Kolář byl jedním z kandidátů na post mezinárodního správce v Kosovu. Ačkoliv se jím nakonec nestal, hodlá nadále Balkánu věnovat značnou část svého času.
Na summitu v Istanbulu se budou projednávat různé operace NATO. Zájem českých zástupců se asi zvýší, když se bude mluvit o Balkánu. Česko se přihlásilo k tomu, že naší prioritou jsou balkánské mise. Co si od toho slibujeme?
"Kromě Balkánu je z hlediska našeho zapojení v Severoatlantické alianci samozřejmě jednou z priorit i Afghánistán. Ale pokud jde o Balkán – my dobře víme, že to, co se tam odehrává, má úzký vztah k celé Evropě. Rozšířená Evropská unie dnes hraničí s řadou zemí západního Balkánu.
Chceme, aby se evropský prostor bezpečnosti a stability rozšiřoval. Nejde už jenom o nějaké potenciální riziko etnických konfliktů a válek, ale také o vážný mezinárodní fenomén kriminality, který má - konkrétně v oblasti Kosova - velmi nedobrou živnou půdu. Mám na mysli i pašování drog, obchodování s bílým masem a další problémy. Na západním Balkáně je velmi žádoucí spolupráce Evropy a Spojených států, respektive celé Severní Ameriky.
Právě v oblasti Kosova a jeho nejbližšího okolí musíme čelit velké nedůvěře mezi tamními etniky, tedy albánským a nealbánským – mluvíme o Srbech, Černohorcích, Makedoncích."
Tedy o slovanském etniku.
"No, žijí tam i Romové, kteří se cítí být ohroženi albánskými aktivitami… To etnické napětí je vřed, který nás bude bolet a bude mokvat, pokud se jím nezačneme opravdu seriózně zabývat. Je dobré mít někde mezinárodní přítomnost, když vidíme, že tam je problém. Ale také je zapotřebí, aby ta mezinárodní přítomnost přinášela efekt. Nestačí mít někde čtyři sta vojáků, což je náš případ v kosovské misi KFOR, ale také je zapotřebí, aby byli užiteční, aby měli mandát, který jim umožní být nejen pozorovateli nepříjemných událostí."
V současnosti tedy ten mandát není dostatečný?
"Obávám se, že pokud by se nic nezměnilo, mohli bychom mít v budoucnu problém s oddělováním znepřátelených stran a s postupným budováním důvěry. Latentní napětí tam je pořád, ale nedávno, v březnu, toto napětí opět přerostlo v otevřené - bylo tam osmnáct mrtvých, přes tisíc zraněných, spousta vypálených kostelů, útok na mešity. Někdy stačí malá jiskra. Když si myslíte, že se to tam už vcelku začíná usazovat, tak to najednou propukne s novou silou."
Mluví se o tom, že čeští vojáci vysílaní do Kosova budou cvičeni pro zvládání pouličních nepokojů. To tedy souvisí s tím, o čem mluvíte?
"Určitě. Ale nepředbíhejme událostem. Musíme umět problém nejenom definovat, ale také ho řešit. Je pravda, že civilní správa Kosova je dnes v těžké situaci, protože když se problém nedaří dlouhodobě řešit, ztrácí mezinárodní přítomnost kredit mezi těmi etniky, která žijí v tom permanentním napětí. Najednou dojde k tomu, že se bude hledat viník nejenom na té znepřátelené straně, ale také u toho, kdo má celou tu dobu plnit nějaký úkol, pomáhat v návratu k normálnímu životu."Jste ale přesvědčen, že mezinárodní síly skutečně mohou pomoci tuto situaci nějak účinně řešit?
"Ony nemohou, ale musí. Bez nich to tam skutečně není možné. Nedůvěra mezi Srby a Albánci je tak silná, že není možné očekávat, že by to dokázali sami. Těžko se dá přejít a zapomenout na to, co tam prováděli Miloševičovi vojáci, a na to, jakým způsobem navazovala revanš ze strany Albánců. Tam docházelo k neuvěřitelným zvěrstvům z obou stran."
Nemyslíte si, že současné nepokoje vrhají špatné světlo na tu původní akci NATO v roce 1999?
"To nemyslím. Možná, že spíše na následné kroky po té akci. Bylo nutné zabránit tomu, o co se Miloševičovi vojáci pokoušeli, tedy řízenému vyhánění, které nemělo nic společného s civilizovaným zacházením na konci 20. století."
Jiří Dienstbier upozorňuje, že vyhánění následovalo i po zásahu NATO.
