Kim Čong-un (vlevo), nejmladší syn severokorejského vůdce KIm-Čong-ila (vpravo)

Kim Čong-un (vlevo), nejmladší syn severokorejského vůdce KIm-Čong-ila (vpravo) | foto: AP

KOMENTÁŘ: Nový Kim není korejský Gorbačov

  • 15
Jedním z největších omylů Západu je posuzování zbytku světa podle sebe. Afghánci a Iráčané nečekají na demokracii, Peking nezareaguje na udělení Nobelovy ceny vězněnému disidentovi ideologickou oblevou. A třetí z generace Kimů nechystá v Severní Koreji novou glasnost či perestrojku.

Taky vás napadlo, jestli třeba ten nový severokorejský Kim nebude nějaký Gorbačov, když studoval ve Švýcarsku? Odpovím rovnou: nebude. Jedna z největších pošetilostí Západu totiž spočívá v tom, že zbytek světa posuzuje podle sebe.

Obětí téhle naivity křížené s nadutostí pak obvykle bývá sám – třeba když si namluví, že Iráčané a Afghánci čekají na demokracii jako na Ježíška – anebo někdo z těch, kterým chce opravdu pomoci.

Čínský disident Liou Siao-po

Čínský disident Liou Siao-po

Čerstvý příklad máme hned vedle Severní Koreje: kdekdo si teď myslí, že když čínský Havel dostal Nobelovku, politbyro v Pekingu zrudne hanbou ještě víc a pustí ho, protože tenhle mezinárodní tlak ustát nejde. Takhle nějak by se uvažovalo v našem světě. Ale kdo ví, jak uvažují Asijci, je mu už dopředu čerstvého nobelisty líto. Bude bručet víc než dřív.

Poslední feudálové planety

Na Dálném východě (a nejen tam) není horší ostuda než ztráta tváře. Kdyby čínský režim pustil svého hlavního disidenta, přiznal by porážku. Ztratil by tvář. Vím proto přesně, co Peking udělá: přitáhne šrouby. Podobně jsme na omylu s mladým Kimem. Myslíme si, že je náš, že jsme ho nakazili. Ale on je jejich.

Vycházíme z toho, že každý, kdo z panoptika jménem KLDR nakoukne k nám, musí rázem prohlédnout a chtít totéž. Ale to je těžký omyl. Z podobného důvodu třeba Evropané a Američané nikdy nepochopili, proč má Latinská Amerika takovou slabost pro diktátory, teď třeba Cháveze.

Grafitti s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem v Caracasu. Nedělní parlamentní volby podle oficiálních informací vyhrála jeho strana (24. září 2010)

Grafitti s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem v Caracasu.

Tenhle machismem říznutý svět má politickou kulturu, jež má v genech sympatii k autoritářství a očekávání socialistických řešení. Západ se pak rozčiluje, pláče za ně, ale polovina Venezuelanů je kupodivu spokojena.

Rychle zpátky do KLDR. Mladý Kim nemá důvod zavádět Švýcarsko. On už ho přece má. Kimové, to jsou poslední skuteční feudálové planety. Princátka studují v Evropě a zaletí si do Japonska, když se jim zachce pobavit se v Disneylandu, poddaní dřou a hladoví v podhradí, případně v hladomornách.

O Kima jde až v druhé řadě, režim drží armáda

Ale je tady ještě jedna věc, na kterou je třeba dát pozor. Příliš řešíme Kima, protože si myslíme, že vše se odvíjí od vedení státu. U nás to tak obvykle funguje. Tam ne. Spíš by se dalo říct, že mladý Kim (a starý taky) jsou až druzí. První jsou jejich zbrojnoši. Armáda. Pátá největší na světě. Ta drží režim. A o Švýcarsku toho v životě moc neslyšela.

A tak zbývá jediná věc, kterou si můžeme tipnout a nesekneme se. Díval jsem se všude možně a zjistil, že pokud opravdu po prvním a druhém Kimovi přijde i ten třetí, bude to světový rekord.

Vojenská přehlídka v Pchjongjangu, které se zúčastnil severokorejský vůdce Kim Čong-il a jeho nejmladší syn a následník Kim Čong-unPřehlídka v Pchjongjangu u příležitosti 65. výročí vzniku Korejské strany práce (10. října 2010)

Když vynecháte dědičné monarchie, bude to poprvé v moderních dějinách, kdy si předají moc tři generace jediné rodiny diktátorů. Posledními v náběhu byli Somozové v Nikaragui, kteří vládli od roku 1936 do roku 1979. Byli to sice tři prezidenti, ale jen ze dvou generací – otec, pak dva bratři. Zatím nejblíž byli tři caudillové v Paraguayi v 19. století.

První, strýc-zakladatel, po něm to převzal synovec a pak jeho syn. Byli výkonní: strýc nechal postřílet všechny psy i odpůrce (synovec vyklouzl, a tak ho nahradil). Na Kimy ovšem nemají. Psy nechali sežrat, a jestli to klapne, budou první, kdy moc přejde z dědy na syna a pak na vnuka. Brr...


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video