Na druhé straně jména těch, kteří železnou oponu zřídili, řídili a provozovali, známá jsou. Nebo je můžeme dohledat v archivech. Patří mezi ně i někdejší komunistický premiér a ještě dříve ministr vnitra, pod kterého organizace železné opony spadala, Lubomír Štrougal.
Česká policie Štrougala vyšetřovala a právě nyní dospěla k závěru, že jej už stíhat nejde. Věc je prý promlčená. Za pozornost však stojí, že se zajímala jen o jeho činnost ve funkci ministra vnitra v letech 1961 až 1965, kdy v drátech železné opony proudila smrtící elektřina. Za Štrougalova působení v této funkci zabila celkem 33 nešťastníků.
Podle policie jedenadevadesátiletému Štrougalovi hrozila maximální sazba ve výši tří let. Když si to rozpočítáme, tak na jeden rok vězení vychází jedenáct mrtvých. Co by tomu asi ti mrtví řekli? Mají opravdu tak malou cenu? A počítejme dál. Za jednoho mrtvého vychází trest na nějakých čtyři pět týdnů vězení. Možná ani v těch smutných komunistických časech neměl lidský život tak malou cenu, jako má dnes.
A to policie vůbec neřešila Štrougalovo působení v roli premiéra v letech 1970 až 1988. V té době zahynulo násilnou smrtí u železné opony dalších sedmadvacet lidí. Tihle mrtví jsou na tom ještě hůř než ti předchozí. Nemají cenu vůbec žádnou, prostě se jimi nikdo nezabýval, nejspíš to nikomu nestálo za to.
Celé ty počty jsou zvláštní. Za ty stovky mrtvých byli v Česku od roku 1990 odsouzeni jen čtyři lidé. A samozřejmě šlo o ty „dole“, kteří plnili rozkazy těch, již řídili monstrózní podnik jménem komunistické Československo. Jeho součástí byla železná opona. Vyšetřování tedy skončilo. Zapomeneme?
