Kdo nikdy nezažil frustraci z toho, že vás uprostřed rozpité lahve vína nekompromisně vyhodí z hospody a už není kam jít, nikdy nepochopí, jak důležitý krok to pro všechny ve Spojeném království je.
Dobře si pamatuji, jak jsme se s kolegyní Norou Fridrichovou, která v Londýně studovala stejný rok jako já, mnohokrát snažily hospodské přesvědčit, ať nás ještě chvíli nechají posedět.
Pravidlo "11. padla a konec" však dodržovali nekompromisně a měli důvod: kdyby přišla do podniku kontrola a zjistila, že tam někdo po 23. hodině konzumuje alkohol, odebrala by jim celou licenci.
Ano, mohli jste jít dál do barů nebo jiných podniků, ale tam se většinou platil vstup a drinky stály nepoměrně víc peněz.
Takže jsme se brzy naučily triky, které nám pomohly ten rok ve zdraví přežít.
Když jsme si třeba chtěly koupit lahev vína v obchodě po 23. hodině, domluvily jsme se nenápadně s prodavačem a ten nám lahev přikryl novinami, aby to neviděla na pokladnu namířená kamera. Bylo to absurdní. Připadala jsem si, jako kdybych kupovala minimálně zbraně nebo drogy, zatímco jsem si odnášela nevinnou lahev vína.
V centru Londýna se hodinu před půlnocí do ulic doslova vylily davy lidí, kteří se více či méně úspěšně snažili dojít na nejbližší zastávku autobusu nebo se marně snažili vpotácet do taxíků.
Kdo situaci neznal, nechápal, kde se jich najednou vzalo tolik. "Tady skončil nějaký fotbalový zápas?" ptala se udiveně moje matka, kterou jsem provázela nočními ulicemi londýnského Soha.
Mnohokrát se stalo, že autobusy nestavěly, protože byly prostě přeplněné, na ulicích jsem viděla polehávat mladé ženy, které to s pintami přehnaly, a do košů zvracet jinak dobře vypadající muže.
Na jednu stranu měl zákaz prodeje alkoholu po 11. hodině svoji výhodu. Takový londýnský opilec prostě dorazil domů a o půlnoci šel spát, takže ráno šel zase do práce úplně svěží. Kocovina je navíc v Anglii stav, který všichni ochotně tolerují.
Na druhou stranu však musíte buď začít pít dřív, nebo do sebe házet drinky rychleji, abyste dosáhli požadovaného účinku.
Zřetelné to je hlavně v pátek, kdy většina lidí začíná s první skleničkou už u oběda a po třetí odpoledne jsou hospody ve West Endu doslova obležené postávajícími Londýňany s pintou piva v ruce. Ti pak už nepřestanou pít dalších osm hodin.
Jestli se Britové budou od čtvrtka opíjet stejně intenzivně, jen o pár hodin déle, to se teprve ukáže. Pokud ale platí, že když máte na něco právo, snáze se toho dokážete vzdát, dá se spíš čekat, že nebudou pít v takovém stresu.
Ale jak znám Londýňany, tuším, že tu změnu dneska oslaví opravdu velkolepě.
