Kdykoli se stočí řeč na Ukrajinu, vždy se najde všeznalý chytrák: "Opravdu si myslíte, že Moskva dovolí Ukrajině jen tak mírnixdírnix vymanit se ze sféry svého vlivu? Nevíte snad, že společnou minulostí a jazykem jsou tyto dvě země jako jednovaječná dvojčata? Že ekonomicky je Ukrajina na Rusko zcela odkázána? Že je to v podstatě uměle vytvořená slátanina, která za svou státnost vděčí jen a jen ruské velkorysosti? Vy jste u mne ale naivka!"
Žádný z těchto argumentů však při bližším ohledání neobstojí. Ukrajinská minulost je hodně klikatá a pestrá a poznamenala ji "hassliebe" nejen s Ruskem, ale také s Tureckem či Polskem. Jakákoli jazyková blízkost, i kdyby byla, ke konkrétní mezinárodní orientaci nezavazuje. V našem sousedství pár států mluví úplně stejným německým jazykem, a přesto se nám při slově "anšlus" ježí chlupy.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Arabský svět také mluví jedním jazykem a vyznává jednu víru, leč i tak je rozdělen na dva tucty státních útvarů, jejichž hranice jsou narýsovány zcela libovolně, ale všichni je respektují. Rusko je všech "sešívaných" a nehomogenních států futrál a z úst jeho činitelů řeči o umělosti jiných znějí trapně. V ukrajinském zahraničním obchodě je podíl východního souseda zhruba třetinový, dominuje v něm Evropa.
Zeměpisná poloha je zajisté veličina trvalá. Žádná země se jí nemůže zbavit nebo výnosem prohlásit sama sebe za ostrov. Notoricky známá je litanie mexického diktátora Porfirio Diaze: "Tak daleko od Boha, tak blízko ke Spojeným státům." Avšak dějinné vlny se mohou převalovat přes stejný kus světa tam a zpátky; kdo by o tom měl vědět líp než Ukrajina? Jistě znáte ten starý židovský vtip o krejčím, který se narodil v Rakousku-Uhersku, ženil se v Československu, do školy chodil v Maďarsku, do důchodu šel v Sovětském svazu a přitom nikdy neopustil rodné městečko. Tak ten, pokud ještě žije a neemigroval, žije právě na Ukrajině. Ale platí to nejen o ní. Také Češi za poslední století vystřídali čtyři civilizační bloky, aniž by se hnuli z místa. Sovětský svaz se dávno rozpadl na patnáct střepů a nikdo se ho o dovolení neptal, jestli smí odejít.
Vaše hranice je naše hranice
Intelektuální konstrukce dokazující, že Rusko má jakási přirozená práva na Ukrajinu, jsou jen soudobou parafrází na doktrínu omezené suverenity, známou také jako Brežněvova doktrína. Ta vznikla jako mezinárodněprávní odůvodnění brutálního skupinového znásilnění Československa v roce 1968 a používala na chlup stejné argumenty: odchod Československa z blokového systému by ohrozilo bezpečnost všech, a zejména Sovětského svazu, k jehož hranicím by volně proudily hordy fašistů; Sovětský svaz nemůže připustit revizi výsledků světové války, v níž za svobodu Československa padly statisíce rudoarmějců, jejich pomníčky rozseté po vlastech českých posvěcují vojenskou operaci na jejich ochranu a tak dále.
Tehdy bylo dost vlivných politiků, kteří neuměli rozpoznat v Brežněvově doktríně ryze mocenský nástroj. Ochotně věřili nastrčeným historickým argumentům. Když sovětský velvyslanec ve Washingtonu Anatolij Dobrynin oficiálně zpravil ministra zahraničí Spojených států Deana Ruska o brzkém vpádu do Československa, napsal tento trudnomyslný dobrák svému šéfovi Lyndonu Johnsonovi noticku zhruba tohoto znění: "Československo je jednoznačně ruskou sférou vlivu a já nechápu, proč by nás měli o svých krocích informovat.
Bude to asi provokace, kterou nás chtějí vtáhnout do nějaké špinavé hry. Uděláme dobře, když na to nebudeme reagovat."
Zato našinec perfektně chápal, že celá doktrína omezené suverenity je jedno veliké pokrytectví a jejím pravým smyslem je nedat porobeným národům možnost uniknout z kremelského čeledníku. Škoda, že mnozí to chápali, jen když se jednalo o ně. Když se jedná o jiné, přestali být tak chápaví a na útrapy Ukrajinců reagují nesmrtelným Brežněvovým výrokem -"Eto vaše dělo!"
