Ano, tak vypadá v této chvíli dění v Ústavu pro studium totalitních režimů: hádky, obviňování, odvolávání z funkcí a nepřehledný zmatek. Po odchodu Pavla Žáčka i jeho nástupce Jiřího Pernese pokračují personální rošády: rada ústavu dočasnému řediteli doporučí zatím neodvolávat ředitele archivu. Ale dočasný ředitel Zdeněk Hazdra se na názor odvolaného ředitele Pernese a ředitele odvolá. Odvolaný ředitel archivu se o svém odvolání dozví od novinářů a odvolání nerozumí...
Někteří členové rady ústavu tomu také nerozumějí. Zástupci Konfederace politických vězňů tomu nerozumějí. A dokonce i mnozí historikové a archiváři tomu nerozumějí. Nepřehledná situace připomíná závěrečné číslo v cirkuse, kdy do manéže vběhnou cvičitelé se všemi zvířaty a současně ještě s klauny. Problém je, že na první pohled není poznat, kdo je kdo. Takže divák ani neví, zda je to číslo vážné, nebo k smíchu. A to jsme ještě pominuli ty opravdu povedené kousky: jako když dočasný ředitel povolá do ústavu policisty, aby hledali štěnice, tedy odposlechy. Ale to je možná jen historická rekonstrukce svého druhu: ti, kteří zkoumají praktiky komunistické tajné policie, si v praxi zkoušejí, jak asi mohla vypadat paranoia někdejších disidentů. Když se nic nenajde? Taky dobře. V případě pochyb je lepší nechat je vyvrátit. A pak o tom ještě poreferovat veřejnosti.
Historik Zdeněk Hazdra
Závěr je jasný: koho by ještě zajímala minulost, když tu máme tak žhavou současnost? Samozřejmě, těžko se divit všem, kteří se vzrůstajícími pochybnostmi sledují počínání vybraných odborníků, kteří drží v rukou naše nedávné dějiny. Kladou si oprávněnou otázku: Jak má minulost zvládat někdo, kdo nezvládá ani vlastní současnost? Nebo je to jinak? Nejsou náhodou moderní české dějiny tak složité, že logicky musí vyvolat zmatek v každé instituci, která se rozhodne jim dát nějaký řád?
Churchill kdysi prohlásil o Balkánu, že je to region, který produkuje víc dějin, než jich dokáže strávit. Neplatí to stejné i o českých zemích? Ať jsou však důvody současných zmatků jakékoli, zdá se, že původní plán historika Pavla Žáčka na vybudování respektované instituce, obhospodařující svazky tajné policie a současně mapující moderní české dějiny, jsou téměř v troskách. Objevují se stížnosti, že archiválie jsou poškozovány, ale jiné informace je zase vyvracejí. Vše nasvědčuje tomu, že nejde o věcné problémy, jen o vzájemný boj různých znepřátelených skupin. Jenže o co vlastně bojují? Víme to? A vědí to vůbec ti, kteří ten nesmyslný boj vedou?
Kdo se zamyslí nad současnou situací, dojde nejspíš k závěru, že nejlepší by bylo takový ústav zrušit. Vždyť generuje jen problémy! Spokojen s ním není vlastně nikdo: političtí vězni, kteří chtějí nekompromisní zúčtování s minulostí, ani disidenti sedmdesátých a osmdesátých let, kteří by byli spíše smířlivější. A akademikům se nová instituce zdá zase málo vědecká.
Bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavel Žáček.
Tyto rozpory ostatně odrážejí i složení rady, která má na ústav dohlížet a jejíž členové se nejspíš i rozdělili podle příslušnosti k výše uvedeným skupinám. Zmatky tak ovládly nejen ústav, ale i orgán, který má těmto zmatkům účinně bránit. Ptejme se: proč nevrátit ty tolik výbušné archiválie do archivu a tu manéž neuzavřít? Není to ostatně zábava na úkor našich dějin, ale našich peněženek. Ano, ti, co platí daně, přispívají i na (ne)fungování této instituce.
Jenže, uvědomme si: právě na to čekají všichni ti, kteří byli skutečnými hybateli těch ostudných dějin, všichni ti, kteří stále ještě vzpomínají, jak úspěšně špiclovali, zastrašovali, vydírali, jak šikanovali a od psacího stolu posílali do vězení. Ti, kteří dokázali zničit životy několika generací za sebou, všichni ti, jejichž jména plní spisy a ty zase plní stovky regálů archivu. Ano, uzavření Ústavu pro studium totalitních režimů by prospělo především těm, kteří jsou s totalitním režimem stále ještě spojeni. Prospělo by všem, kteří jsou přesvědčeni, že na minulost by bylo lépe zapomenout.
STB zásah
Pamětníci, kteří zažili komunistickou hrůzovládu padesátých let, pomalu umírají a jejich svědectví budou mizet. Zůstane na nás, jak jejich poselství předat dál, jak zajistit, aby se na tu dobu temna nezapomínalo. Ústav, který má právě toto na starosti, je možná dnes mnohým lidem k smíchu. Ale jen proto, že není vidět skutečná práce mnoha odborníků, kteří v této instituci úspěšně pracují. Zprávu o nové knize či studii přebije informace o hledání štěnic.
Ano, současnost není jednoduchá. Ale to neznamená, že bychom kvůli ní měli zapomínat na minulost.
Komunistický vyšetřovatel StB Alois Grebeníček.
