Může se tak lehce stát, že úředník na finančním úřadě bude vyžadovat majetkové přiznání od poplatníka, kterému při kontrole účetnictví nebyl schopen žádný daňový únik prokázat a jenž měl účetnictví v pořádku dle zákona, ale na nějž přišlo udání od závistivého souseda, kvůli jeho novému dražšímu autu, nebo se na finančního úředníka nesmál dle jeho představ. Administrativa a čas strávený vyplňováním, včetně pozdějších odhadů může utrápit i vola, natož odvážlivce podnikajícího ve zdejších poměrech.
Může se i stát, že jej cíleně bude pronásledovat nějaký úředník finančního úřadu na objednávku jeho obchodního konkurenta. Nebylo by to v našem světě úplatků nic podivného a neznámého.
Pokud tedy majetkové přiznání, pak by to mělo být vždy na základě podnětů od policie, která v kauzách rozsáhlé ekonomické kriminality, rozbujelé kupříkladu v našich podnicích , potřebuje součinnost finančních úřadů. Nebo na požadavek celní zprávy v případě podezření
s podvody na DPH, v ČR tak častými.
Věta sociálně demokratického poslance Michala Krause / HN ze dne 23.6. 2003/o tom, že odbory mohou být spokojeny, když prosazení majetkových přiznání se v nějaké podobě do zákona dostane a později je možné je zpřísnit, již nyní nahrává více úvahám o jejich zneužití. Mohla by více posloužit k pronásledování různých daňových poplatníků, než aby potírala ekonomickou kriminalitu současných tunelářů, kteří jsou již nyní při svých rozkrádacích kauzách u soudů postupně našimi údajně nezávislými soudci osvobozováni.
Majetkové přiznání se tedy mohou stát bičem při začínajícím třídním boji našich stále více rudých odborů vůči údajným bohatým nebo proti politickým soupeřům ze samotných pravicových stran. V tomto případě je pojistka proti zneužití namístě, neboť lidská závist je zvláště v naší republice bezbřehá a intriky nejsou našim lidem cizí.
