V dědečkově knihovně jsem našel knihu jeho pamětí i úžasné Hovory s TGM od Karla Čapka. Ale také právě tu knihu, která mne fascinovala: Hlaváčův životopis císaře Františka Josefa, našeho předposledního císaře. A protože ta knížka vyšla evidentně až po rozpadu Rakouska, byl k ní připojen ještě životopis TGM (asi proto, aby vydavatel či autor nebyli obviněni z nemístné nostalgie). Tu knihu mám před očima i dnes, pětasedmdesát let po smrti TGM.
Bylo to však zvláštní čtení: císař i první prezident se sobě podivuhodně podobali. V té jediné knize to přímo bilo do očí: oba bydleli na zámku a navzdory přepychu žili skromně. Oba byli svým způsobem smutní. Oba osamělost léčili napůl utajenými láskami. Ale podoba byla i v jejich zemích. Vždyť ta, kterou díky zmateným válečným poměrům prosadil TGM byla v podstatě zmenšeninou té císařovy.
INFOGRAFIKAJak psal dobový tisk o úmrtí TGM  |
Československo bylo stejným národnostním kočičkopsovským dortem jako habsburská monarchie. Bohužel jen menším, a tak odsouzeným k zániku. Byl to vlastně od počátku nereálný projekt, nebýt války a Masaryka, Československo by nikdy nebylo. My Češi okouzleni Masarykem, jeho osobností i světovým rozhledem, jsme málokdy chápali kritický pohled na první republiku, kterou sdíleli jiní, především Němci.
I historik Golo Mann (syn Thomase Manna) popisoval posměšně Československo jako národní stát, jehož československý národ neexistoval. "Český národ, který jej ovládal a který z něj měl prospěch, byl v menšině proti národům ostatním," psal Mann. A ruku na srdce: byl tak úplně mimo realitu?
Dnes, kdy si připomínáme půlkulaté výročí Masarykova úmrtí, je možná na místě se ptát, co je vlastně jeho odkazem. Stát, v jehož čele Masaryk stanul jako symbol, aby pak v různých kamenných variantách ozdobil všechna náměstí v zemi? Stát, který podlehl při první příležitosti a nedokázal ochránit své obyvatele od hrůz okupace, holokaustu, další okupace a plundrování všeho druhu?
Chodíme s úctou po Hradě, lánském zámku, obdivujeme architekturu Masarykova chráněnce Plečnika a vzpomínáme na prezidenta zakladatele. Jenže není jeho odkaz jinde? Co jeho okouzlující osobnost? Nebyl to on, kdo dal Čechům něco, co do té doby možná neměli - totiž hrdost? Nestojí za větší pozornost jeho myšlenky a lpění na pravdě? Jeho neokázalý životní styl? Možná jako Havel byl i Masaryk osobností významnější mimo prezidentský úřad. Ale ta zatracená funkce, marná sláva, všechno přebije.
