Dlouholeté spekulace o systematickém porušování antidopingových pravidel mezi ruskými sportovci, oživené dokumentem televize ARD , vedly Světovou antidopingovou agenturu WADA koncem roku 2014 k vytvoření Nezávislé komise, jejímž úkolem je vyšetřit tato podezření a rozhodnout, zda důkazy, ať už shromážděné WADA, nebo z jiných zdrojů, jsou dostatečné pro uvalení sankcí.
Výsledkem její práce je zpráva, která po svém zveřejnění 9. listopadu otřásla sportovním světem a vytvořila reálnou hrozbu vyloučení ruských atletů ze všech soutěží, pořádaných IAAF, včetně olympijských her 2016 v Brazílii. Dokument na 335 stránkách shrnuje výsledky mnohaměsíční práce komise způsobem, který se vyhýbá emocím, snaží se zachovávat zcela věcný tón, a přesto šokuje hloubkou zkaženosti, kterou odhalil v ruském sportu.
Vyšetřování potvrdilo existenci rozsáhlého systému podvádění za pomoci užívání zakázaných podpůrných látek a dalších metod, včetně krevního dopingu mezi ruskými atlety. Důkazy pocházejí z různých zdrojů a jsou potvrzeny audio a video nahrávkami, vědeckými analýzami, kybernetickými rozbory, podpůrnými prohlášeními a dalšími dokumentů. Kromě toho byly shromážděny důkazy o tom, že trenéři manipulovali s výsledky testů a to i za pomoci lékařských odborníků.
Vladimír Votápek Analytik Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Komise považuje za zvlášť znepokojující kolektivní nevšímavost vůči zdraví sportovců. V ruském sportu je hluboce zakořeněna kultura podvádění ještě ze sovětských časů. Mezi podvodníky často patří trenéři, kteří ve své době jako závodníci také používali zakázané prostředky.
Pokud se sportovec vzepře filosofii „vítězství za každou cenu“, velmi pravděpodobně nebude mít přístup k nejlepším trenérům a tím bude zbaven šance na úspěch. Komise má důkazy o tom, že sportovci, kteří se nechtěli na dopingu podílet, byli vyloučeni z reprezentace. Tento systém je omlouván tvrzením, že soupeři používají stejné metody.
Zkorumpovaný je i systém, který by měl případy dopingu odhalovat. Komise označila vedoucího moskevské antidopingové laboratoře Grigorije Rodčenka za pomocníka a účastníka dopingových aktivit. Za všechny důkazy jmenujme pouze skutečnost, že moskevská laboratoř záměrně a zlovolně zničila více než 1 400 vzorků přesto, že byla písemně upozorněna na nutnost jejich uchování. Ředitel Rodčenko také vyžadoval a přijímal úplatky za utajení pozitivních výsledků testů. Zpráva odhaluje podplácení nejen v rámci ruské atletické federace, ale také na úrovni Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF).
Provokace zahnívajícího Západu
Prvotní ruské reakce naplnily české přísloví o potrefené huse. Vitalij Mutko, ruský ministr sportu, všechna obvinění zprvu rázně odmítl. Pohrozil, že nebude dál financovat ruský antidopingový program. Doslova řekl: „Jestli ho máme ukončit, uděláme to rádi. Aspoň ušetříme peníze.“
Ostře vystoupil i Vladimir Ujba, šéf ruské vládní medicínsko-biologické agentury, která byla zodpovědná za kritizovanou laboratoř. Zprávu Nezávislé komise se snažil zdiskreditovat tvrzením, že „jde o politicky motivované poselství, které zapadá do sankcí proti Rusku.“
Výstižně shrnul podobné reakce Sergej Pojrazjan, reprezentační trenér těžké atletiky, který v nejlepších tradicích sovětské propagandy prohlásil, že jde „o další provokaci zahnívajícího Západu“.
Postupem času se ruská prohlášení stávala sofistikovanější. Úřadující šéf Ruské atletické federace Vadim Zeličenok připustil, že dopingové případy v Rusku byly. Odmítl ale, že jde o systémovou záležitost. Chybovali podle něj pouze jednotlivci (více zde).
Podobně vystoupil i prezident Vladimír Putin, který oznámil, že ruská strana bude v boji s dopingem plně spolupracovat s mezinárodními organizacemi, nicméně povede své vlastní vyšetřování. Odpovědnost za porušování zákonů a pravidel podle něj musí být personifikována (více zde).
Je tedy zřejmé, že ruská strana opouští taktiku úplného odmítání zprávy. Pod tlakem důkazů bude přiznávat jednotlivá pochybení a soustředí se na to, aby tyto případy byly vykládány jako pochybení jednotlivců – bez ohledu na to, kolik dokázaných případů bude a jak vysoko se jednotliví pachatelé nacházeli v hierarchii ruského sportu.
Co udělají šéfové světové atletiky
Co nám celý skandál a především reakce oficiálních míst říká o stavu ruské společnosti? Podle mého názoru je zřejmé, že doping je v Rusku systémová a státem podporovaná záležitost. To, že doping ničí nejen zdraví sportovců, ale zpochybňuje samu základní myšlenku sportu, není z pohledu Kremlu žádný problém.
Pokroucená a vlastně virtuální podstata sportu v ruském podání totiž odpovídá pokroucené a virtuální podstatě ruského politického systému, který prezident Putin během patnácti let vlády dokázal zcela podřídit své kontrole a vymýtil z něj jakýkoli náznak svobodné soutěže. Sportovci vlastně jen kopírují to, co je v Rusku v oblasti politiky normou. Tady i tam se o budoucích vítězích rozhoduje v zákulisí. Tady i tam hrají klíčovou roli podvody a schopnost zakrýt zkorumpovanost systému.
Jaké může být vyústění celé kauzy? Předpokládat, že nějak změní samotnou podstatu ruské společnosti by asi bylo příliš optimistické. Mnohem pravděpodobnější je, že se kremelské propagandě podaří průměrné Rusy přesvědčit o tom, že se nějaké chyby sice staly, ale že se je Západ snaží zneužít k diskreditaci ruského sportu.
Zajímavější bude sledovat reakci mezinárodního společenství a především řídících orgánů světové atletiky a olympijského hnutí. Najdou v sobě sílu k tomu, aby potrestali ruskou atletickou federaci jako celek? Zpřísní antidopingové kontroly i v jiných sportovních odvětvích? Nebo přijmou putinovskou rétoriku a spokojí se s potrestáním několika jednotlivců?
