Možná nejen vrstevníků. V lepším případě by si vzpomněli, že ten svátek souvisí se vznikem Československa.
Dějepis: nevítaný příbuzný
Dějepis je dnes v rámci školních osnov v úloze nevítaného příbuzného.
Doma mladí lidé moc rozhovorů o historii taky neabsolvují. V době komunistického režimu byli lidé přesvědčováni, že z říjnových výročí si daleko větší pozornost zaslouží znárodnění dolů, bank a klíčového průmyslu v roce 1945. Polistopadovým politikům se taky příliš nepodařilo občany získat pro oslavy 28. října. V tento den o sobě dávaly v 90. letech vědět hlavně ty politické síly, nad nimiž by asi T. G. Masaryk zaplakal. Každoročně republikán Sládek své příznivce přesvědčoval, že jen on je tím správným novým nositelem Masarykova odkazu.
Sládek nám sice z politické scény zmizel, ale i dnes si různé radikální pravicové skupiny přivlastňují 28. říjen.
Jinak jsou lidé spokojení, že je v tento den volno. Málokdo dnes myslí na to, že nebylo vždy samozřejmostí mít vlastní samostatný stát. Můžeme vnímat pozitivně, že nežijeme v době, která by občany nutila myslet na možnou ztrátu samostatnosti. Na druhou stranu není dobré si nepřipomínat, že v naší historii existovala období, kdy za prosazování myšlenky samostatného demokratického státu bylo možné skončit ve vězení.
Věnce a metály
Každoročně politici položí věnce k pomníkům a večer se na Pražském hradě koná rozdávání vyznamenání.
Vždy kolem některých navrhovaných vznikne diskuse, zda dát, či naopak nedat. Vlivem zkušeností z časů totality se podařilo dosáhnout stavu, že lidé u nás zvláštní vztah k udílení vyznamenání nemají.
Minulý týden byly publikovány výsledky výzkumu, z nichž vyplynulo, že více než polovina Čechů neví, komu by se vyznamenání mělo udělit. Dost smutný výsledek.
V sobotní MF DNES si čtenáři mohli přečíst životní příběh Rudolfa Pernického, který nyní od prezidenta obdrží Řád bílého lva. Za války v Anglii prošel armádním parašutistickým výcvikem. V prosinci 1944 byl vysazen na území protektorátu Čechy a Morava. V roce 1948 se zapojil do protikomunistické skupiny.
Byl zatčen, odsouzen na 20 let, odseděl si 11 let. Přesto si můžeme přečíst, že až po třech letech a několika nominacích bylo rozhodnuto o udělení Řádu bílého lva tomuto muži.
Je to podle mého názoru poněkud zarážející informace. Proč je nominace člověka s těmito životními osudy několikrát odkládána? Přes veškerou úctu k významným vědcům, umělcům a sportovcům se domnívám, že v prvé řadě by v den výročí 28. října 1918 měli být odměněni lidé, kteří za druhé světové války bojovali proti nacismu za svobodu Československa. I těm nejmladším je dnes přes osmdesát let. Není nač čekat. Je smutné, když se vyznamenání dávají in memoriam.
Žijeme v době, kdy se dětskými idoly stávají soutěžící z reality show. Nečekám, že by se podařilo, aby se vzorem pro mládež stali lidé, kteří bojovali ve druhé světové válce.
Těžko dnes dostanou v médiích takový prostor jako ti, jejichž sláva pomine pár týdnů po skončení soutěže.
Dejme tedy alespoň co nejrychleji těmto válečným hrdinům státní vyznamenání, aby nekončili život s pocitem hořkosti, že na ně bylo zapomenuto.
