I když obejdete školy v okolí a jejich ředitele podrobíte výslechu jako z Jamese Bonda, jisté není nic. Ani to, že 1. září před vámi bude stát právě ta sympatická paní učitelka od zápisu, ani to, že když už bude, tak ji za rok nevystřídá ta nesympatická, co sedí vedle.
To podstatné není totiž vzdělávací program ani vybavení školy, ale osoba kantora.
Je jen málo beznadějnějších okamžiků rodičovství, než když vaše dítě před lavicí narazí na člověka, který v něm zadupe nadšení a zvídavost a mění vám jej v robota, který ze sebe sype definice, přestože v nich nerozumí půlce slov.
Pokud se vám přinatrefí, že vaše dítě z ničeho nic narazí na učitelský relikt let osmdesátých (nikoliv co do věku, ale do přístupu), máte několik možností. Můžete problémy řešit s dotyčným, pak s jeho nadřízeným, případně dítě přehlásit jinam. Což však uděláte nejvýš jednou, protože záhy zjistíte, že na většině škol jsou učitelé takoví a makoví.
Zatímco vy preferujete takové, není ve vaší moci zcela se vyhnout makovým, leda cestou domácího vzdělávání nebo důsledným stěhováním dítěte ze školy na školu, proti čemuž však oprávněně bude protestovat.
Jak je možné, že v roce 2010 pořád ještě učí tolik lidí, jejichž přínos pro děti je leda tak historický – tedy jako okénko do jiné doby a mravů? Jistě – peníze.
Na pedagogických fakultách absolvují stovky studentů, nastoupí jich mnohem méně, protože velká část dá přednost něčemu lukrativnějšímu. Z těch, kdo nastoupí, tam vydrží jen někteří často taky kvůli výplatě.
Mladí se nehrnou, za ty starší zkušené a skvělé děkujeme, ale nevydrží nám věčně. Za sebe musím říct, že pedagogy(žky) obdivuji za odvahu, vážím si jich a mám mezi nimi nemálo kamarádek.
Dětem vtloukám do hlaviček, že učitele mají respektovat. Jenže čas od času je to těžké, i pro mě. A to moje děti mají vlastně velké štěstí.
Dobrým kantorům bych přála více peněz, ale není v mé moci to řešit. Na druhou stranu, když si někdo podobné povolání vybere, musí přece mít nějaký důvod. Třeba touhu učit, že...
Trochu sobecky mě potěšila zpráva, že krize vrací učitele za katedry. Ona to sice není práce placená královsky, zato je jistá.
Málo dobrých učitelů je už teď, co teprve až do škamen dorostou babyboomčata. Ředitelé vám řeknou, že o nedostatcích některých podřízených sice vědí a mrzí je to, ale nemají mnoho možností to změnit. Nejsou lidi. A to by se mohlo změnit.
Tak, že by si ředitelé vybírali z několika kandidátů takového, který umí učit, umí nadchnout a má rád děti. Pak by jednou děti našich dětí nechápaly starý, velmi drsný vtip: Jaký je rozdíl mezi pedagogem a pedofilem? Ten druhý má děti rád.
