Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kniha o tom, že být čistý a hygienický není jen tak

  8:28aktualizováno  8:28
Do edice Historie z nakladatelství Academia, ve které již kupříkladu vyšly pozoruhodné tituly Svatý chrt nebo Francouzská galantnost od Claude Habibové, přibyl titul Dějiny čistoty a osobní hygieny. Jeho autorka, britská historička Virginia Smithová, v něm podává celistvý pohled na vývoj hygieny a péče o zdraví v dějinách, od starověku až po současnost.

Nudisté, které si fotograf Spencer Tunick srovnal do řad | foto: MF DNES

Smithová vychází jak z díla Roye Portera, jehož kniha Největší dobrodiní lidstva: historie medicíny od starověku po současnost vyšla i česky, tak z pojetí antropoložky Mary Douglasové (ta u nás bohužel není, s výjimkou antropologů, příliš známá, přístupem k některým tématům k ní má blízko Stanislav Komárek). Douglasová analyzovala, jak se strach ze znečištění stal univerzální metodou organizace prostoru a společnosti i sociální kontroly. Rozlišování toho, co je čisté a co je nečisté, je sice velmi proměnlivé, ale najdeme ho v každé kultuře.

Pokud bychom chtěli hledat nějaké rozdíly, pak je Smithová jemně naznačuje spíš mezi muži a ženami. Autorka přitom cituje výrok právě Mary Douglasové: „Mým zdrojem inspirace byl můj manžel. Pokud jde o čistotu, jeho práh tolerance je o tolik nižší než můj, že mě víc než kdokoli jiný přesvědčil, že špína je relativní pojem“. Smithová dále volá po změně u těch mužů, kteří jsou sice „čistotní, ale vylepšení svého vzhledu věnují denně jen deset nebo dvacet minut, odmítají používat parfémy a utrácet peníze za drahou kosmetiku“.

Výstavu z dějin hygieny na hradech a zámcích s názvem Urozená čistota si prohlédly děti z pražské ZŠ Hanspaulka.

Výstavu z dějin hygieny na hradech a zámcích s názvem Urozená čistota si prohlédly děti z pražské ZŠ Hanspaulka.

Začíná to u buněk

O knize

Virginia Smithová: Dějiny čistoty a osobní hygieny

Předmluvu napsala Milena Lenderová, přeložila Alena Faltýsková, rejstříky sestavily Alena Faltýsková a Alena Pelantová. Academia, Praha 2011, 460 stran, doporučená cena 465 korun.

Co se týká celkové koncepce Dějin čistoty a osobní hygieny, je velkorysá: čistotou a čištěním se autorka zabývá napříč kulturami, staletími i různými živočišnými druhy. Hned na začátku publikace zdůrazňuje, že tendenci k očišťování můžeme sledovat už na buněčné úrovni: ve zdravém těle podle ní panuje přísná buněčná kázeň, v buňkách probíhá neustálý úklid, jehož cílem je zajistit jejich celistvost a zdravost a vyřadit vše, co je jim cizí; bez tohoto systému biologické očisty bychom rychle umřeli. Jako o další úrovni sebeobrannné reakce našeho těla pak autorka líčí i fungování smyslových orgánů, které odhalují všechny vetřelce snažící se vstoupit do našeho organismu, přičemž mozek „podepírá jednu zvlášť impozantní fyziologickou záchrannou síť: nervový reflex odporu a zhnusení“.

Obálka knihy Dějiny čistoty a osobní hygieny

Obálka knihy Dějiny čistoty a osobní hygieny

Praxe tělesné hygieny je podle Smithové součástí celého repertoáru chování společného všem živočichům; nikoliv náhodou naši opičí příbuzní věnují péči o svůj zevnějšek nejvíce času ze všech savců. Podle autorky skutečnost, že zvířata a lidé žijící ve skupinách vzájemně pečují o svůj vzhled, opodstatňuje názor, že úprava zevnějšku napomohla rozvoji lidských řečových dovedností, kteroužto teorii zde popularizuje psychiatr Cyril Höschl.

