Nedivte se tomu. Odposlouchávání, udávání a veřejné obviňování kohokoliv kýmkoliv, dokonce většinou za účasti policie a většinou bez soudního vyřízení, vytváří atmosféru, v níž by jen blázen chtěl pracovat.
Když náměstek udá na policii ministryni po pár měsících spolupráce, považuje se to už málem za normální a všední, ačkoliv by to mělo být děsivé.
Oni se budou udávat už sami mezi sebou?
Ale co, přijdou další udavači a další ministři. České pseudopolitické podhoubí vyšlechtilo novou zbraň, proti níž takřka není obrany. Vzniká atmosféra, v níž vládnout je asi téměř nemožné. Výkony veřejné správy republiky jsou často chatrné, ale vždy riskantní. Kdo mě udá, kdo mě obviní, kdo vypočítá, že tahle (či jiná) zakázka měla být levnější, a udělá z toho závěr: zase korupce!
Je to úder nejspolehlivější, všechno na světě může být levnější, než je, případně vždy najdete odborníka, který to vypočítá. A současně je mnoho veřejných zakázek okatě levných či jinak nápadných a není divu, že se za nimi korupce hledá.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Posilování právní úrovně státu a vyhánění korupce nedopadá dobře. Právní úroveň nápravců a vyháněčů je stejně podivná jako úroveň obviňovaných pachatelů. Ministerstvo spravedlnosti by mělo být prvním ostrovem Zemanovy pozitivní deviace. Mělo by vzbuzovat jistotu, pocity spravedlnosti, vlády práva a právní moudrosti - vzbuzuje však pocity právě opačné. Je ve válce a zjistit, kdo s kým a proti komu válčí, je šaráda.
Válková je tam za ANO, nabízí se válka proti Sobotkovi. Nebo naopak, ČSSD se zlobí, že Válková odvolala šéfa Vězeňské služby, a cítí slabou pozici paní ministryně, tedy zaútočila. Má k tomu na ministerstvu náměstka Šterna. Ale třeba šlo také o Babišovu odplatu za Marvanovou.
Potírání korupce lze zneužít
Už jen psát tyto válečné kombinace je protivné. Třeba je to všechno ještě jinak. Síla podezírání, lehkost obviňování, nepřesvědčivost žalob a laxní soudy, dokazování a šnečí průběh toho všeho a silné veřejné požadavky rázně s korupcí skončit a s korupčníky tvrdě zatočit vytvářejí atmosféru podobnou tomu, co bylo v USA za dob senátora McCarthyho, který vyšetřoval „neamerickou činnost“.
Cíl měl ušlechtilý, komunistických agentů bylo v USA dost. Prostředky použil chaotické, nesmyslné a hysterické. Nakonec byl jeho fanatismus škodlivější než činnost agentů, kterých ani moc neodhalil. Jen s obtížemi se ho Američané zbavili.
Honit korupčníky je na naší letové hladině stejně vážné a stejně lehce zneužitelné. Každé obvinění je podložené přízní veřejnosti a jistotou, že důkazy musí (či nemusí) obstarat někdo jiný.
Udat a obvinit ministryni ústy náměstka je nesmírně vážná věc - otřásá bezpečím lidí a věrohodností vlády. To udání má jen dvě východiska: buďto je pan náměstek podloží zatraceně silnými důkazy, které někdo, nejlépe soud (rozuměj rychlý soud), ověří, a paní ministryně se bude s hanbou děkovat, nebo k soudu půjde pan náměstek a potrestají ho podle některého z těch stovek paragrafů, co máme.
Řešení není v rukou ministryně. Náměstka přirozeně odvolala, jeho teorie, podle níž ministr nesmí vědět to, co on, je příliš šílená. A kdo si nechá udavače za zády?Ale zůstala po něm nepěkná otázka. Vyhnala ho, protože měl pravdu? Protože lhal? Takové máme ministerstvo? Řešení není ani v rukou dvojice Babiš-Sobotka, kteří by se, dejme tomu, po nějaké přestřelce nějak dohodli a stroj by jel dál.
Řešení je v odpovědích na otázku: Spáchala ministryně to, z čeho ji náměstek viní? Nebo náměstek udával do větru? Odpovědi se nedočkáme. Náměstka se zbavila, ale tandem Babiš-Sobotka se může brzy zbavit i jí, protože je zdrojem nepříjemného rozruchu. Jestli má celá aférka nějaký reálná základ, nikdy najevo nevyjde. Náš let do mccarthyovské společnosti bude ještě nějaký čas pokračovat.
