Prezident Miloš Zeman o uspořádání letošních oslav 102. výročí vzniku Československa hodně stál. „To, proti čemu budu neustále bojovat, je, aby to bylo zrušeno, protože bych to pokládal za zbabělost a neúctu k nejvýznamnějšímu státnímu svátku,“ říkal ještě na začátku října v rozhovoru pro MF DNES.
Nakonec však prezident podlehl nátlaku, který na něj vytvářeli premiér Andrej Babiš se šéfem krizového štábu Janem Hamáčkem a ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou. Oslava byla zrušena. Namísto ní Miloš Zeman pronesl projev v televizi a seznam oceněných byl zveřejněn na webových stránkách Pražského hradu.
Jeho osmé vystoupení v roli hlavy státu totiž bylo krátké, důstojné a oproti očekávání mnohých snad nejméně kontroverzní. Ostatně to „nejútočnější“, co v letošním projevu zaznělo, byla slova: „Existují i lidé, kteří sami nic nedokázali, ale zato špiní práci těch druhých. Nevšímejme si jich, ať jsou to hateři na sociálních sítích nebo někteří komentátoři v médiích. Vzpomínám si na slova svého přítele Pavla Dostála, který říkal, s domovnicí se nediskutuje.“
Objevit se tedy mohou výtky maximálně k tomu, že Miloš Zeman nenabídl natáčení projevu veřejnoprávní televizi, ale TV Prima. Nicméně to je jeho volba, na kterou má právo a média se nakonec stejně domluvila a odvysílala projev společně. Stejně tak se při letmém pohledu na seznam zdá, že také letošní výběr vyznamenaných patří k těm nejlepším, které Zeman ve funkci učinil.
Vyloženě kontroverzních jmen je tam pomálu, ne-li žádné. Jistě, možná se bude probírat, že medaili Za zásluhy v oboru hospodářství dostal předseda představenstva a zakladatel společnosti TOP HOTELS GROUP Vladimír Dohnal. Především proto, že v Top Hotelu Praha slavil Miloš Zeman opakovaně svá vítězství v prezidentské volbě.
Někdo může spekulovat třeba o vyznamenání pro končícího hejtmana kraje Vysočina Jiřího Běhounka, který se nikdy nijak netajil, že má k Miloši Zemanovi blízko. O vyznamenání pro končícího ministra zdravotnictví Romana Prymulu už toho bylo i před jeho noční návštěvou vyšehradské restaurace napsáno dost. Zeman ale několikrát zdůraznil, že to je za pomoc při zvládnutí první vlny viru.
Dále už asi může mít každý názor na toho či onoho, zejména z oblasti umění, kde bývá vkus různý. Ale nikoho, kdo by vás vyloženě „třísknul“ do obličeje, na rozdíl od let minulých, mezi vyznamenanými nejspíš nenajdete.
Mezi hlavní oceněné – tedy držitele Řádu bílého lva kromě těžko zpochybnitelného Karla Gotta či Prymuly, o kterém už byla řeč, tradičně patří vojenští hrdinové z druhé světové války. Kromě jediného dosud žijícího hrdiny od Dukly Miloslava Masopusta bude ve společnosti možná nejvíc rezonovat jméno generála Heliodora Píky, popraveného komunisty ve vykonstruovaném procesu v roce 1949.
Odložení osobních pří s Rychetským
Při udělení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka Miloš Zeman ukázal u něj málokdy vídanou velkorysost. Vyznamenání totiž udělil předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému. Jistě, Rychetský byl Zemanovým dlouholetým přítelem a ministrem za sociální demokracii, v posledních letech je ale prezidentovým velkým kritikem nejen ve vztahu k nakládání s Ústavou, ale řady dalších kroků.
Žádné kontroverze nebudí ani Medaile za hrdinství pro zdravotní sestru v důchodu Janu Březinovou, která přes prodělanou rakovinu vypomáhala v nemocnici během první covidové vlny. Pro příslušníka Vězeňské služby Petra Langa zavražděného loni v prosinci při ochraně dcery šíleným střelcem v ostravské nemocnici, nebo pro veterána Vladimíra Šupu, který v Afghanistánu najel na minu a i po amputaci končetiny vypomáhá armádě.
No, a pak už jsou tu medaile Za zásluhy, kam všichni polistopadoví prezidenti čas od času „ukryjí“ někoho natolik kontroverzního, že jeho vyznamenání společnost spolehlivě štěpí. Mezi letošními oceněnými ale nikdo typu třeba hudebníků Františka Ringo Čecha či Daniela Hůlky není.
Například lidového muzikanta Jožku Černého zpochybní málokdo. Zástupce sportu v čele s uznávaným fotbalovým trenérem Karlem Brücknerem nejspíš také ne, navíc ze seznamu vyznamenaných vystupuje jméno bývalého motokrosového závodníka Jaroslava Falty, kterého o titul mistra světa připravily nejspíš politické důvody, když jury nechala zvítězit sovětského závodníka Mojsejeva.
Prezident Zeman kromě jiných vyznamenal také vojenského historika Eduarda Stehlíka, který se naposledy neúspěšně ucházel o křeslo v Senátu v barvách Zemanovi nepříliš nakloněné ODS, mezi vyznamenanými jsou kvůli nasazení při první vlně koronakrize náměstek policejního prezidenta Martin Vondrášek, zástupce hasičů i zdravotníků. Respektovaný specialista na husitské období Petr Čornej, bývalý slovenský politik a kromě jiného i velvyslanec v Česku Petr Weiss či respektovaný komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.
V tradičně nejvíce rozebírané kategorii herců se možná někomu nemusí líbit Pavel Trávníček, ale proti kritikům hovoří jeho role ve Třech oříšcích pro popelku, sexuolog Radim Uzel udělal pro propagaci sexuologie také svoje.
Shrnuto, podtrženo, na seznam vyznamenaných může být nejen Miloš Zeman vesměs právem pyšný.
Zasloužili by si plnou parádu
Nakonec je možná škoda, že se ceremonie na Hradě neuskutečnila. Jistě, mnozí by to pochopitelně mohli brát v dobách nejrůznějších nařízení a zákazů vycházení po jednadvacáté hodině jako políček všem, kteří omezení často se skřípěním zuby respektují.
Na druhé straně, pokud by se oslava konala v přísně komorním duchu pouze pro vyznamenané a jejich doprovod, přičemž by každý z nich byl před přísně zabezpečenou cestou na Hrad otestován na covid-19, zřejmě by nikomu nic nehrozilo.
Řekněme si upřímně, že lidé jako válečný veterán druhé světové od Dukly Miloslav Masopust, voják z Afghanistánu Vladimír Šupa, statečná zdravotní sestra Jana Březinová či třeba legendární fotbalový kouč Karel Brückner by si zasloužili vyznamenání převzít přímo na Hradě a s plnou parádou.
Nicméně stejně tak lze pochopit, co by se v takovém případě především ze strany prezidentových odpůrců strhlo. Především z těchto důvodů tak nejspíš bylo zrušení ceremoniálu správné. Ostatně, jak Miloš Zeman řekl v závěru svého projevu: „Přejme si, aby to byl svátek nás všech, a budu se těšit, že za jeden rok se opět setkáme ve Vladislavském sále Pražského hradu. Na shledanou v lepších časech.“
Přejme si a těšme se, že bude mít podobně důstojný výběr vyznamenaných i slova v projevu i napřesrok.
