Profil mu založil páníček a ukazuje to na jednu z následujících možností:
1. Lidi už nevědí co by.
2. Facebook je hloupost.
Když pominu, že páníček má smysl pro humor, pravda je asi obojí. I když Kečka za to nemůže a o své internetové identitě nejspíš neví. Vlastně... Když někoho zajímá, jak roste, kde všude byl a s kým se pářil, tak proč ne. Facebook je na to ideální.
Rok 2010 byl rokem Facebooku a jeho zakladatel Mark Zuckerberg se stal podle magazínu Time osobností roku. Právem. Změnil svět způsobem, jak už to dlouho nikdo nedokázal.
Krám, říká kolegyně. Žvanírna, říká druhá. Nepopírám. Denně tu probíhají tisíce debat typu "Co děláš?" - "Sedím a píšu. A ty?" - "Já taky sedím a píšu." - "Hmm, a co budeš dělat pak?" - "Asi sedět a psát. A ty?" - "Já asi taky."
Mám kamaráda, který za hodinu stihl napsat osm statusů. "Jdu na nákup. Jsem na nákupu. Nemají mandarinky. Mají alespoň pomeranče. Šílená fronta u pokladny. Že jsem radši nešel do večerky. Bábě u pokladny to trvá. Uf, konečně na řadě."
Vymazal jsem ho z přátel.
Facebook je určitě krám i žvanírna. A žrout času k tomu. Nesmysly tam čas od času píše každý - i já. Byť ještě nejsem tak daleko, abych tam přál ostatním "dobrou chuť a noc" nebo psal "že snídám müsli a došlo mi mléko"... Často je to žvanírna jen se sebou samým a vrcholná forma narcismu. Člověk o sobě sám vytváří obraz, a sám se v něm shlíží.
Určitě je Facebook i nebezpečný, nejen pro děti, které si neumějí dostatečně nastavit pravidla soukromí. Na druhou stranu: děti tu nemají co dělat. Facebook má věkové omezení, a jestli na něm řádí desetiletá děcka, je to problém rodičů, ne Facebooku.
Kdo s Facebookem umí a pochopí jeho základní pravidla (že slovo přítel nic moc neznamená, že si tam nemá přidávat každého - promiň, tati - a že své statusy nemá ukazovat každému - promiň, šéfe), může ho velmi dobře využít. Ať už k práci nebo k zábavě.
Kolik už jsem na něm našel námětů pro články a kolikrát už jsem se díky němu zasmál, rozptýlil, zlepšil si náladu. Ale Facebook umí samozřejmě mnohem víc. I kdyby pomohl dát dohromady jedno jediné dítě s matkou, co se neviděly třicet let, protože se nemohly najít, je to dobrá věc.
A můžeme jít dál. Nikdo jiný, ani třeba televize, není schopný tak rychle reagovat při situacích, jako byly třeba letošní povodně. Lidi si tam z minuty na minutu předávali informace, jak to kde vypadá, kam nejezdit, kde se kdo ztratil a kdo našel (když někomu uplaval mobil, mohl přes Facebook rychle domů sdělit, že je v pořádku), kde je potřeba pitná voda, kde lopaty a jak je kam dopravit.
Facebook podpořil vlnu solidarity a bez něj bychom se s následky povodní vyrovnávali hůř.
I proto si jeho zakladatel cenu pro osobnost roku zaslouží.
