Petr Nečas připomíná pajduláka z počítačové hry. Sotva ubije či přeskočí jednu potvůrku, už proti němu stojí nový trolík či trotlík. Premiér se takřka zázračně dostal při protlačování reformních zákonů z několika smrtonosných pastí. Po rozkolu na sjezdu ODS se zdálo, že úprava DPH je definitivně na odpis. Rebelové vedení Petrem Tluchořem odmítli hlasovat pro a koalice neměla šanci na stojedničku, kterou by přehlasovala socialistický Senát.
Jenže vzbouřenci se zachovali překvapivě jako muži. Buď se vrátili do houfu, nebo se vzdali mandátu. Za jednoho z nich nastoupil náhradník Roman Pekárek. A právě on se změnil ze záchranného kruhu v olověné závaží, které táhne Nečase ke dnu.
V úterý ho totiž vrchní soud odsoudil na pět let ve věci úplatkářství. Pekárek byl už dříve odsouzen soudem nižší instance a kolegové z ODS se ho všemožně snažili přesvědčit, aby se mandátu vzdal. On však trval na tom, že prokáže nevinu, a mandát si nechával jako pojistku.
Má Nečas dost?
Představa, že by důležitá daňová reforma (projednává se ve středu - více zde) prošla díky hlasu kriminálníka, je děsivá i pro naši zemi, kde se k prosazování zákonů užívalo přeběhlých, opilých či zmizelých poslanců. Opozice už teď zpochybňuje způsob, jímž ji vláda válcuje a nemíní diskutovat.
Zatím to byl lichý a pokrytecký argument. Socialisté, od počátku vedení spíše populistickým čichem než státní odpovědností, na žádnou diskusi nepřistupovali. Jiný než silový postup středopravé vládě nezbýval. Tím spíš, že nešlo o věci, které se týkají základních svobod občanů či ústavního pořádku - jak ostatně rozhodl i Ústavní soud.
Kvůli politickému amatérismu a podivínství strany Věci veřejné a později vzpouře zneuznaných poslanců ODS se vládní většina stále zmenšovala. Navíc vládu ostřeloval z pohodlného bunkru prezident, socialisté obstruovali a oranžový Senát přirozeně plně využíval svého práva ztrpčovat koalici život.
Nečas má podle všeho k nastávajícímu klíčovému hlasování o daních právě sto jedna potřebných hlasů. A jedním z nich je hlas odsouzeného úplatkáře Pekárka.
Trapní, líní, úplatní
I kdyby však premiér Nečas sehnal jinou většinu, což už se mu nejednou podařilo, má Sněmovna i ODS problém. O poslaneckých sborech se někdy mluví jako o pestrých či duhových, je-li v nich zastoupeno hodně stran. O naší Sněmovně bude brzy možno mluvit jako o pruhované.
Pekárek je první, kdo byl odsouzen pravomocně. O tom, že bude odsouzen David Rath, chycený se sedmi miliony v krabici od vína, se dá pochybovat stěží. Důkazy o jeho vině, které mohla veřejnost slyšet a číst, jsou pro každého, kdo není v zajetí paranoidních teorií, nezpochybnitelné.
O mnoho lépe se vyvíjí situace pro další dva nepravomocně odsouzené poslance, Víta Bártu a Jaroslava Škárku. Soud první instance se bude muset jejich případem zabývat znovu. Zvláště Vít Bárta má velmi dobrou šanci. Obálky s penězi dával svým soukmenovcům na půdě Sněmovny, což je podle ústavního soudu nepostižitelné.
Proces vedený soudcem Šottem na jaře končícího roku byl však poučný bez ohledu na to, zda budou Bárta a Škárka nakonec nakrásně zproštěni viny. Ukázal, že život strany Věci veřejné byl prošpikován nemorálními, nechutnými a nedůstojnými praktikami. A zanechal mezi občany nesmazatelný dotyk slizkosti.
Mínění o kvalitě Sněmovny je všeobecně nižší, než by si poslanci zasloužili. Veřejnost je, nebojme se to říci naplno, většinově považuje za línou, úplatnou a zlodějskou bandu. Pokud se ale mandátu nevzdávají ani odsouzenci, nemůžeme se rozrušení občanů divit.
Pouze naprostý nedostatek smyslu pro důstojnost politiky a vlastní osoby dovolil Davidu Rathovi, aby se nechal dovést do Sněmovny v poutech a pronesl trapnou paranoidní a sebelítostivou řeč. Stejný nedostatek základní lidské a politické kultury dovolil Pekárkovi, aby usedl mezi poslance, když se mu naskytla příležitost.
Ani vylučování z klubů a vzdávání se stranické příslušnosti navíc nikdy nezakryje fakt, že ČSSD má svého Ratha a ODS nyní i svého Perkárka. Oba muži jsou symbolem toho, z čeho se strany navzájem obviňují, a sice, že jsou nesnesitelně arogantní a prolezlé korupcí. Do voleb je sice daleko a politická paměť krátká, ale takové symboly zůstávají.
Poslanecká imunita je užitečná věc, když má chránit před politickým pronásledováním. Pokud však znamená, že odsouzencům zůstává poslanecký mandát, nenapravitelně to postihuje vážnost politiky, pokud tedy ještě nějaká zůstala. Zákon by měl být změněn. Pravomocně odsouzený nechť ztratí mandát automaticky.
