Moje vlastní zkušenost je samozřejmě velmi omezená - strávil jsem v československé armádě dva potemnělé roky mezi koncem Brežněvovy a začátkem Gorbačovovy éry, nic víc, nic míň.
I tak jsem se stal nechtěným svědkem černých kšeftů s armádní výstrojí, viděl jsem, jak správce vojenské kantýny po dvou letech odjíždí do civilu novým a tehdy velmi moderním Fiatem Uno, který pořídil výhradně z pokoutního prodeje armádních rezerv, a ještě vůz před odjezdem provokativně zaparkoval uvnitř kasáren - to aby ostatní viděli, jak se to má dělat.
Kšeftovalo se s léky, s důstojnickou výstrojí, s benzinem, a bez ohledu na studenou válku jezdili generálové a vysocí "lampasáci" ještě před perestrojkou do tehdejšího západního Německa na festivaly vojenských hudeb, odkud pašovali nejmodernější spotřební elektroniku.
Před odjezdem odlehčených autobusů se konaly "technicko-taktické porady" nad západními katalogy a méně šťastní soudruzi horlivě úkolovali výjezdní skupinu stran pořízení nedostatkových tenisek, parfémů a kdovíčeho ještě.
To vše na pouhé lokální úrovni jednoho strážního praporu, byť trochu významnějšího. No, šlo o čestnou stráž doktora Husáka.
Naštěstí "lampióni" nechali v kasárenské knihovně vedle Leninových životopisů všechny bestsellery z konce 60. let, takže se i prostý vojín mohl z Hellerovy Hlavy XXII dozvědět, jakých rozměrů může "přemisťování vojenského materiálu" dosahovat a že na Západě je tomu obdobně.
Je ostatně příznačné, že Hellerův literární archetyp cynického obchodníka Milo Minderbinder, který zbohatl na kšeftování s padáky, založil časem společnost M+M, která podobně jako pražská H+V sama sobě připravovala zadání a sama si je proplácela. Zřejmě jde o metodu, která je ve vojsku věčná.
Ostatně již sám renesanční klasik reálpolitiky Niccolo Machiavelli v esejích Vladař v kapitole O budování pevností píše, že bez výjimky KAŽDÁ stavební aktivita vojska skončí velkou rozkrádačkou.
Podle italského myslitele a teoretika vojenství totiž investování do obranných struktur, zejména opevnění, přímo souvisí s morálním úpadkem obyvatelstva a jeho neochotou nasadit vlastní životy na obranu republiky. Armáda pak zbude korupčníkům.
Jeho slova se s děsivou přesností vyplnila po čtyřech stoletích, když vyšlo najevo, že francouzské znárodňování vojenského průmyslu zanechalo část Maginotovy linie rozkradenou, nedostavěnou a neschopnou obrany.
Také ve výstavbě československých pevností sehrála roli korupce stavebních firem.
Morální a obranný rozměr armády je dávno ten tam, a tudíž zbyl jen obří penězovod přes všechny ty gripeny a pandury a baráky. Ale dobře, když tam máme samé kradáky, snad nás armády zbaví úplně.
