Konec ministraNÁSTUPCE: Drobil nic nevyloučil, jde i o regiony VTIPY: Odklonitel se zasloužil o češtinu MANŽELKA: Zavolám rozvodovému právníkovi REZIGNACE: Kocourek nevysvětlil miliony a končí |
Tisková konference ministru Martinu Kocourkovi nijak neposloužila. Tonul v podezřeních, byly kolem něj prapodivné kombinace. Nic z toho svým prohlášením nerozehnal. Nejistý projev, mnohoznačné výroky, to vše jen posílilo podezření.
Odkázal nás na zkoumání vyšetřovacích orgánů, kterým prý poskytne všechny nutné podklady. Některými výroky, jimž se říká kouzlo nechtěného, snad předčil i jiného investora u téže společnosti: dr. Grosse. Místo Grossovy igelitky a podivného strýce nasadil pozoruhodnější ptydepe, které bezpochyby vstoupí do českých politických dějin - chtěl odklonit prostředky před manželkou. Už to slyším: Venco, odklonil jsem před manželkou pětistovku, pojď na ruma.
Večerní demise ministra byla jen logickým závěrem toho nešťastného extempore.
Mohl odstoupit dříve
První Kocourkův problém byl politický: dopustil vznik této finančně-investiční záhady. Ministr, který nevládne dostatečně bravurně pořádkem ve vlastních financích, těžko může sedět ve vládě.
Vina nevina, toto nesmí politik nikdy připustit. Dějí se mu veřejně příliš neobvyklé finanční děje - už to je důvod k politické abdikaci. Mohl si někdo v koalici včetně ODS myslet, že existence tak neobratného ministra by upevnila či podpořila čest a důvěryhodnost protikorupční vlády? Takové bulíky snad nikdo nikomu na nos věšet ani nemůže - a že se u nás může skoro všechno.
Relativně noblesní bylo, že ministr v podvečer odstoupil.
Idea reformní vlády mu nakonec byla bližší než vlastní židle v ní. O chlup rozumnější by bylo, kdyby odstoupil o pár dní či hodin dříve - mohl si odpustit ponižující a trapnou tiskovou konferenci. Ale i tak si ušetřil kus dlouhé ulice hanby, kterou tak neochvějně kráčel dr. Gross. Ten nejprve vypil pohár ubohosti, pak stejně odešel. Kocourek udělal rozumný krok - politika je činnost dobrovolná, když na politikovi ulpí tolik pochybností, že je pro svou vládu a pro svou stranu jen koulí u politické nohy, má odejít.
Důvěra je cenná akcie. Když klesá příliš hlučně či příliš rychle, padá s ní i politik. Vina či nevina je věc druhá, řeší se pak.
Zázraky našich činitelů
Kocourka však čeká druhý krok - orgány činné v trestním řízení. Jeho aféra je plná podezření, která se pod rohožku neskryjí abdikací. To je jen krok číslo jedna. Naše orgány známe a dobře také víme, jak často abdikace zastínila skutečnou podstatu aféry. Abdikace je gesto politické, po něm musí přijít to, co v podobných případech čeká na každého občana. I na bývalého ministra. Objasnění, vyšetření, osvobození či rozsudek atd.
Kocourek v prvním kole obstál, rychle odešel. Druhé kolo patří orgánům. Rychlé a jasné řízení. Orgány se hrabou v číslech a stvrzenkách. Na vážkách s jemným jazýčkem váží, jak to bylo. Pak teprve dají rozsudek. Může se ukázat, že politik měl jen smůlu a že události jej zavlekly do souvislostí, které mu důvěru poničily. Nebo se ukáže, že je to horší: politika stihne trest a jde ještě o kus dál než jen pryč. A to je jiná slabina, už ne Kocourkova.
Víme ale, jak to chodilo. Měsíce či dokonce léta trvající vyšetřování převážně nic neobjasnilo, nýbrž sloužilo jen tomu, aby aféra činitele upadla v zapomnění. Afér tohoto typu jsme zažili už desítky, ne-li stovky. Průběh vždy stejný. Rozpačitý, matný a nesrozumitelný způsob, s nímž se kompetentní orgány státu s těmi aférami vypořádávaly, jen posiloval obecné přesvědčení, které slyšíme v každé hospodě.
Často má občan pocit, že by jiné nadorgány měly vyšetřovat ty orgány, které šetří politiky, jimž se čest pošramotila. Kolik si politici svou službou vlasti vydělávají, ví skoro každý. Jaké je jejich bohatství, když ta služba končí, může se dozvědět také skoro každý. Orgány z toho žádný závěr udělat neumějí. Spokojí se zjištěním, že nebyl porušen zákon, že není žádný důkaz o nekalé činnosti a nejsou ani žádní svědkové.
Náhlé a značné zbohatnutí našich činitelů, což je takřka pravidlem, lze rozumně vysvětlit pouze zázrakem. Voliče, kteří na zázraky nevěří, napadne vysvětlení méně teologické: Oni nahoře prostě kradou.
Blýská se na lepší časy?
Ale neklesejme na mysli. Už se blýská na lepší časy. Bohužel zatím jen ve Švýcarsku. V příštích dnech si užijeme aféry úředníka Kadlece a jeho třiceti švýcarských milionů. Neusnou už asi ani švýcarské miliardy českých uhlobaronů. A co když se s pádem Kocourka spustí stavidla mnohem horší vody?
Proč ne. Z dějin marasmu víme, že kdo do do toho řízne, ten získá kladné body. Všechny aféry pořádně naříznuté vynesly uzdravení, aféry tutlané a maskované naopak explozi. Kocourek, ať už pachatel nebo nešťastník, posadil vládní koalici na rozcestí.
