Je paradoxem, že národy, které by k sobě mohly mít tak blízko, jazykově si skoro rozumí a svým způsobem by měly být kvůli své geopolitické poloze odsouzeny k úzké spolupráci, jsou si tak často tak vzdálené.
Před několika dny iDNES.cz psal o tom, jak na Těšínsku kdosi ničí dvojjazyčné nápisy jen proto, že názvy obcí jsou na nich i v polštině. Dvojjazyčné tabule jsou běžné všude ve smíšených oblastech Unie a je záhadou, proč zrovna tady nevydrží. Kdyby někdo spadl z Marsu, usoudil by z toho, že Češi a Poláci mají nepřátelství v genech, asi jako Němci a Francouzi v roce 1946.
Víme dobře, že takové to samozřejmě není. Ale faktem je, že Češi a Poláci na sebe koukají skrz prsty, přičemž Češi to dělají s větším gustem.
Psycholog by možná řekl, že jde o projev komplexu méněcennosti: dva národy zamindrákované sousedstvím s většími a mocnějšími zeměmi se snaží prokázat, že ten druhý je na tom v tomto porovnání ještě hůř.
Pro Poláky jsme příliš malí, protože oni jsou přece významní, pro Čechy jsou Poláci příliš pozadu.
A současně pořád přežívají klasické stereotypy o zaostalých a velikášsky bezhlavých Polácích a vyčuraných a bázlivých pepících.
Český stereotyp o vlastní převaze se úspěšně podařilo upevnit v 80. letech komunistům, když v narážce na ekonomickou situaci Polska pacifikovali lidi doma argumentem, jestli chtějí mít plné krámy, nebo stávkovat a hladovět jako Poláci. Pamětníci si vzpomenou na hořký vtip, že český pes si běhá do Polska svobodně štěknout a polský se běhá do Čech nažrat.
Dojem, že jsou úspěšnější, je v Češích pořád, a tak jsou docela překvapeni, když jejich Benzinu koupí zrovna polský PKN Orlen.
Faktem však je, že Poláky nikdy nepřestávala fascinovat úroveň českých zemí. Zatímco pro Čechy bylo Polsko Východ, pro Poláky bylo Česko slovanský Západ. Bylo to patrné v 90. letech, kdy Praha dávala hlasitě najevo, že se cítí primusem regionu a volala na všechny strany, že "do Evropy" půjde na vlastní pěst, protože ostatní (tedy Poláci a Maďaři) by byli koulí u nohy.
Z toho jsme už vychladli. Politici si už rozumějí. Prezidenti Klaus a Kaczynski sdílejí nechuť k Bruselu a česká "proamerická pravice" našla společný jazyk s Poláky. Dostali se tak dál než jejich národy.
P.S. Taky vám připadá polština tak směšná, uřvaná a rozšišlaná? Řekněte to Polákovi a on vám řekne: To je zvláštní, přesně tohle si myslím o češtině.
