Prezident řekl: "Tady musí stát nemilosrdně zasáhnout, zasáhnout silou, aby tyto nepokoje skončily. To je naprosto evidentní věc." V úterý to poněkud zrelativizoval: "Ať si to vláda řeší sama. Nebudu dávat žádné knížecí rady - nebo hraběcí, knížete už v té vládě ostatně mají."
Tak jak? Je evidentní, že se mají nepokoje na Šluknovsku řešit silou, nebo je věcí kabinetu, zda je například nebude řešit květinami za uchem a pochodem pravdy a lásky?
Nechytejme však Václava Klause za slovo. Kdo by chytal důsledně, uchytal by se k smrti. Náš prezident je různými zaonačováními, drobnými lžemi, překrucováním významů a vůbec všemi rétorickými triky posedlý.
První výrok o nemilosrdné síle je patrně jeho názorem. Druhý, mírný až skoro humorný, byl, byť nejspíše nechtěně, pronesen při obraně Petra Nečase. Premiér, jak známo, se do vroucího kotle nevydal a je mu to vyčítáno starosty, veřejností i novináři. Klaus hájil jeho právo nejezdit, neb to situaci nijak nepomůže.
Jak už se stalo v poslední době skoro pravidlem, ani v jednom bodě nemá prezident pravdu. Silou je potřeba šetřit a Nečas už měl být ve Varnsdorfu včera. Proč?
Situaci nespokojených Britů a deprivovaných českých Romů nejde srovnávat
Klaus se nejspíš inspiroval v Británii. David Cameron tam zasáhl proti nedávným nepokojům odhodlaně a nemilosrdně. Sklidil vděk pokojných občanů, tak silný, že někteří udávali své rabující děti. Rozběsnění výrostci a výrostkyně se zalekli a zalezli.
Jenže problém nespokojenců v Británii a deprivovaných Romů u nás je naprosto rozdílný. Stačí říci, že zdejší Romové prchají do Británie jako do země zaslíbené. Ta totiž poskytuje přistěhovalcům a pronásledovaným pomoc a relativní komfort. Československý a český stát Romům dlouhodobě nepomáhají, ba jim škodí.
Začalo to tím, že jim v padesátých letech uřezali kola od vozů, ukradli koně a Romy zavřeli do paneláků. V devadesátých letech pak nikdo neřešil problém přistěhovalectví slovenských Romů, kteří byli zvyklí žít ve svých chatrčích v polozvířeckých podmínkách. Romská komunita – nikdo přesně neví, kolik Romů tu žije – nechce mít s většinovou společností nic. Dávky považuje za nárok. Gadžové ubližují, ať aspoň platí. Lhát se jim smí, okrádat je také...
Je to obrovský sociální a civilizační střet. Romové se až dosud neuchylovali ke kolektivním násilným protestům, nemají to v povaze. A běloši se také jen sporadicky vydávali lynčovat romská ghetta.
To, co bylo pod povrchem, vyvřelo. Stát se musí konečně dokopat k tomu, co léta zanedbával. Pracovat důsledně s Romy i s bílými. Usmiřovat, hledat mosty. Síla? Ne. Cukr a bič? Možná.
Premiér musí být odvážný, do Varnsdorfu měl jet
K návštěvě Nečase: možná to skutečně není zcela důležité. Jenže premiér je muž nadaný největší mocí v zemi. Není to úředník, ale vůdce. Má být příkladem občanských ctností, k nimž patří i odvaha.
Petr Nečas je z hlediska ctností příkladnějším premiérem než jeho předchůdci. Tím, že nejel do Varnsdorfu, však propásl dvě věci. Zaprvé mohl ukázat, že je rázný muž. A zadruhé, kde jinde než přímo na místě by se měl dovědět, oč běží? Teoretická příprava nepomůže, přijdou-li ke slovu mačety a dlažební kostky.