Mytí a nemytí

Pouť historií poté autorka začíná v Sumeru, ve kterém například místa, na nichž byly postaveny chrámy, byla předem vypálena a tím fyzicky očištěna. Základové jámy byly vysypány čistým pískem, do nějž byla zasazena první cihla, předem připravená a očištěná. Egyptští kněží si zase museli obden holit celé tělo, aby ho uchránili od vší nebo čehokoli stejně nepříjemného, dvakrát denně a dvakrát každé noci se navíc koupali ve studené vodě.

Do kontrastu s tím dává autorka pojetí židovské (a křesťanské), kde nejvíc záleželo na opravdové víře: nic se totiž „nemohlo vyholeným hlavám egyptských kněží nepodobat více než bujné a nestříhané vlasy a plnovousy židovských proroků“. Podle raných křesťanů byla čistota atributem Ducha svatého: kněz posvěcoval vše, čeho se dotkl. Když umyl nohy malomocnému nebo objal člověka nedotknutelného z jiného důvodu, neušpinil se: „svojí svatostí a čistotou naopak lidi uzdravoval“. Křesťanské svaté panny nemusely používat parfém: „voněly svatostí“. Špína na svatém těle byla dokonce prospěšná, protože se „jejím prostřednictvím očišťovala duše a svědčila o pravé víře“. Autorka referuje i o případu mučednice Tekly odsouzené k smrti zato, že odmítla vznešeného pohanského nápadníka. Vrhla se prý do příkopu plného žraloků s výkřikem: „Je načase, abych se vykoupala.“.

Autorka a její Dějiny čistoty a osobní hygieny na internetu...

Autorka a její Dějiny čistoty a osobní hygieny na internetu...

Smithová se nedopouští přehnaných generalizací. Prohlásit, že středověcí lidé měli vždy špinavá těla a zapáchali, by dle ní „znamenalo urazit generace pečlivých a pracovitých hospodyň, pošpinit čest a důstojnost jejich domácností“. I středověcí lidé se podle ní starali o svůj zevnějšek a mnozí se snažili být tak čistí, jak jen to bylo možné. Středověká společnost totiž „byla hluboce zbožná, ale zároveň velice materialistická“. Askeze tak podle ní „byla nakonec zkrocena: nikde nebyly tak pohodlné koupelny a záchody jako ve středověkých klášterech“. Autorka dále sleduje „puritánskou kulturu těla“, jež nabádala k vnější očistě a smytí špíny s těla, neboť „jsou spásou od hříchu, který v nás přebývá“, až k „novému puritanismu těla“, jejiž příchod konstatoval jistý novinář už roku 1852.

Slet témat

Autorka se v průběhu knihy dotýká řady témat. Kupříkladu tím, jaká byla v různých dobách a různých civilizacích možnost přístupu k hygieně: v Kartágu prý bylo poskrovnu veřejných hygienických zařízení; těch bylo více ve starém Řecku, ale byly určeny pouze pro svobodné občany; v dějinách Anglie bylo velkým zlomem vítězství labouristů v roce 1832, po kterém vznikaly četné lázně pro pracující třídy. I tak si ovšem před časem jistý vzdělaný Angličan postěžoval, že „oxfordská univerzitní kolej mu upírá každodenní hygienické vymoženosti běžné na minojské Krétě“.

S tím souvisí i další téma publikace, totiž problematika interkulturního setkávání lidí s odlišnou úrovní osobní hygieny, ať to byli středověcí křižáci a muslimové, nebo v novověku Britové a Indové: evropští kolonialisté prý tehdy brzy zjistili, že „v kastovním systému se od nich očekává dokonalá tělesná čistota, zásadně důležitá proto, aby neztratili autoritu“.

Obyvatel polynéského ostrovního státu Samoa se chlubí svým domorodým tetováním.

Obyvatel polynéského ostrovního státu Samoa se chlubí svým domorodým tetováním.

Dalším průřezovým tématem je tetování: od Ötziho přes Karla Velikého, jež odmítal tetování s tím, že se „nechtěl se podobat pohanům, kteří poslouchají ďáblovy nápady“, až k 60. letům minulého století, kdy multikulturalisté znovu objevili prakticky všechny metody zkrášlování těla, které ve starověku používaly různé etnické skupiny.

