Dobře připravená a chytrá opozice je pro každou zemi skoro stejně důležitá jako dobře připravená a chytrá vláda. A to zejména kvůli tomu, aby se vláda musela pořád alespoň trochu bát, že když se bude chovat nemravně, opozice posílí a v příštích volbách jí pašalíky zase sebere.
Permanentní mírný strach z posilování opozice mívá v tomto směru obvykle lepší účinky než sebelépe míněné deklarace vlastní čistoty a neúplatnosti. Zvláště víme-li, jak to u nás s tou verbální čistotou obvykle dopadá.
Současná sociální demokracie však takovou opozicí, která by onen zdravý strach vyvolávala, není.
Odložením volby skutečného lídra až na příští jaro sama sebe v podstatě odsunula do politického autu. Dočasný předseda Sobotka to může myslet jakkoli dobře, ale pořád až do toho jara bude předsedou pouze dočasným. Jak má strana, konkurenti a veřejnost brát kroky takového šéfa vážně, když všichni vědí, že možná napřesrok už žádným šéfem nebude? Firma, která by měla ředitele jen tak na půl úvazku, by asi také nefungovala nejlépe a v konkurenci by nebudila žádoucí obavy.
Pokud by střet mezi Sobotkou, Haškem a případnými dalšími kandidáty na předsednický post přišel už nyní, sociální demokracie by se znovu ocitla ve středu pozornosti. Místo toho je - pouhé tři týdny před volbami do Senátu a na radnice - v hlubokém stínu tří stran vládní koalice a může spoléhat jen na to, že první kroky nové vládní sestavy naštvou dost lidí natolik, aby jim stálo za to vyrazit k volbám a vládu trestat. A to je hodně vratká taktika.
Sociální demokraté jsou však paralyzováni i tím, že vlastně sami moc nevědí, co se sebou. Hřmotný styl bývalého předsedy Paroubka je k zářivým úspěchům nakonec nedovedl, i když v ně Paroubek do poslední chvíle věřil. Až tak, že už před volbami domlouval, kdo by ho měl doprovázet na premiérské cesty.
Nová elita sociální demokracie se chce - jak je v Česku dobrým zvykem - poučit z krizového vývoje a ukázat veřejnosti vlídnou tvář. Jenže vlídnému opozičníkovi zase logicky hrozí, že bude opozičníkem nevýrazným až neviditelným.
Mrzutá situace, ze které se těžko hledá východisko. Proto je docela překvapivé, že si na diskusi o "budoucnosti sociální demokracie v měnící se české společnosti" vyčlenili straníci jednu jedinou hodinu diskuse.
Laik zvenčí by řekl, že by to chtělo o něco důkladnější válečnou poradu. Ale třeba jsou lídři ČSSD dokonale připraveni a ukážou, jak se vede moderní a efektivní debata bez zbytečného žvanění a s jasným efektem.
Možná by ale pro začátek stačilo, kdyby na olomouckém sněmu někdo jen zvolal: "Pánové a dámy, léto skončilo, budíček! Vaše vláda vás nutně potřebuje k životu."
