumani Maxwele a pak na bronzovou sochu vrhl kýbl plný fekálií. Psal se březen 2015, Maxwele byl studentem politologie na Univerzitě Kapského města a obsah kýble přistál na pomníku Cecila Rhodese, zřejmě nejslavnějšího představitele britského kolonialismu.
Černošský mladík tak odstartoval mohutnou kampaň Rhodes Must Fall, do níž se zapojily tisíce černošských studentů v Jihoafrické republice. Demonstranti podle BBC argumentovali, že pomník z roku 1934 glorifikuje člověka, který „vykořisťoval černochy a kradl půdu původních obyvatel“.
Protestovali ale i proti přetrvávající rasové nerovnosti na univerzitách a nedostatku pracovních příležitostí. Univerzita je o měsíc později vyslyšela a pomník za nadšeného skandování studentů nechala odstranit.
Tím však kampaň neskončila a zaměřila se na další pomníky, které podle studentů symbolizují rasistickou minulost země: například monument významného búrského politika Paula Krugera. O odstranění kamenného Rhodese se nyní diskutuje i na Oxfordu.
11 Kryštof Kolumbus, New York
Slavný mořeplavec, nebo muž s rukama od krve? Řeč je o Kryštofu Kolumbovi. Před dvěma lety sochu objevitele Ameriky v newyorském Central Parku poničil neznámý vandal. Bronzové ruce slavného Janovana pomaloval rudou barvou a na podstavec napsal: „Nenávist nebude tolerována“.
Čím se Kolumbus znelíbil? Někteří američtí historici připomínají, že jeho muži zotročovali indiány, násilím je nutili přijmout křesťanství a navíc mezi domorodce zavlekli nové choroby, které na domorodé populace měly katastrofální dopady.
