Na premiérově pádu mají zájem dvě vlivné skupiny: tvrdé jádro ODS podporované Klausem a zejména pak podnikatelští bossové, kteří se bojí policie a žalobců. Zhrzenci Tluchoř a spol. jsou jen agenty jedněch nebo spíše obojích.
Normální, nikoli obyčejný člověk si nyní nepochybně připadá, jako by na něj politici mluvili japonsky. Oč běží v současném sporu mezi premiérem Nečasem a tlupou vzbouřenců, která se semkla kolem Tluchoře a kterou shůry jako dobrotivý Antiantikrist podporuje Václav Klaus?
V první řadě si musíme uvědomit, že v české politice je víc zhrzených citů a nehynoucí nenávisti než v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Topolánkovu vládu na jaře 2009 položily dvě nešťastné ženy a dva nešťastní muži, byť opět s požehnáním Václava Klause. Všichni nynější protinečasovci byli též nějak ukřivděni. Současný předseda ODS vzal jim osobně nebo jejich "patronům" kousek moci nebo veškerou moc.
A když někoho opravdu nenávidíte a naskytne se vám příležitost (a nejste slušní lidé), použijete všech prostředků. Bez ohledu na osud země a svých přátel. Tento motiv nelze podceňovat, ale patří spíše do ordinace, nikoli v růžové zahradě, ale psychiatra Chocholouška. Pokusme se hledat rozumovější důvody.
Nečasův Kalousek
Petr Nečas a Miroslav Kalousek se shodnou v jedné věci. Pro zemi je podle nich životně důležité snižovat schodek státního rozpočtu. Předně takzvaná dluhová služba, tedy placení úroků, stojí desítky miliard. Důležitější je však to, že oba muži se domnívají, že panika, která se rozšířila po krachu amerických hypotečních bank v roce 2008, zdaleka není překonána. Finanční trhy jsou jí stále ovládány a jsou mnohem mocnější než hospodářství země, jako je Česko. Pokud by země nebyla schopna snižovat své zadlužení, půjčky by se zdražily. Tak jako u člověka, kterému vystavily banky stop a musí si za nesmyslné úroky půjčovat od lichvářů.
To by způsobilo nejen vážné finanční problémy, ale ohrozilo by to všechny občany krom těch nejbohatších, jako se stalo v Řecku a jako to hrozí akutně Španělsku.
Mnozí ekonomové se domnívají, že strach Nečase a Kalouska je přehnaný. Vzbouřenci toho účelově využívají. Hrají i na strunu lidové nespokojenosti se zvyšováním daní. A na strunu takzvané pravicovosti ODS, která by prý neměla daně zvyšovat, i kdyby se blížil tatarský nájezd. Třetí kartou, která se nikdy neobehraje, je tvrzení o tom, že Nečas příliš podléhá Kalouskovi, a ODS tak postupuje vůdčí místo na pravici TOP 09.
Nečasova Bradáčová
Kromě těch, kdo chtějí změnit hospodářskou politiku a vrátit se k "pravicovým" kořenům ODS, vyhovovalo by odstranění Nečase vlivným hráčům nejen v ODS, kterým se nyní říká kmotři. Petr Nečas je v rámci ODS něco jako Gorbačov v bývalém Sovětském svazu. Ač letitý funkcionář, který zná své pappenheimské a jejich minulé i současné hříchy, vypustil krakena. V případě Gorbačova to byla demokracie, v případě Nečase je to právo.
Policii a státnímu zastupitelství byla uvolněna pouta a jim překvapivě narostla křídla. Je velmi pravděpodobné, že premiér musel propustit populárního ministra Pospíšila na nátlak podnikatelů, kteří se obávají, že by mohli skončit v síti justice.
Premiér jim vyhověl (asi docela rád, protože Pospíšila zrovna nemiloval). Nástupu Lenky Bradáčové na pražské státní zastupitelství však nechtěl nebo nemohl zabránit. Vazební věznice se plní lidmi podezřelými z korupce. Skončili tam sociální demokraté Rath a Kouda, stejně jako nejbližší spolupracovník dosluhujícího už ministra Drábka Šiška. Obviněn byl Topolánkův fámulus Dalík. V životním zájmu mnoha lidí, kteří živili a udržovali klientelistický a korupční systém financování stran, je státní zástupce zastavit. Pád Nečase k tomu sice přímo nevede, ale je nutnou podmínkou.
Chtějí se dohodnout?
Normální člověk asi nemá představu, že vyjednávání politiků je vznešené a hezké na pohled. Když má někdo vliv, a ten teď vzbouřenci mají, může žádat skutečně hodně. A to nejen politické ústupky, ale i vlastní výhody. Funkce, trafiky a v neposlední řadě hotové peníze. A premiér, kterému záleží na osudu vlády, může nabídnout mnoho.
Pokud však Tluchoř a spol. skutečně vystupují jako poddaní Klause nebo zákulisních hráčů, pak vyjednávání jen předstírají. Kdyby nejednali, vypadali by ještě hůře než teď. Když už si sednou ke stolu, mohou pak z neústupnosti vinit druhou stranu. Politici jsou mistry v tom, jak před kamerami překroutit to, co se událo za zavřenými dveřmi.
Vše zatím nasvědčuje tomu, že vyjednávání je jen předstírané. Petr Nečas je tlačen ke zdi a nemá kam ustoupit. Jeho vyjednávací pozice je po prohraných volbách slabší než slabá. Pokud se nestane něco zcela překvapivého, je pravděpodobné, že na této schůzi Sněmovny padne vláda.
