O zastoupení opozice ve vedení byla sice řeč, ale jen tak pro oko. KSČM se sice označuje za nejsilnější opoziční stranu, ale pozor: programově patří blízko k ČSSD, však si spolu už před volbami slíbily koaliční ano, pokud by jim to volební výsledek umožnil. To se nestalo, místo komunistů ve vládě obsadilo Babišovo ANO a jim zbyla role politické přípomoci, kterou v minulosti, nejzřetelněji za Paroubkova vládnutí, už měli.
Místopředsedové SněmovnyMístopředsedy Sněmovny se stali Jaroslava Jermanová (ANO), Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) a Vojtěch Filip (KSČM). Uspěli už v prvním kole tajné volby, přičemž Jermanová a Filip dostali impozantních 151 hlasů, Bělobrádek "jen" 133. |
Pro ODS židle místopředsedkyně nezbyla, ani Kalousek s Okamurou neuspěli. Kalousek se pak dalších pokusů vzdal. V případě úspěchu by to stejně byla jen židle útěchy. Obě pravicové strany zatím zůstanou mimo sněmovní orchestr. Tak dlouho chtěl být Kalousek na pravici první, až je stejně bezvýznamný jako ODS.
Dokončilo se budování jednotné levicové národní fronty, která obsadila všechna vysoká politická místa ve státě. Pilíři té fronty jsou prezident, Senát a teď i nová Sněmovna. V ní ČSSD, KSČM a Úsvit poslance Okamury. Jakou pozici v tomto orchestru zaujme ANO a lidovci, ukáže nejbližší čas. Dnes má ANO silnou pozici a diktuje Sobotkovi své podmínky pro vytvoření vlády. Ale hlasovací mašinerie ve Sněmovně může kartu snadno obrátit, stejně jako za Paroubka, kdy se koaliční partneři nestačili divit, co mu v tiché dohodě s komunisty ve Sněmovně procházelo.
Totéž může potkat i Babiše, rozložení sil ve Sněmovně to umožňuje. Sestavovat vládu a její vágní prohlášení ve Sněmovně je jedna věc, praktická politika věc druhá. Pro vládu byli komunisti přece jen nepřijatelní, k moci mohou ve Sněmovně lézt zadním oknem.
Funkční levicový blok na obzoru?
Babišovi náleží bez tří hlasů čtvrtina Sněmovny, ale proti tomu se lehce může postavit jiná koalice, než je ta, která pravděpodobně sestaví vládu. Vytvořit ve Sněmovně nevyřčený, ale funkční blok, který dostane do izolace nejen ODS a TOP 09, ale i ANO, případně i s Bělobrádkem, nemusí být tak obtížné, pokud bude levice táhnout jedním směrem a vyvaruje se nejoblíbenější české tradice: vraždit ty nejbližší. Dosavadní hlasování ve Sněmovně nic takového nenaznačuje a vstřícnost k politicky chaotickému Úsvitu naznačuje, že levicoví poslanci své úloze rozumějí dobře.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
S Bělobrádkovými lidovci se počítá. Mají sice církevní restituce a lustrační zákon, ale také stále platné lidovecké zlaté pravidlo: být u toho teď i pak. Zato bývalé vládní strany jsou v pozici psanců nejen pro levici, ale i pro Babiše. To se před volbami dalo pochopit, ale volby jsou pryč a jiné skutečné spojence Babiš ve Sněmovně mít nebude; leda by své hnutí otočil na stranu čistě levicovou, což si jeho voliči nepředstavovali a což by pro miliardáře vyhlíželo věru kuriózně. I když někteří boháči takové podivínství v minulosti mívali.
TOP 09 i ODS zkrachovaly výrazně a na nynějším vzestupu levice všeho druhu mají rozhodující podíl. Myslet si ale, že pravice proto zmizí z politiky, není prozíravé. Nějaká pravice se po čase opět zvedne a nemusí to trvat tak dlouho, jak si dnes pesimisté myslí. Která strana to bude, jestli ODS, nebo TOP 09, nebo někdo třetí (nabízejí se Svobodní), rozhodne rychlost, s níž se vládnoucí levici bude vládnutí vymykat z rukou.
Kostlivci v šatníku ČSSD
Babiš by s tím měl počítat. Drtí tvrdou kritikou trosky pravice, ale ke svým levicovým spojencům tak ostrý není. A měl by být - černých bodů nasbírala ČSSD ve své divoké minulosti možná tolik, co celá pravice dohromady. Pokud bude Babiš vyvíjet tlak na pokračující vyšetřování kauz, které se ČSSD dotýkají zblízka, zvýší vládní napětí i chuť socialistů jeho ANO pacifikovat. Ale koaliční partneři se nekritizují, tedy na začátku. Později bude vše jinak.
Otázka, co bude s hlavním lákadlem volební agitace, s bojem proti korupci, musí Babišovo hnutí dost strašit. Nelze očekávat, že ČSSD bude mít chuť ANO s protikorupcí pomáhat nikoliv rétorikou, nýbrž skutky. Už příklad ODS, kterou první kroky k takovému protikorupčnímu zápasu zcela rozvrátily, povede předáky ČSSD k obezřetnosti. Jaké nitky kam v ČSSD sahají a co je za vraždami i bohatstvím mnoha levicových politiků, to by takové vyšetřování logicky muselo odhalit. Pokud ANO tuto všenápravnou chuť ztratí, přijde i o voliče, protože jiné politické téma než "očistu" nenabízí. Je to hnutí, které sedí na jedné židli vymítání korupce. Kdo tu židli podtrhne, způsobí jeho pád. Ale dosud svornost vládních stran platí.
