ČSSD se připravovala na skvělé vítězství. Teď hledá, slovy klasika, "kde soudruzi z NDR udělali chybu", a připravuje se na čtyři krušná léta v opozici. Poražení vítězové totiž dali včera najevo, že ji k lizu nepustí ani ve Sněmovně. Zkrátka, křesel není dost. (čtěte Vést Sněmovnu má zástupce vznikající koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných)
Analýza, kterou pro ČSSD udělal sociolog Oto Novotný, pojmenovává vědecky věci, které byly vlastně každému zřejmé. Příčinou Pyrrhova vítězství strany je Jiří Paroubek. Ten svůj osud pochopil hned po volbách a odstoupil. (analýzu si přečtěte zde)
Problém sociální demokracie však spočívá v tom, že po něm nezůstalo vůbec nic. Program, který po sobě zanechal, není nic jiného než propagandistický žvást, kde se nekonečněkrát skloňují "obyčejní lidé". Tedy přesně ti, kteří hlasovali rukama i nohama, aby Jiřímu Paroubkovi vzkázali, kam patří.
Chandra, která zachvátila českou levici, tedy není jen steskem po velkém vůdci. Vyjadřuje bezradnost. Mají se socialisté spíš vrtnout do středu, když sázka na levičáctví nevyšla? Jenže ve středu už je přeplněno. Nebo mají pokračovat v Paroubkově politice bez Paroubka? Jenže už Paroubkova politika s Paroubkem byla karikatura. Což teprve bez něho? Paroubkův velký stín totiž přikrýval pět let prázdnotu myšlenek i osobností.
Standova strana
Volební neúspěch ukázal i něco hlubšího než jen to, že za něj může Paroubek. Ten totiž vyhnal zdecimovanou a Grossovými trapnými čachry poníženou ČSSD ke skvělému volebnímu výsledku v roce 2006 marketingem. Strana, která skočila v preferencích z dvanácti na téměř pětatřicet procent, se mu oddala jako spasiteli.
Ve skutečnosti se však od Grossových časů nezměnilo prakticky nic. Eskamotérský trik se zdravotnickými poplatky, který přinesl Paroubkovi krajský volební triumf v roce 2008, jen v přátelích z Lidového domu potvrdil jejich odevzdanost: stojíme a padáme s Paroubkem. Ideová i politická opozice se ocitla ne na vedlejší koleji, ale byla prakticky zakázána.
Nyní marketing selhal. A ČSSD se jeví ve stejném světle, v jakém se jevila po pádu Stanislava Grosse: strana bez osobností, velkých myšlenek, bez síly. Pět let pod Paroubkem byla vlastně léta, která čeští socialisté "prošvihli".
Ne že by ODS za těch pět let dvakrát zazářila. V někdy neurotických, ba psychopatických vnitřních bojích si však přeci jen ujasňovala, co od ní voliči chtějí. A co si neujasnila sama, to jí napravo od středu připomněl knížepán se svým věrným Kalouskem (či spíše Kalousek se svým věrným knížepánem). Socialisté se zatím zanášeli jen myšlenkou, zda a jak spolupracovat s komunisty. Paroubkův pád tak obnažil ošklivé vnitřnosti: bezpáteřní strana Stanislava Grosse lhala sama sobě, že marketingové finty nahradí politiku.
Jak dál?
ODS přesto, že sestavuje vládu, intenzivně řeší problém, zda nebude muset vyklidit pole pro TOP 09. Strany nejsou věčné.
Mnozí teoretici tvrdí, že Česko potřebuje standardní levicovou stranu. Jenže otázka spočívá v tom, že to vůbec nemusí být ČSSD. Jako Kalousek vystihl slabinu ODS, může nějaký český Fico přemalovat mapu i na levici. Nikde není psáno, že ponížená a bezbranná ČSSD zůstane hegemonem na levici.
To, co socialisty čeká, není zhodnocení Paroubkova odkazu. Je to boj o přežití. Lhali si ráno, v poledne i večer. Konfrontace s pravdou může být osvobodivá, ale klidně taky smrtící. Jistě, levice přežije. Ale nemusí to být ČSSD.