"K vyhánění docházelo předtím - Srbové vyháněli Albánce. Poté se to otočilo a dochází k opačné tendenci. Vyhánění ze strany Albánců není řízené státní mocí, což v případě Miloševiče bylo. U Albánců je to prostě řada různých, více či méně organizovaných aktivit, které ale v konečném důsledku vedou k tomu samému, k útokům proti osobám, ale i k útokům na kulturní památky. Ty pro Srby z Kosova symbolizují velmi mnoho, Srbové jsou spojeni s historií Kosova velmi bytostně."
Asi se ale neuvažuje o tom, že by Česko v Kosovu zvyšovalo svou vojenskou přítomnost?
"To je věc, kterou musí rozhodnout vláda. Navíc to souvisí s dalšími našimi aktivitami v zahraničí. Víte, že jsme teď v Iráku, v Afghánistánu."
A pravděpodobně se budeme ještě více soustředit na Bosnu, poté co tam misi NATO převezme Evropská unie.
"Ano. Takže to musí být komplexní úvaha. Můžeme v rámci přeskupování svých sil v zahraničí někde naši přítomnost posilovat na základě toho, že někde budeme zase ubírat. Naše kapacita je v tomto ohledu omezená. Zároveň vše musíme koordinovat s našimi spojenci. Pokud se dohodneme se spojenci, že někde naše přítomnost není až tak nutná, protože oni ji dokáží posílit z jiných zdrojů, tak se můžeme zaměřit na oblasti, v nichž je naše přítomnost užitečnější."
V Bosně je situace lepší než v Kosovu. NATO se chystá předat svou misi Evropské unii. Myslíte si nicméně, že ta situace je opravdu natolik dobrá, aby bylo možné misi Severoatlantické aliance ukončit?
"Na západním Balkáně je nutné být opatrný s nějakými předčasně optimistickými vyjádřeními. Nicméně hodně věcí se podařilo. Je také důležité, jak se chová okolí Bosny a Hercegoviny. Slovinsko je členskou zemí Evropské unie, Chorvatsko získalo na posledním summitu EU kandidátský status. Příležitost evropské integrace působí tak motivačně, že Chorvaté se opravdu snaží mít co nejlepší sousedské vztahy. Je pro ně důležité, aby také ti Chorvaté, kteří žijí v Bosně, měli evropskou perspektivu. To samé platí pro srbské etnikum a pro Muslimy, kteří tam žijí. Perspektiva členství v Evropské unii je motivační pro všechny. Ani Srbsko a Černá Hora, ani Chorvatsko už dnes nepřistupují k Bosně jako k prostoru, který je možné si rozdělit a opanovat."
Myslíte, že na politických scénách těch zemí už nejsou síly, které by to takto chtěly řešit?
"Jsou, to si zase nemůžeme dělat iluze. V Chorvatsku jsou ty síly v zásadě marginální, v Srbsku ten přístup u některých politiků přetrvává. Ale i tam vidím jako velmi pozitivní fakt, že demokratické síly mají v zásadě většinu na politické scéně. I Srbové pochopili, že země, která nemá dobré vztahy se sousedy, těžko může být kredibilní pro Evropskou unii či pro kohokoliv jiného."
Ale vraťme se k tomu, zda už dozrála doba k tomu, aby misi v Bosně převzaly síly Evropské unie.
"Ano, myslím, že dozrála. Musíme to udělat. Je to test nejenom Bosny a Hercegoviny, ale i Evropské unie. A já myslím, že to obě strany zvládnou. Je to nutný krok k unijní emancipaci. My Evropané se musíme starat o to, co se děje na našem kontinentu, mnohem více a intenzivněji, než jsme to dělali doposud. Tím neříkám, že bychom měli rozbít euroatlantickou spolupráci, naprosto ne, naopak…"
Chceme ji tímto posílit.
"Přesně tak, tímto by se měla posílit. Tím, že se staráme o to, co se děje u nás, se stáváme serióznějším partnerem našim spojencům v alianci ze Severní Ameriky.:
Jak by měl přesně vypadat příspěvek Česka? Mluví se o tom, že by měl být v rámci mise Evropské unie poměrně velký. Uvažuje se o velení nějakého sektoru?
"Ano, uvažuje se v těchto dimenzích. Já osobně, ať už se to týká Bosny, Kosova či celého prostoru západního Balkánu, podporuji, abychom byli angažováni co nejvíce. Máme své vlastní zkušenosti s transformací, která může být užitečná. Na západní Balkáně jsme tradičně měli své kontakty a je zapotřebí je dále rozvíjet. Máme tam také důvěru jdoucí napříč etnickým rozdělením, i napříč politickými frakcemi. Češi tam prostě mají kredit. Mohli bychom proto převzít větší zodpovědnost v rozhodovacích strukturách – abychom nebyli pouze tou výkonnou složkou, ale tou, která se podílí také na strategickém plánování."
