Jany Beňová veřejně čte v roce 2008

Jany Beňová veřejně čte v roce 2008 | foto: Flickr

Kniha Café Hyena: bratislavské existence, s nimiž si můžeme rozumět

  • 1
Kde se vzal, tu se vzal, zase jednou se objevil český překlad relativně aktuálního slovenského prozaického díla. Zdejší nakladatel však pro knihu Jany Beňové neudělal vše, co mohl a co by si její text zasloužil.

Slovenská literatura je v Česku daleko méně známá a sledovaná než česká na Slovensku. Přesněji: je sledovaná mnohem méně než je početní "poměr sil", tedy zhruba dvojnásobná česká "přesila". Ze současné slovenské literatury jsou u nás překládány vysloveně a pouze jednotlivosti, prakticky žádný tamější tvůrce není zde zprostředkováván soustavněji. Není tomu tak ani u Petera Pišťanka, Michala Hvoreckého a (již zesnulého) Rudolfa Slobodu, což jsou jména u nás relativně známá, respektive alespoň povědomá. Nemluvě o tom, že by se tu snad slovenské tituly prodávaly v originále…

O knize

Jana Beňová: Café Hyena (Plán vyprovázení)

Přeložil Miroslav Zelinský. Vydal Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl 2010, 92 stran, doporučená cena 149 korun.

Této obtížné "propustnosti" slovenského písemnictví do českých vod odpovídá fakt, že když se nakladatelství Paseka rozhodlo vydat prózu Jany Beňové (1974) Café Hyena (Plán vyprovázení), není z redakčních informací v knize jasné, proč přikročilo právě k této volbě. Na záložce nakladatel ani slovem nepřipomněl, že ta kniha na Slovensku předloni sklidila plejádu příznivých recenzí včetně přívlastku literární událost. Nemluvě o absenci doslovu, který by text Jany Beňové zasadil do souvislostí a poskytl zevrubnější informaci o autorce, případně o současné slovenské prozaické scéně. Jako kdyby si v Pasece řekli, že stačil už sám fakt, že ta próza tady vůbec vyšla a že jí grafici Karel Haloun a Jan Čumlivski vtiskli efektní grafický kabát - a dál se tím nebudeme zabývat.

Obálka českého vydání druhé prozaické knihy Jany Beňové

Obálka českého vydání druhé prozaické knihy Jany Beňové

S Petržalkou, bez Petržalky

Nejen ovšem vinou naznačené tuzemské kulturní vlažnosti vůči slovenské literární tvorbě, ale i z důvodů řekněme sociálních kniha Jany Beňové sotva dojde v českých krajích širšího a zjitřenějšího ohlasu. Hlavním dějištěm autorčiny prózy je bratislavské sídliště Petržalka, pro Slováky fenomén, protože jde o suverénně největší sídliště v jejich zemi; v současnosti v Petržalce žije zhruba 115 tisíc obyvatel, přičemž celá Bratislava vloni čítala 431 tisíc obyvatel.

Petržalka, pohled z vysoka...

Petržalka, pohled z vysoka...

Pro představu a srovnání: v pražském sídlištním komplexu Jižní Město žije něco přes 80 tisíc lidí. Proto když Beňová hned v úvodu své prózy, jejíž originální titul má obrácené pořadí – tedy Plán odprevádzania (Café Hyena) – napíše, že "Petržalka je území, kde čas nehraji roli. Žijí tady tvorové, o kterých si zbývající část zeměkoule myslí, že už neexistují, že vyhynuli.", musí taková charakteristika rezonovat na Slovensku neskonale intenzivněji než v Praze a v Česku. Sociálně-kulturně-místní zakotvenost prózy Café Hyena u nás nemůže mít tu emotivnost co u východních sousedů; tady zůstává jen papír, bez "petržalského" pocitu, který Slováci, a nejen ti bratislavští, v sobě musí mít. Avšak absence této zkušenosti s Petržalkou není zásadně na škodu, protože próza Jany Beňové míří daleko za hranice jednoho regionu a v posledku tu o Bratislavu a vlastně ani Slovensko nejde.

Povědomý svět

Fragmentarizovaný obraz několika naprosto neambiciózních existencí z Petržalky je srozumitelný jak co do životního pocitu, tak co do poetiky vyprávění, v němž se ich-forma střídá s er-formou. Některé z krátkých odstavců, které tvoří nedlouhé kapitoly, vypráví dívka Elza, daleko méně si bere slovo její přítelkyně Rebeka, často vyprávějí (právě ve třetí osobě) bezejmenní mluvčí. Jen s velikou rezervou tu lze hovořit o příběhu, skutečně jde o kolážovitý obraz jednoho životního způsobu v určitém časovém úseku, který evokují názvy některých kapitol (léto, podzim, zima, druhé léto, dětství, mládí, druhá zima…). Ten pohyb je tu víceméně cyklický, přírodní, animální, odehrává se vlastně mimo figury – ty sice chodí, jezdí, mluví, starají se, zažívají různé věci, ale nesměřují v knize odněkud někam; spíše "jen" nechávají projevovat různé osobnostní záhyby svých daných Já.

