Miloš Zeman v noci vstal, šel potmě na záchod a narazil kolenem do zdi. No jasně! smáli se lidé. Prezident se posmívání nemůže moc divit, když sám tak rád dává na odiv svůj nezdravý životní styl - tedy oficiální denní spotřebu v podobě dvou krabiček cigaret, šesti skleniček vína a tří panáků tvrdého alkoholu.
Hrad tedy následující den vydal novou verzi. Prezident prý zakopl o koberec, který sroloval "první pes", zlatý retrívr Darcy. A hned se objevily spekulace, že ani tohle není pravdivá verze a že vyčerpaný Miloš Zeman měl jednoduše kolaps, či dokonce lehkou mrtvici.
Jediné, co víme zcela přesně: dnes je český prezident na invalidním vozíčku s bolestivým krvácením do kolenního kloubu. Takto zůstane několik týdnů v klidu na zámku v Lánech, kam za ním budou jezdit politici sestavující vládu.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Když se loni osmašedesátiletý Miloš Zeman objevil v prezidentské kampani, mnozí ani nepoznali veterána české politiky po deseti letech strávených na chalupě, kam odcházel jako "vyhořelá svíčka". Najednou se vrátil, po operaci šedého zákalu a zubů působil svěže jako po faceliftu. Hubenější, plný energie a vstřícných úsměvů, takže mnozí po tolika letech pochopitelně snadno zapomněli na jeho premiérskou éru posetou skandály.
Ještě před volbou se pochlubil, že stejně jako konkurent Karel Schwarzenberg si nechal udělat lékařské vyšetření a že dopadlo "na výbornou". Pak se dostal do péče vynikajících expertů v lékařském konziliu a začala série zdravotních potíží. Zanícený palec na noze jako příčina čapí chůze a potíží s rovnováhou, k tomu ještě cukrovka. Chtělo by se říct, že už předtím nebyl zdravý, ale jen špatně vyšetřený pacient.
Proč veřejnost, Zemanovy příznivce i odpůrce, tolik zajímá zdravotní stav prezidenta? A jak o něm vlastně mají informovat média, aby nepřekročila hranice vkusu jako v 90. letech bulvár číhající na stromech na záběry z nemocničního pokoje Václava Havla?
Prezidentská choření zkrátka prožívá vždy celý národ, pamatujete jistě na Havlovy plíce a Klausovy klouby. Jsou tu zvědavost i obavy - hlava státu není jen člověk, nýbrž také státní instituce. Bude fungovat, jmenovat ministry, soudce, profesory, přijímat cizí velvyslance, reprezentovat v zahraničí? Jak dlouho bude mimo, v "pracovní neschopnosti"? Nespekulovalo by se o tom tolik, kdyby Hrad nyní informoval otevřeně a zaskočený neměnil verze.
