Skutečnost, že si tyto otázky neustále klademe, zavinil nejen odložený služební zákon, ale i naše určitá neschopnost tyto věci správně posoudit. Možná i tyto otázky napadnou čtenáře, když se zamýšlí nad sporem mezi premiérem Nečasem a policejním prezidentem Lessym.
Zdá se, že za normálních okolností bychom měli dát za pravdu panu premiérovi. Nepochybně by vysoký státní úředník neměl vyzývat dopisem své podřízené, aby čelili tlakům politiků. Svým způsobem jde o aktivismus a zcela jistě je, jak říká pan premiér, "jemně za hranou".
Jenomže my pravděpodobně nežijeme v "normálních okolnostech". Policie jako taková není v dobré kondici, výrazně omladila a působí nezkušeně. A ze slov policejního prezidenta je patrné, že politické tlaky jsou v některých případech velmi značné.
Přitom policejní prezident do své funkce nastoupil s důležitým slibem: "Garantuji, že policie bude apolitickou službou. Budu se snažit zabránit excesům, jakých jsme dosud byli svědky." Možná i jeho výzva k podřízeným je součástí této garance apolitičnosti.
Dosazen premiérovi navzdory
Nesmíme však zapomenout, že policejní prezident byl do své funkce dosazen navzdory premiéru Nečasovi. Takže nakonec má zřejmě pravdu sociálnědemokratický poslanec Jeroným Tejc, když tvrdí, že "premiér zahájil proces, jehož koncem má být odvolání policejního prezidenta Petra Lessyho". Možná je pan Lessy mužem na svém místě, možná ne. Od začátku si však musel být vědom toho, že když jej dosadil Radek John s nesouhlasem premiéra, ztížil mu tím pozici.
Premiér před dvěma lety nechtěl destabilizovat nově vzniklou koaliční vládu, tak se jmenováním Lessyho nakonec souhlasil. Nyní už Radek John není součástí koalice, není důvod pana Lessyho více držet. Nejspíše se čekalo na vhodný okamžik, který právě přišel. A pokud má tento krok navíc zachránit koalici a posílit rozhodnost premiéra, není důvod jej neučinit.
