Jde opět o nátlak na učitele a zaměstnance školství, ale ze strany odborů. Hrají o to, aby stávka z jejich hlediska nedopadla fiaskem. Fiaskem zavání již skutečnost, že přiznávají kolem 60% organizovanosti zaměstnanců ve školství. Ono těch 60% je jednak dost málo a jednak mnoho učitelů zůstalo v odborech po roce 1989 ze setrvačnosti nebo dokonce jenom proto, aby měli klid. Ale budiž, je to 60%.
Každá mince má obvykle dvě strany. Jsem ředitelem ZŠ Cehnice (150 dětí+ cca21 zaměstnanců) na Strakonicku. Nestávkujeme a nechceme stávkovat. Nemáme odborovou organizaci, nikdo není v odborech. Zato ležíme odborářům pěkně v žaludku. Ale já myslím, že nám vyhrožovali a přesto nestávkujeme. Co si mám myslet o "domluvách" odborářského činovníka podpořených údajnými významnými styky onoho činovníka, jeho vysokým (opět údajným) postavením ve školství, a že by venkovské školy měly být jako neefektivní uzavřeny? Podle mne je to vyhrožování, sice neškodné, a je-li toto vysloveno (napsáno) v souvislosti s připravovanou stávkou, považuji to za zastrašování těch, kteří nechtějí stávkovat. Pikantní na tom je, že činovník odborů je úředníkem školství. Není zdaleka tak vlivný, jak tvrdil, tak tedy co jiného než nefér nátlak by to mohlo být. Nic na tom nemění, že jde nejspíše o bezvýznamný výstřelek, který nechci zobecňovat.
Naše školství potřebuje reformu. To, co tu probíhalo dosud, není reforma. Té musí předcházet celospolečenská diskuze o tom, jaké školství vlastně chceme. Ne ministerstvo a úředníci, ne učitelé, ale veřejnost, občané této země vytvoří objednávku, určí základní parametry školství. Že by zrovna připravovaná stávka byla tím činidlem, které připraví příznivé klima pro takovou diskuzi, to si tedy nemyslím. Možná nás postrčí blíže k tomu, aby se konečně veřejnost začala ke školství vyjadřovat.
Naše školství má zatím podobu organizovaného státního násilí na občanech této země. Proklamace o tom, že to bude jinak, zůstávají pouze proklamacemi. (Naše školství již léta trpí např. přetěžováním žáků - dosud neproběhla redukce učiva, když nás v mnoha parametrech překonaly školské systémy zejména v zemích, kde děti tráví ve škole méně času než u nás, řeší to naše ministerstvo od letošního září přidáváním dalších hodin do rozvrhů, aby naše děti trávily ve škole ještě více času. Rozhodující silou, která působí v našem školství, je demotivace. Žáků i zaměstnanců. O ředitelích škol již vůbec nebudu mluvit. Těch problému je pochopitelně mnohem více. A kde je vůle občana? Nikde.
Hlavní rozdíl mezi našim školským systémem a systémy obvyklými v zemích, které považujeme za civilizované a hodné následování, je veliký a zásadní. Náš systém vychází v podstatě z totalitního školství Herbartova, ale také stále ještě z marxistické pedagogiky a sociálního inženýrství, zatímco Evropa ve většině vychází přímo z Komenského. Neslučitelnost těchto systémů budeme velice citlivě a bohužel velice dlouho vnímat zejména po vstupu do Evropy.
V této stávce jde pouze o vliv odborů. Pokud stát nějak ustoupí, posílí se jejich zhoubný vliv ještě více. Nebezpečné je i řešení, které budou jako vítězství interpretovat obě strany. A to odboráři dělají již léta. Nic rozumného dosud neprobojovali, ale honosí se mnoha údajnými úspěchy, změnami, ke kterým by tak jako tak stejně došlo. Zvyšování platů ve sféře školství nebylo díky odborům, ale protože stav byl neudržitelný atp.
Zvyšování vlivu odborářů jde ruku v ruce se stále se zhoršující kvalitou našeho školství. Proto vyzývám všechny rozumné učitele, aby stávku odmítli a nezúčastnili se jí. A ministryni školství paní Petru Buzkovou vyzývám k tomu, aby vytvořila podmínky pro započetí reformy ve školství, aby zastavila všechny změny naplánované jejími úředníky, které povedou k dalšími prohloubení propasti mezi našim školským systémem a alespoň tím evropským. Aby se nebála angažovat příznivce reformy a dokázala se zřeknout příznivců reformy školství ze sedmdesátých let, kteří v ní díky svému postavení pokračují v dnešní době.
Dceři paní ministryně ze srdce přeji možnost navštěvovat jinou školu, než nabízí nám všem její ministerstvo, ale přeji možnost výběru také ostatním občanům této země.
