V jednom lze vlastně Miloše Zemana pochválit. V sobotu po svém zvolení sice následoval zástup politiků zprava i zleva (Paroubek, Topolánek, Kalousek, Klaus), kteří se trefují do médií, ale udělal to jinak. Pan Zeman prohlásil, že mu média plány nepřekazila, ale naopak mu pomohla, byť nechtěně.
Z 90 procent prý podporovala jeho protikandidáta Karla Schwarzenberga tak masivně, až mu nahnala voliče.
Za "neprofesionální zoufalý amatérismus" ovšem označil situaci, kdy šéfredaktor novin vyzývá k volbě konkrétního kandidáta. Což údajně učinil i list MF DNES.
Ponechme nyní stranou otázku, zda pan Zeman vliv médií nezjednodušuje a nepřeceňuje, a soustřeďme se na jinou věc.
Zaprvé: MF DNES jako deník nevyzval voliče, aby někoho volili - což si každý může najít. Byly to jiné deníky, které tak činily.
A zadruhé ze slov Miloše Zemana vyplývá, že média v normální západní společnosti kandidáty nedoporučují. V tom se však velice mýlí. Při svém vzdělání by mohl vědět, že "endorsement", tedy výslovná předvolební podpora novin politické straně či politikovi, je zcela tradičním jevem v anglosaských zemích.
Takto (v logice Miloše Zemana "neprofesionálně") si počíná například prestižní americký deník The New York Times. Ve speciální sekci na svém webu sděluje třeba, že od roku 1960 před volbami vždy podpořil kandidáta demokratů na prezidenta (příslušnou sekci webu New York Times najdete zde).
Co je ještě pozoruhodnější, pan Zeman v debatě na televizi Prima 4. ledna dokumentoval svůj opovržlivý názor na české novináře tím, že neznají velké světové žurnalisty jako třeba Waltera Lippmanna.
Lippmann byl opravdu slavný muž, to má pan Zeman jistě pravdu. Problém je, že onen americký novinář za svou dlouhou kariéru před volbami výslovně podpořil různé republikánské (Nixon) či demokratické (Johnson) kandidáty na prezidenta USA (více zde či zde).
Proč tedy budoucí prezident Lippmanna chválil? Buď je schizofrenní a v jeho podání může být "zoufalý amatér" současně hoden respektu. Nebo pan Zeman Lippmanna ve skutečnosti tolik nezná.
