Nepočítal prý s povodněmi, s recesí v zahraničí a vztahy uvnitř konglomerátu se také údajně během doby zhoršily. Ale to je jenom výmluva, vždycky se vlastně něco děje, přece nežijeme ve vzduchoprázdnu. A vztahy uvnitř podniku se zhoršily právě proto, že v něm nikdo pevnou rukou nevládl. Babiš není hlavní viník celé patálie. Tím je Zemanova vláda.
Ta sice úspěšně prodala banky do rukou renomovaných zahraničních vlastníků, ale zbytek jejího privatizačního počínání byl doslova katastrofou. Vláda v tomto směru předváděla obyčejný šlendrián. ČEZ se prodat nepodařilo, České Radiokomunikace nový vlastník rozprodá po částech a povedená série je teď završena Unipetrolem. Takže partnera se podařilo najít jenom pro Transgas a na hodnocení této transakce je ještě brzy.
Zemanovsko-grégrovská privatizace nedávala vůbec smysl: na prodej ČEZ a Unipetrolu se navěsila spousta omezujících podmínek (zákaz propouštět, povinný odběr uhlí, zákaz prodávat získaný podnik po částech apod.), v případě Radiokomunikací nebyly zase omezující podmínky vůbec žádné. V soutěži na Unipetrol pak vůbec nevyhrál Babiš, ale britská firma Rotch Energy, kterou Zeman pomluvil a odkopl.
Daňoví poplatníci by měli vládu žalovat. Tyhle hrátky totiž stojí miliardy. Pracují na nich stovky úředníků a drahých investičních a právních poradců. Jen tak mimochodem: s Babišem se před volbami sešel Špidla a stýkal se s ním i Stanislav Gross.
Dneškem také definitivně končí neslavná česká cesta privatizace, kterou protlačovaly hlavně Klausovy vlády. Figurovala v ní různá individua a společné jim bylo hlavně to, že jejich jména bylo možné nalézt na různých agentských seznamech.