Široce se autorka rozepisuje také o původně hlavně nábožensky motivovaném vegetariánství a nahotě: nezmiňuje sice české adamity, ale o to více píše o kvakerech, kteří se cítili být povzneseni nad hřích a stud a někdy se účastnili pobožností nazí až na bederní zástěrku. Věnuje se i módě naturismu ve 20. a 30. letech dvacátého století, kdy ovšem „přesáhl hranice lékařství“ a stále více se zaplétal do sítě socialistické a fašistické politiky. Když pak roku 1933 Adolf Hitler nudismus zakázal, bylo to podle ní spíš kvůli volnomyšlenkářské filozofii než z morálních důvodů, protože i nacisté pěstovali tělesnou kulturu, podporovali veřejnou hygienu, byli přívrženci vegetariánství a přírodní léčby.

Kolotoč neochvějných přesvědčení

Smithová cituje tvrzení již zmiňované Mary Douglasové, že „jediné, co je na čistotě univerzální, je pokušení použít ji jako zbraň“. Sama Smithová přitom v podobném duchu podle mne nerozumně útočí na geneticky modifikované potraviny, rozhořčuje se přitom nad „znečišťováním přirozených zásob světa“ (na rozdíl právě od Douglasové a Komárka, popisujících ekology jako moderní sektu). Autorka v této souvislosti nemůže ovšem nezmínit nacistickou posedlost rasovou čistotou, i když tento závažný námět v knize zůstává poněkud stranou.

Sporné je autorčino tvrzení, že „tragédií křižáckého tažení ve jménu čistoty bylo, že také podnítilo masovou etnickou očistu“ – etnické čistky souvisely s mnoha dalšími, asi silnějšími faktory, jako byla modernizace, ústup náboženství, v případě německého vyhlazování Židů pak i ne plně manifestovaný spor o to, kdo že je tím pravým vyvoleným národem (u samotného Hitlera ovšem obsesivní motiv Židů hanobících „naše nezkušené, mladé, plavovlasé dívky“, ničících tak „to, co na tomto světě nelze nahradit“, byl skutečně silný).

Čištění zubů; musí se to vzít pěkně zgruntu...

Čištění zubů

Autorka ráda vedle sebe klade starší a dnešní módní trendy a výstřelky: tak třeba víra moderních rodičů meziválečného období v blahodárnost pobytu jejich dětí na čerstvém vzduchu byla stejně neochvějná jako přesvědčení rodičů osmnáctého století, že dětskému zdraví nejvíce prospívá studená koupel. Škodolibě Virginia Smithová ukazuje, že často jde pouze o návrat dávno objevených praktik. Srovnává také utopický román Novinky z utopie W. Morrise z roku 1890 s aktuálním stavem na počátku 21. století: podle ní dnes dílo čteme se „zatrpklým pobavením“, svět je totiž „ve skutečnosti mnohem špinavější a nepředvídatelnější, než je v našich představách, a mnohem zatíženější břemenem minulosti“.

Tuhle knihu (navzdory některým překladatelským chybám jako „Publia Ovidia Nasa“) jsem četl s velkým zájmem, jen si na závěr dovolím podotknout, že s onou moudrou premisou o „špinavém světě“ by snad autorka mohla přistupovat i k nám, mužům a našim návykům.

Autor:


ZPRÁVY: Tisíce lidí si připomněly Sametovou revoluci, někteří politici se dočkali pískotu



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



Babiš: Jsem zklamaný hlavně z Pirátů, předčasné volby jsou nesmysl

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES. (8. listopadu 2017)

Až sestavíme vládu, půjdeme jednat s každým a začneme u ODS, říká šéf ANO Andrej Babiš. Osloví všechny strany, přestože...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

Tvůrce Kanceláře Blaník opouští Seznam. Důvodem jsou neshody s vedením firmy

Z natáčení filmu Prezident Blaník

Lobbista Tonda Blaník bouchl do stolu. Tvůrce, který oceňovaný seriál vytváří, opouští internetovou televizi Stream...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Edvard Beneš před svou vilou

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval...

ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o...

ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.