Už se skoro zdálo, že to půjde hladce; prezident Miloš Zeman navrhl přesně načas tři nové ústavní soudce, senátoři se ani nebouřili, ani je neodmítali. Všichni kývou hlavou; ano, ano. Navržení kandidáti jsou všichni tři kvalitní, ano. Jde to opravdu až příliš samo.
Jenže se to zadrhlo v poslední chvíli. Ze tří kandidátů neprošel v senátu nakonec jeden; Jiří Nykodým, který byl ústavním soudcem až dosud, a mohl tak pokračovat dalších deset let ve stejné kanceláři (se stejnou židlí i kávovarem). Jenže nebude.
Opakování mandátů je lákavé i problematické současně. Na jedné straně má takový soudce obrovské (desetileté) zkušenosti, na straně druhé se může svým rozhodováním stát rukojmím těch, kteří ho mají podruhé zvolit. A zdá se, že žádná spravedlnost ani logika v tom není. Prošel podruhé předseda Rychetský, neprošel už dříve Miloslav Výborný. Jednou opakování mandátů senátorům vadí, podruhé ne.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Máme pocit, že rozhodují výhradně osobní a stranické sympatie, ale bojíme se takový úsudek vyslovit - v souvislosti s tak vážnou volbou, jakou je výběr ústavních soudců, to snad ne...! Nebo že by...?
Nykodým se podílel na zamítnutí stížnosti na církevní restituce; pokud je nyní trestán za své (nezávislé) rozhodování, ptejme se, zda je to opravdu správný přístup. Otázka zní totiž takto: mají ústavní soudci rozhodovat ve shodě s názorem většiny senátorů, nebo podle svého svědomí? Není to, co se stalo, jen taková zákeřná česká ústavní pomsta?
A pokud bychom chtěli takové soudce, aby rozhodovali ve shodě s většinou v senátu, nebylo by levnější a čestnější nechat rozhodovat senátory samotné?
Jsou země, kde je opakování mandátů zakázané. Je to jistota a cesta, jak se vyhnout překvapením, která zažívali Výborný nebo Nykodým - mohou mít nyní pocit, že takové hlasování není úplně fér.
Když mne nechtějí podruhé, nedělal jsem něco špatně už poprvé? Tak se mohou ptát sami sebe. Je nepochybné, že po čtvrtečním rozhodování senátu budou hlasy po zákazu opakovaných mandátů sílit. Po právu. Bude dobře, když se o tom začne konečně hlasitě mluvit.
Všichni prezidentovi muži
Na druhé straně není sporu, že všichni prezidentovi kandidáti kvalitní byli. Zemanův výběr byl opravdu uvážlivý a pohotový. Zvláště ve srovnání s předchozím pánem Hradu, který po odmítnutích svých návrhů na předkládání nových prakticky rezignoval a vystavil tím Ústavní soud dramatické hrozbě bezmocnosti.
A platí to nejen pro ty dva, kteří prošli, ale i pro Nykodýma. Zemanův návrh totiž nepostrádal logiku právě proto, že jeho předchůdce nechal soud téměř vyprázdnit. Nemohou být všichni nováčky, rozhodování potřebuje kontinuitu. Dramatická obměna soudu je navíc už dávno v plném proudu. A dva noví soudci mohou opravdu přinést zkušenosti z praxe: Vojtěch Šimíček z Nejvyššího správního soudu se nebál dříve kritizovat Zemana v souvislosti s prezidentskou volbou; čest oběma. (Není opravdu zvykem, když kritik na návrh kritizovaného získá nějaký post.)
Druhý z nových soudců, soudce Tomáš Lichovník, se stal respektovaným už jako předseda Soudcovské unie a těší se u svých kolegů úctě. Dá se předpokládat totéž, až bude soudcem ústavním. On i Šimíček budou mít bezpochyby dost práce; soud je stále ještě ve skluzu a nyní, po odmítnutí Nykodýma, bude asi nějakou dobu pracovat v oslabení. Jeden ze stávajících soudců už skončil, další končí příští měsíc a třetí v září. Příští rok odejdou poslední soudci minulého pana prezidenta. Soud bude celý "Zemanův".
Zatím se nezdá, že bychom se toho měli bát. Zeman navrhoval kandidáty rychle, promyšleně a noví soudci (snad až na jednu výjimku) mají skvělé renomé.
Přesto nebude špatné jejich počínání bedlivě sledovat. Přinejmenším proto, abychom věděli, zda se jim senátoři při případné opakované volbě nemstí. Praktická poznámka: senátory si na rozdíl od ústavních soudců volíme sami...