Naše školství v této době vůbec nepotřebuje 16cti stupňovou tabulku, když na to stát nemá, ani zvýšení platů tak, jak ho žádají odboráři. To, že současná vláda přesto s určitou změnou přichází, je hodno pochvaly, ne protestu. Co potřebujeme, je možnost ocenit dobrou kvalitu práce. Současná tabulka plně vyhovuje pro hodnocení učitele, který toho moc navíc neudělá a své povinnosti plní jen taktak. Ale v podstatě týž plat má každý, který je lepší než toto minimum. A tomu se brání jednak odboráři, ale i ministerští úředníci. Nevěřme proklamacím úředníků, kdyby to skutečně chtěli, dávno by už alespoň nějaký kariérní řád ve školství fungoval a byl zdokonalován.
Ministerstvo školství a ostatní úřady nevisí ve vzduchoprázdnu. Státní hospodaření a vše, co na něj navazuje, tvoří celek. Snadno se někde nedostává peněz, když se někde jinde plýtvá. Nehospodárné je samostatné ministerstvo. Jak se zmenšilo za poslední dobu, kdy spousta pravomocí a zejména povinností bylo přeneseno jinam? Jak se změnil počet úředníků živících se kolem školství po tak významné změně, jako byla k prvnímu lednu, kdy zanikly okresní úřady a agenda přešla zejména na školy? To, že někde přibude práce a jsou přijati noví zaměstnanci a na druhé straně, ti co předali svoji práci jsou přesto uměle zaměstnáváni dál, je pěkně drahý špás.
A konečně obrázek našeho školského systému po třinácti letech údajné reformy se nepříliš změnil od skutečnosti před rokem 1989. Stát, tedy ministerstvo, je povinen vytvářet podmínky pro vzdělávání. To znamená mimo jiné jeho dostupnost a rozmanitost.
Skutečnost je ale daleko od plnění takového poslání. Dále se přemýšlí o rušení venkovských škol, nebo alespoň o cíleném zhoršování jejich postavení. Na druhé straně se ministerstvo nehodlá vzdát svého vlivu tam, kde už to mělo dávno udělat. Ve městě, kde je více než jedna základní škola, neexistuje jediný důvod, aby ta druhá nebyla soukromá, neexistuje důvod, proč by mateřské školy, které nejsou součástí veřejné základní školy, také nefungovaly na jiném základě, tedy jako podnikatelské soukromé subjekty. Stejně neexistuje důvod pro tzv. optimalizaci školské sítě, tedy slučování, nebo dokonce rušení středních škol. Správné řešení je, pokud jako veřejné jsou zachovány některé z těchto škol a ostatním je umožněno existovat "na vlastní triko" jinou formou. Stát si ponechal "pod svými křídly" i ojedinělé vlaštovičky alternativního školství, které by se výhradně měly etablovat jako nezávislé subjekty. A nyní je má pěkně v hrsti. Na optimalizaci je již 13 let zralé ministerstvo školství a to se jí vyhýbá jako čert kříži.
V blížící se stávce jde prý také o prestiž učitelského stavu. Představa, že budou platy učitelů zvýšeny tak vysoko, že to automaticky způsobí strmý nárůst prestiže ve společnosti, je tak iluzorní, že lze těžko uvěřit, že je myšlena vážně.
Ve veřejném školství jsou docela jiné cesty, i když také nejsou zadarmo. K prestiži by jistě přispěla možnost dosažení za určitých podmínek definitivy, statut veřejného činitele, zpočátku alespoň u ředitelů škol. Procenta k platu za to, že zaměstnanec školství si nebude přivydělávat, ale také třeba za to, že ve veřejném školství nebudou odbory a nebudou stávky. Výrazně by prestiž učitelského povolání zvedla gruntovní změna školské inspekce, nebo její zrušení a nahrazení racionálnější formou kontroly na docela jiné odborné úrovni - tedy komorou. Jakou asi může mít prestiž povolání, kde v koutku tiše zapisuje, v horším případě těká v prostoru, někdo, kdo vás za stejný výkon může vynést do nebe nebo zcela zlikvidovat. Nulovou, i kdyby byl měsíční příjem učitele šesticiferný. A ve kterém jiném povolání existuje něco tak rušivého, co v konkrétní chvíli přímo ohrožuje výsledek dané práce?
Stávka určitě poškodí učitelský stav na prestiži. Už její příprava nás všechny poškodila nebývalou měrou. Jak vysoká bude konečná škoda, to závisí na skutečném počtu učitelů, kteří se zúčastní. Co se určitě zvýší, to bude prestiž odborové organizace. Přemýšlejte, v odborech pana Šarköziho roste nevítaná konkurence stávající centrále. Jestli vám jde, kolegové, o prospěch té vaší odborové centrály, nerozmýšlejte se a stávkujte.
