V jihokorejském Pchjongčchangu začínají XXIII. zimní olympijské hry, které alespoň na čas upozadí horké téma severokorejských zbraní hromadného ničení. Jihokorejci o hostování her usilovali od roku 2003 a jsou stejně vytoužené jako letní olympiáda v Soulu (1988) – teď i zimní akcí dostihnou svého japonského rivala. Ani napjatá atmosféra předcházející hrám, které dělí přesně tři dekády, není nepodobná. Ovšem několik podstatných rozdílů tu je.
Před startem olympiády vojenská přehlídka za hranicí. KLDR předvedla i rakety |
Při pořádání olympiád jde o národní prestiž a ve Východní Asii to platí dvojnásob. Korejská olympijská historie jako by navíc byla s politikou bytostně spjata. Vůbec první úspěch přišel v roce 1936, kdy byla země japonskou kolonií. Zisk maratónského zlata v nacistickém Berlíně vedl k uzavření deníku Tong-A, protože ten z dresu na fotografii olympijského vítěze Sona vyretušoval znak císařství.
Když byl v roce 1981 za pořadatele olympiády zvolen Soul, Korejská republika se stala druhou hostitelskou zemí v Asii. Po vzoru Japonska (1964 LOH v Tokiu, 1972 ZOH v Sapporu) vyvinula maximální úsilí, aby v roce 1988 představila svůj „hospodářský zázrak“ a obnovenou demokracii. V Soulu vznikl nejvyšší mrakodrap v regionu, masově se rozšířily automaty na kávu a v prosinci 1987 byl ve svobodných volbách zvolen prezident No Tche-u – bývalý voják, jenž si o záměrech Severu nedělal iluze.
Bombové útoky a taktické mlžení
Pchjongjang se naopak snažil olympiádu v Soulu zhatit. Věděl, jak poničí jeho falešný obraz toho úspěšnějšího režimu. Plyne to mj. z depeší spřáteleným státům, které se po vzoru předchozích olympiád (1980 Moskva, 1984 Los Angeles) snažil přesvědčit k bojkotu. V boji proti rivalovi neváhal nasadit nejkrutější prostředky: bombové útoky proti jihokorejským cílům (např. zničení civilního letadla v listopadu 1987). V rámci „mírové ofenzivy“ zástupci KLDR mj. přednesli návrh Fidela Castra, že země bude olympiádu spolupořádat.
Šlo však jen o taktické mlžení, které se jako ostatní akce minulo účinkem. Pchjongjang se olympiády nezúčastnil a v roce 1989 uspořádal vzdoroakci: Mezinárodní festival mládeže a studentstva. Podle tehdejšího šéfideologa Hwang Čang-jopa šlo o “poslední velkolepou párty, kterou Sever uspořádal.” Jih naopak díky „severní politice“ navázal první hospodářské kontakty s dosud komunistickými zeměmi, zajistil úspěšný průběh olympiády a navázání diplomatických styků s SSSR i ČLR.
Exšpionka KLDR varuje před olympiádou Soul: Kimovi nevěřte, jen vás využije |
Zatímco prestižní akci před třiceti lety se Pchjongjang snažil zmařit všemi prostředky, dnes se jeho náhlá účast jeví jako nezvratná. Na Jih spolu se dvěma krasobruslaři, kteří se jako jediní severokorejští sportovci skutečně kvalifikovali, přijíždí prý až pětisetčlenná delegace.
Má zahrnovat vrcholné představitele: devadesátiletého Kim Jong-nama (figurální hlavu KLDR), třicetiletou Kim Jo-džong (sestru vůdce Kim Čong-una) a řadu dalších, včetně těch ze sankčního seznamu OSN. Jedni návštěvu nadšeně vítají jako (opět) první krok k mírovému soužití národa, zatímco druzí protestují a pchjongčchangskou olympiádu dost případně přejmenovali na pchjongjangské hry. Co vedlo k domněle náhlé změně severokorejského postoje?
Mírová ofenziva a body pro Kima
Načasování olympiády, stejně jako vnitropolitická změna na Jihu je vodou na mlýn severokorejského vedení. Předchozí pravicová prezidentka, jejíž administrativa velmi efektivně přispívala k izolaci KLDR, byla v březnu loňského roku Ústavním soudem zbavena funkce. V květnu byl do úřadu v předčasných volbách zvolen levicový prezident Mun Če-in, který již před patnácti lety proslul jako jeden z hlavních strůjců bezzubé sluneční politiky.
Ta do značné míry financovala severokorejský režim. Období intenzivních testů sice Severu umožnilo završit potřebné vývojové zkoušky zbrojního arzenálu, ale zároveň situaci v regionu vyhrotilo do té míry, že Trumpova administrativa dokázala spolu se spojenci vyvinout tlak na Čínu a dosáhnout dosud nebývalé izolace KLDR.
Výprava umělců z KLDR dorazila na olympiádu, v přístavu pálili vlajky |
Pchjongjang tedy vlastně zcela přirozeně odpovídá očekávanou „mírovou ofenzivou“, která mu může přinést jedině pozitiva. V prvé řadě má potenciál rozklížit dosavadní pevné spojenectví. Spojené státy například nakonec souhlasily s jihokorejským návrhem odložit pravidelné vojenské cvičení, zatímco Sever svou vojenskou přehlídku nezrušil. Z Jihu také nepochybně poplynou benefity.
Jihokorejská vláda už nyní na dvoutýdenní pohoštění severokorejské „olympijské“ delegace vyčlenila v přepočtu přes 55 milionů korun a prezident Mun od svého zvolení opakuje, že je připraven sousedovi bez podmínek poskytnout okamžitou humanitární pomoc (zatím) v řádu milionu dolarů. V neposlední řadě KLDR olympiádu využije k utužení kontroly severokorejského obyvatelstva. Prostřednictvím agitpropu zdůrazní ideologickou převahu a rozkolísanost Jihu, díky štědrým jihokorejským dárkům pak posílí loajalitu vybraných kádrů.
