Nepřineslo vůbec nic, Řecko bylo v takovém stavu, že Atény nemohou prostě klást podmínky, ale podlomilo důvěru měsíce trpělivě vyjednávajících partnerských států Řecka v eurozóně. Důvěru, kterou teď musí Řecko draze vykupovat.
Krize, která vyvrcholila nočním summitem, na němž se už otevřeně mluvilo o vyloučení Řecka z eurozóny, skončila sice kapitulací Řecka, ale nemá vítěze. Nejsou jimi ani státy platící eurem, které vyjednáváním na ostří nože přitlačily Řecko tak daleko, jak ještě nikdy nebylo a kde si ho mnozí přáli mít už před několika lety, kdy se ještě vyjednávalo v rukavičkách.
17 hodin jednáníEurozóna se dohodla s Řeckem |
To ale skončilo a Řecku bylo dáno najevo, že pokud se nezmění v normálně fungující evropskou zemi, v eurozóně, ale možná i v Evropské unii prostě končí. Což je důležitý vzkaz všem zemím EU, včetně například Maďarska, nebo Rumunska, že nefunkční státy, ať už z hlediska hospodářského, politického nebo nedemokratického nemusejí být ani v eurozóně, ani v Evropské unii jako takové tolerovány věčně.
Po kapitulaci, má-li konflikt skutečně skončit, musí ale přijít něco, co by se dalo nazvat „dobrým mírem“. V řeckém případě stav, kdy sice životní úroveň Řeků ještě trochu poklesne naším směrem, ale nebude to drsný pád ze současné úrovně o polovinu či více. Splácení dluhů se nezmění v zátěž, která bude táhnout Řecko mnoho dalších let ke dnu a země se začne hospodářsky vzpamatovávat.
Model jak to udělat, mají Němci, kteří stáli v čele těch, jež prosadili noční kapitulaci Řecka, doma před očima. Jsou to nové spolkové země Německa, kterým se pomáhá v udržování v chodu i dvacet pět let po sjednocení. Řekové, pokud má být evropský projekt brán vážně, nejsou a neměli by být o nic horšími Evropany než východní Němci.
Řecko musí být nyní zachráněno stejně, jako bylo kdysi zachráněno zkrachovalé východní Německo, jako bylo ostatně zachráněno Německo po prohrané druhé světové válce. Pokud porovnáme dnešní „vinu“ Řecka a tehdejší vinu Německa, je jasné, že ponechat Atény svému osudu si Řekové nezaslouží. A pokud by k tomu došlo, tak by to nebylo selhání Řeků, ale celé evropské myšlenky. Myšlenky, která stojí a padá na slovu, které stálo na počátku pádu totality nejen v Polsku, ale v celé naší části Evropy. To slovo je solidarita.
