Mladší člen rodiny údiv nechápal.
Chápou ti, kdo valnou část života prožili v minulém století. A ti, kdo nedávno vstoupili do druhého pilíře penzijního spoření, aby jim po necelém roce politici oznámili, že jejich pojištění zruší.
To už tu přece v různých variacích bylo mnohokrát! Mnohokrát mizely úspory v propadlišti té divoké historie minulého století. Zase v tom budeme pokračovat? Byl naivní ten, kdo předpokládal, že ve svobodné, stabilní a demokratické zemi to už bude jinak?
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Pětatřicet let. Zdánlivě krátká doba, ani ne dvě generace. Ale ve zdejším kraji doba, v níž se převrací svět vzhůru nohama. Podívejme se na ono 20. století, které generacím našinců vzalo důvěru v závazky vlád, v psané i nepsané smlouvy. Pětatřicet let obsáhlo například: monarchii s její rakousko-uherskou korunou, první republiku s její československou korunou, vyhlášení protektorátu a obsazení země německými vojsky se zavedením záměrně podhodnocené protektorátní koruny.
Anebo těch pětatřicet let mohl člověk prožít s protektorátní korunou, pak ho po válce čekala měnová reforma, následoval únorový puč, konfiskace majetků a nechvalně známá další měnová reforma z roku 1953, která lidi ožebračila a zničila jim úspory. Ani ten, kdo se narodil až po téhle měnové zlodějně, si finančního "klidu" neužil, po listopadové revoluci se změnil (díkybohu) režim, v roce 1991 přišel inflační skok, úspory se částečně znehodnotily, pak dělení federace...
Nikdy to nebylo nic příjemného.
Důsledek historické paměti je zřejmý: nedůvěra lidí ve spoření na delší období, nedůvěra v pevnost závazků.
A to je hlavní důvod, proč je záměr především ČSSD zrušit část penzijní reformy s druhým pilířem tak špatný. Žádná válka, žádná změna režimu to nezpůsobila. To jen noví politici mají jiné představy. Lidé prý o naspořené peníze nepřijdou.
Ale ztráta víry ve stát, v předvídatelnost jeho chování, v respektování předchozích závazků je téměř zločinem. Pro budoucnost.
Měli jste to očekávat, vymlouvá se sociální demokracie, my to přece říkali. Potíž je, že opozice a koalice, pravice a levice, mívají jiné představy, které občas i splní. Teď pozorujeme v přímém přenosu potápění vlajkových lodí předchozích vlád: penzijního pilíře, zdravotních poplatků, pokusy o změny v církevních restitucích. Až vše aktuální vladaři zruší a odporoučejí se i oni do dějin, další vláda zase zruší jejich opatření, jejich závazky? A tak stále dokola? Přijdou, zruší, zavedou, přijdou, zruší, zavedou...
V takovém blázinci se dá těžko žít a nedá se věřit. Ostatně, jakou představu má Sobotkova vláda o své penzijní reformě? Netuší nikdo, ani ona sama. Bude mít na to další komisi. Dokáže se dohodnout ona s opozicí na stabilní podobě spoření na penzi, které přežije aspoň těch pětatřicet let? Anebo se mladé generace v rodinách připojí k těm starším a svému státu neuvěří ani půlvětu? Člověk dvou století musí být skeptický.
