Ministr školství Josef Dobeš sepsal drobnou novelu vysokoškolského zákona, která umožňuje zavedení až šestitisícového zápisného pro studenty prvních ročníků.
Nač ta kamufláž s jiným názvem? Ministr s poplatkem spěchá, protože si od něj slibuje, že školám příští školní rok alespoň částečně nahradí plánované snížení příjmů ze státního rozpočtu. A patrně se bojí potíží v koalici, které by měl, kdyby rovnou zavedl školné v době, kdy ještě nejsou schválené výhodné půjčky pro chudší studenty.
Existuje však ještě druhá možnost, proč ministr zničehonic s převratnou novinkou přišel: možná si chce (ne)oblibu poplatku s krycím jménem "zápisné" otestovat u veřejnosti. To aby ho v případě přílišného odporu veřejnosti mohl zrušit a nesmetla ho vlna nevole.
Ta kdysi stála křeslo exministra zdravotnictví Tomáše Julínka, když se stal terčem nenávisti kvůli zavedení poplatků u lékaře. Věci veřejné, odkud pochází ministr Dobeš, se od víkendu zaštiťují ujišťováním, že jsou nejsociálnější strana ve vládě. Tak jak by mohl její ministr přijít se školným?
Poplatek šest tisíc studenty prvních ročníků nezruinuje
Zvolených šest tisíc korun, jež ministr Dobeš navrhuje, vypadá skutečně jako správně zvolená suma k testování. Nikoho nezruinuje a její kritici budou jen stěží prokazovat, že taková investice zabrání sociálně slabším uchazečům v přístupu ke vzdělání.
Šest tisíc korun je totiž docela málo. Podobnou částku přece odedávna a bez reptání platí za vzdělávání svých dětí rodiče předškoláků docházejících do městských a obecních mateřských škol. V nich se školné na měsíc pohybuje od čtyř set do tisíce korun. Neprotestuje nikdo.
Mateřských škol přitom využívají mladé rodiny, jejichž rodinné rozpočty jsou většinou hodně napjaté – ať už kvůli hypotékám nebo kvůli tomu, že jeden z rodičů zůstává s dalším dítětem na mateřské.
Šest tisíc korun si mladý a zdravý člověk vydělá na brigádě za patnáct dní. A to i v případě, že tahá bedny se zbožím v supermarketu za padesát korun na hodinu. Šest tisíc korun, to jsou pouhé čtyři nádrže benzinu. Co je to proti získanému roku vysokoškolského vzdělání?
Přesto lze očekávat halasné protesty. Stejné, jaké přišly při zavedení zdravotnických poplatků. Mnozí strašili, že se chudším lidem kvůli poplatkům nedostane péče. Nestalo se tak. Dnes už nikdo neprotestuje a každý platí automaticky.
Ve chvíli, kdy se politici rozhodnou něco, co bylo dosud "zdarma", zpoplatnit, jde o to, vytrvat i za cenu případné ztráty ministerského křesla. Prolomení tabu jménem školné za to stojí. Za elitní vzdělání nesoucí vyšší mzdy se přece patří něco zaplatit. Věcí, které dostáváme zdarma, si totiž obvykle nevážíme.