Bratislavské sídliště Petržalka, kde se odehrává podstatná část knihy Jany Beňové Café Hyena

Bratislavské sídliště Petržalka, kde se odehrává podstatná část knihy Jany Beňové Café Hyena

Charakteristickým rysem Café Hyena je intertextovost, tedy více či méně skryté odkazy na jiná umělecká díla. Předloni – coby ve výjimce potvrzující v úvodu zmíněné pravidlo o české vlažnosti vůči slovenskému písemnictví – na to již poukázal slovenský literární teoretik a kritik Peter Zajac, jehož recenzi slovenského vydání textu Jany Beňové kupodivu přetiskly Lidové noviny: "Café Hyena je hlavním stanem čtveřice Elza, Yan, Rebeka a Lukas. Ta jména jsou kryptonymy. Yan jsou Ivan i Jana, spojení do jednoho těla a třech očí, Rebeka a Lukáš jsou i biblická jména. Tyto plavce každodenností a stipendisty života, kteří žijí, dýchají a čtou, aby mohli psát, provázejí na cestě Sábato, J. L. Borges a hlavně muž jménem CarlSolomon*, postava z Kvílení, kterou Allen Ginsberg potkal v blázinci v Rocklandu, kde byli oba hospitalizováni…"

Ale kromě formulovatelné intertextovosti se lze v knize Jany Beňové setkat se čtenářským pocitem, který tu pracovně nazvěme intertextovým povědomím. Pokud jen trochu sledujete soudobé písemnictví evropského kulturního okruhu, velmi rychle se ve fragmentarizovaném Café Hyena zorientujete, "usednete" s hrdiny k jednomu stolu a jejich hovorům a stavům rozumíte. Jinak řečeno: Beňová pracuje s kulturním a literárním kódem, který sice hltače kvapně odsýpajících příběhů může iritovat svou nesoustavností, přerývaností, ale poučenější publikum se prostě setkává s autorkou, která experimentuje v mezích "zákona", jazykem a stylem, který nese rysy nadnárodní.

Pohled na starou Bratislavu z Petržalky; tato scenérie, v níž hranici tvoří řeka Dunaj, s nejednou vyskytuje v knize Jany Beňové Café Hyena

Pohled na starou Bratislavu z Petržalky; tato scenérie, v níž hranici tvoří řeka Dunaj, s nejednou vyskytuje v knize Jany Beňové Café Hyena

Ani hysterická, ani chorá

Za největší úspěch Café Hyena považuji fakt, že se od zmíněné intertextovosti dá odpoutat, že vyprávění vnímáte v jeho jedinečnosti, že s hrdiny chcete pobývat, trávit s nimi čas. V mezinárodním kontextu je to slušná "malá" kniha, která si překlad zaslouží. Superlativy, jimiž ji vyprovodily recenzenti na Slovensku, zdají se mi přehnané, ale je třeba mít na paměti, že hodnocení pochopitelně berou v potaz současnou úroveň slovenského písemnictví. "Beňovej Plán odprevádzania je dobrá a plná knižka. V ére ženského zbanálňovania literatúry je to priam zázrak autenticity," napsal Alexander Halvoník do Knižní revue. "To všetko je v súčasnej slovenskej literatúre neobvyklé: moderná, inteligentne napísaná, no zďaleka nielen intelektuálne zaujímavá próza a jej autorka, ktorá má čo a vie ako to povedať. Aj preto je vydanie Plánu odprevádzania literárnou udalosťou," zakončil svoji recenzi Juraj Kušnierik v časopise Týždeň. "Undergroundový spisovateľ Jáchym Topol s nostalgiou a uspokojením konštatuje, že súčasní českí autori vedia, že píšu len knižky, a píšu ich bez jemu ešte známej existenciálnej hystérie. Knižka Jany Beňovej je hysterická, je chorá, je monštruózna. Neverím, že je len knižkou – tovarom," pravila pražská literární kritička a historička Libuše Heczková v recenzi pro bratislavský deník SME.

Café Hyena ovšem není prózou ani hysterickou, ani chorou. Použijeme-li hudební terminologii: je to skladba z klubové scény, odsekávaná, ale citlivá záležitost. V českém kontextu ji lze přirovnat k některým titulům edice Fresh nakladatelství Labyrint.

, Kavárna

Video