Být poslancem není vůbec jednoduché. Navzdory zažitým představám, které mají bohužel i někteří političtí představitelé, není poslanecká práce založena na vysedávání ve Sněmovně a pronášením více či méně závažných sdělení.
Poslanecká sněmovna není jen „žvanírna“, ale je – respektive měla by být – ctnostným orgánem, jemuž občané prostřednictvím voleb svěřují správu naší země. Běžný chod Sněmovny má ale ke ctnosti a vážnosti mnohdy velmi daleko.
To však není problém Poslanecké sněmovny jako takové, není to ani chyba politického systému či parlamentního režimu. Sněmovna bude prostě vždy taková, jací poslanci v ní budou zasedat. A o kvalitě poslanců zase rozhodují voliči. Právě výběr kvalitního obsazení je v poslední době tím, co trápí Sněmovnu nejvíce. Otázkou ale zůstává, co budeme považovat za kvalitu.
Ohodnotit Sněmovnu?
Prvním indikátorem je kultura politického chování (prosím, nezaměňovat s politickou kulturou). Měl-li čtenář v posledních dnech příležitost a odvahu sledovat jednání v Poslanecké sněmovně, mohl nabýt dojmu, že sleduje některý ze zábavných českých seriálů z prostředí pohostinství. Političtí představitelé se titulovali lháři, zloději, tuneláři, případně se obviňovali z chyb dřívějších či současných. Ač je to „jen“ parlamentní debata, o poslancích nevěstí nic pěkného.
Zvykli jsme si už také na kontrolu práce poslanců z hlediska jejich účasti na jednáních, docházky či na základě hlasování pro ty které návrhy zákonů. Bezesporu je důležité vědět, jak je který poslanec aktivní při interpelacích a hlasování. Vypovídací hodnotu o Sněmovně jako celku příliš nemají.
O kvalitě Sněmovny nejvíce vypovídají zákony, které jsou odrazem dobře či špatně odvedené práce. Chceme-li tedy posuzovat, jak dobře poslanci spravují zemi, musíme se zaměřit na kvalitu schválených zákonných norem. A právě zde narážíme na pověstný kámen úrazu.
Občan snese všechno
Poslanci se více zaměřují na to, aby byli v Poslanecké sněmovně vidět, aby se mohli ukázat u řečnického pultíku, pronést námitku a o ní pak referovat na sociálních sítích svým voličům.
Kamil Švec Působí na Katedře politologie FSV UK v Praze. Odborně se zaměřuje na formování vlád a koaliční vyjednávání. Zabývá se zejména českou politikou a politikou na úrovni krajů a obcí. |
Možná je to metoda účinná, ale chytrý volič by si měl všímat jiných výstupů práce poslanců. Nejtvrdší práce v Poslanecké sněmovně je ve výborech, kde se zákony projednávají, kde jednotlivé strany vznášejí své připomínky, zapracovávají své programové priority. Tato práce není ve světle televizních kamer viditelná, o to je podstatnější a důležitější. Ale není odváděna dobře.
Jen nekvalitní práce poslanců ve výborech je důvodem, proč se pravidelně setkáváme se situací, že Sněmovna schvaluje zákon, u nějž již dopředu ví, že jej bude třeba novelizovat, aby fungoval.
Pochopitelné to může být u velkých zákonů, jakými byl například občanský zákoník o třech tisících paragrafech, který se připravoval mnoho let. Už méně je to pochopitelné u zákonů ne tak zásadních, ale přesto ovlivňujících život občanů.
Příkladem je zákon o tzv. dětských skupinách, který musel být novelizován, aby mohly fungovat lesní školky (více zde), nebo dnes novelizovaná norma o energetických štítcích budov (více zde).
Odpovědní a dobře pracující poslanci by zákon projednali a schválili tak, aby byl platný na několik dalších let, nikoliv jen měsíců. Komplikují tím život především svým voličům, jimž se zavázali sloužit a z jejich pověření se snažit o lepší společnost.
Poslanci však spoléhají, že volič do voleb zapomene, nebo že další změnu zákona v tom vysokém počtu novel ani nepostřehne. A volič by měl vnímat, jaké zákony Poslanecká sněmovna schvaluje.
To je jediný spolehlivý indikátor kvality poslanecké práce a jediná cesta, jak dospět k Poslanecké sněmovně, jíž si budou občané vážit.
