Proces století to rozhodně není. Ty jsou teprve, doufejme, před námi. Veřejnost zaujal, protože před soudem stojí vrchní vymetač dinosaurů, poletují tam hmatatelné statisíce, hemží se krásnými ženami a vůbec je neskonale trapný.
Kdyby měl Bárta víc fištronu, jakž se chce veřejnosti jevit, udělal by na rozdané statisíce smlouvy o půjčce se splatností kdoví kdy, měl by dlužníky v hrsti a každý státní zástupce by na něj byl krátký. Půjčovat může, kdo chce, komu chce. Když na to má.
Ale u VV to probíhá všechno jinak: pomluvy, lži, pravdy, polopravdy, vše v dračím chumlu. Už se tím rejem zničili jako politická strana, po příštích volbách je více už neuvidíme. A ještě ke všemu – praotec strany a ředitel vyhlazování korupce před soudem za korupci. To je jako čert v kostele. A před tím soudem vylévají ze stranického škopku zbytek špíny, co jsme ještě neviděli.
Pozoruhodné je jediné, volič by měl zbystřit: právě strana, stranička, mizející sen o politice, už jen chátrající mlžina, jde k soudu. Jako první. Máme před očima mnoho dalších procesů stoletého formátu, bez krásných žen, zato s miliardami. Bártův proces zničí jen to, co už je stejně samozničené.
Přijdou procesy století?
Skutečné procesy století, budou-li, otřesou politickou scénou, o tom není pochyb. Činné orgány se k nim blíží i neblíží, tušení zla obstupuje celou politickou scenerii. Kdo nerozumí (Sobotka, jenž nejvíc křičí "shoďte vládu"), tomu opakuji: zprava doleva a zpět. Marné jsou verbální výkřiky o pachatelích. Kam hrábnete, tam pachatelé jsou.
Stopa vede kamkoliv do vysoké politiky – tak vypadá proces století, ne nějaké usmolené handrkování slečen a trapných amatérů bez vkusu a rozumu. Neříkám tím, že předáci smějí své poslance podplácet, říkám jen, že spravedlnost se pro sílu důkazů nemohla nevrhnout na nejslabšího. Říkám jen, že proces století otřese vším, ne nějakými krasavicemi a vyčichlými seladony. Bárta přežil v politice hanebný plán, ba přímo protistátní spiknutí, jak pomocí politiky vysávat státní peníze.
Protistátní zločin
Teď jej vyslýchá soudce kvůli pár statisícům, které nešikovně distribuoval mezi svůj nepokojný a zrádný lid. To je, počkejme na úradek soudce, buďto sprosté podplácení politického šíbra, nebo šlechetný dar lidumilného boháče. Plán, jak s pomocí politických pozic vysávat ze státu peníze, je zločin proti státu. Rozumíte dobře: zločin protistátní.
Dokonce spiknutí, bylo jich u toho víc. Celá parta VV. Nikdo je nežaloval, Bárta měl ještě perspektivu. Nebo, o to hůř, za protistátní zločin tuto praxi nikdo nepovažoval. Mohli byste se teď polepšit, páni státní zástupci, a žalovat to. Namočil se zas jen ten nešika Bárta, máte ho v hrsti. Co ho to napadlo nahlas vykřikovat a zapisovat takové plány? To mu nestačilo je tiše uskutečňovat?
Ať už Bártu odsoudí, nebo se stane šlechetným dárcem, politicky je mrtev už nyní. Zapleten je šeredně, to politik nesmí být. Chce řídit věci veřejné (nemyslím tu politickou stranu, myslím nás občany), ale dovednost, s níž to řízení nabízí a předvádí, je otřesná. Svou stranu destruoval, nás znechutil.
Poučte se, pane Bárto, třeba u předsedkyně Sněmovny Němcové. Je v politice dvacet let, nic z toho, co jste nabral za pár měsíců, se k ní nikdy nepřilepilo. Vidíte, jak je ctnost vzácné koření? Vy jste se ale podržel Miloše Zemana. Ten chtěl v akci Čisté ruce zavřít sto tisíc tunelářů a v kriminále mu uvázl jediný – jeho ministr financí.
Vy, na lovu dinosaurů, ulovil jste sebe. Za svou pověst i za (dejme tomu) intriky nepřátel, je každý politik přímo odpovědný. Nemít skandály a aféry patří k základní politické dovednosti. To ale není téma pro soud, ten bude řešit, zda byl spáchán trestný čin a jaký.
Soud to snadné nemá. Proces je, ať chcete či ne, výsostně politický. Všechny politické okolnosti se budou zvažovat. Pokud soud obžalovaného osvobodí, bude to muset mít pětinásobně podložené pravdou, aby tomu aspoň někdo uvěřil. I tak zůstane pocit hořkosti: už zas jednoho pustili! Ale i rozsudek o vině musí být pětinásobně věrohodný, aby veřejnost uvěřila, že jako obětního beránka pro uchlácholení davů nezaplácli zmírající můru, nýbrž že potrestali podle zákona pachatele.
Poměry u nás, bohužel, jsou rozkolísané, důvěra v cokoliv politického a státního je malá. Perfektní provedení Bártova procesu ji může maličko zlepšit. Že vůbec k procesu došlo, je první krok. A ještě víc se zlepší, když přijdou další kroky. Pokud jsou politici, kteří namočeni nejsou, měli by Pandořinu skříňku s pekelnými větry či lahev s hrozivými ďáblíky otevřít – politický systém ani demokracii to nepovalí.
Naopak, to zdravé a slibné přežije. Kdo dnes nastaví čelo a pohne spravedlnost vpřed, bude zítra v ozdravené politice sklízet. Nečekejme ale, že to bude zítra. Kdo by měl jít do lochu či jen z politiky pryč, bude se bránit. Bitva o budoucnost bude větší než bitva o pár Bártových obálek. Místo pro hrdiny je i dnes, v té pošmourné a usmolené republice.
Rozsudek nad Bártou, styl toho rozsudku a jeho přesvědčivost, to bude dobrý kompas: vpřed, nebo vzad.
