TRESTY PRO KNĚŽÍTRESTY PRO KNĚŽÍNejčastější tresty se pohybovaly do pěti let odnětí svobody, tresty nad deset let tvořily asi pětinu případů. V 50. letech dostalo několik kněží doživotí a při takzvaném babickém případu byli tři odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Mužské řády nebyly nikdy oficiálně zrušeny, kromě pražského jara existovaly po dobu komunismu jen v ilegalitě. Na začátku komunismu měly v českých zemích přes 1 500 členů, dnes u nás je okolo 800 řeholníků. |
Když se komunisté v roce 1948 pevně chopili moci, začali s likvidací skutečných, potenciálních i domnělých odpůrců. Bylo jen otázkou času, kdy dojde i na kněží a řeholníky. Státní bezpečnost například sledovala kázání, načež kněží jednotlivě zatýkala pro kritiku režimu a nesvobody.
„Komunisté postupně zlikvidovali církevní školství, teologické fakulty, tisk, nakladatelství i mládežnické a tělovýchovné organizace, které měly vztah k víře,“ říká ostravský historik Vojtěch Vlček.
To všechno ale nestačilo, a tak se zrodila myšlenka na Akci K, která měla hromadně zatočit s mužskými řeholními řády. Před veřejností ji státní moc plánovala obhájit údajnou „protistátní činností řádů“.
Agenti StB se nerozpakovali například propašovat do kostelů zbraně či protikomunistické letáky a pak je „najít“ při prohlídkách. Většina řeholníků skončila v internaci.
„Někteří se skrývali i léta - jeden dominikán dokonce deset let a nakonec se přihlásil sám. Mnozí řadu let působili v ilegalitě,“ říká historik Vlček, který se historií perzekucí církví dlouhodobě zabývá.
Jaký cíl sledovala státní moc útokem proti kněžím?
Katolická církev byla vnímána z pohledu komunistického režimu, jehož cílem byla ateistická společnost, jako nepřátelská organizace s velkým vlivem - v roce 1950 se k ní hlásilo 76 % lidí. Proto komunistické vedení rozbíjelo církevní struktury a podřizovalo je své kontrole.
„Cílem akce bylo odstranit mužské řehole, pak i ženské, které komunisté hodnotili jako jednu z nejvýznamnějších opor církve.“ |
Trvale přítomným prvkem komunistické politiky bylo věznění katolických duchovních, intelektuálů a aktivistů. Útok proti řádům, takzvaná Akce K, byl jen jeden z mnoha proticírkevních kroků. Cílem bylo odstranit mužské řehole, později i ženské, které komunisté hodnotili jako jednu z nejvýznamnějších opor církve.
Co hmatatelného, komunistům na církvích vadilo nejvíc? A na kolik řeholníků si políčili?
Kromě náboženského působení také školská a sociální práce, aktivity na fakultách, v tisku, ale i mezi mládeží. Ze 2 856 řeholníků, kteří v Československu v roce 1948 působili, proto během Akce K skončilo 2 376 v soustřeďovacích táborech. Cílem bylo dostat je do středisek v pohraničí, kde měli žít a pracovat odloučeni od společnosti.
Jak příslušníci bezpečnostních složek řeholníky pozatýkali?
Kláštery byly v noci ze 13. na 14. dubna 1950 obklíčeny a krátce před půlnocí dovnitř vtrhli ozbrojení příslušníci StB a milicí. Vzbudili řeholníky, přinutili je obléct se a sbalit si nejnutnější věci. Oznámili jim, že z „vůle lidu“ a kvůli protistátním aktivitám se kláštery zabírají a řeholníci budou převezeni do vybraných klášterů, kde se budou moci „vyřeholit“.
„Kláštery byly v noci obklíčeny, ozbrojení příslušníci StB a milicí před půlnocí vtrhli dovnitř. Řeholníky nahnali do autobusů a odvezli.“ |
Pak je nahnali do přistavených autobusů a nákladních aut a převezli do vybraných klášterů, kde byli ozbrojenou ostrahou hlídáni a museli bezplatně pracovat. O čtrnáct dní později byly zlikvidovány stejným způsobem zbylé mužské kláštery.
Bránili se proti tomu kněží nějak?
Zabírání klášterů se nesetkalo v českých zemích s téměř žádným odporem ze strany věřících, pouze v Ostravě v Hodoňovicích u Frýdku-Místku a ve Ořechově se pokusili věřící mírnou formou protestovat.
Poměrně běžnou součástí arzenálu represivních složek byly záminky a provokace. Dělo se tak i při likvidaci řeholníků?
Státní bezpečnost třeba používala podvržení zbraní a protikomunistických letáků v kostelech či vysílání provokatérů do klášterů, kteří se vydávali za osoby stíhané komunistickým režimem. Několik set duchovních bylo vyšetřováno např. pro čtení pastýřským listů biskupů, v nichž byla pojmenována proticírkevní politika státu.
Co se dělo se zatčenými kněžími a jejich majetkem, jak byli souzeni?
V případě Akce K řeholníky převezli do centralizačních táborů a část z nich do internačního střediska v Želivě, kde panoval zpřísněný režim. V táborech strávili většinou dva až tři roky, jejich představení pět až deset let, poté byli propuštění. Nesměli však vykonávat profese duchovních, ale pracovat pouze v dělnických profesích. Jinou formou trestu bylo zadržování kněží v táborech nucených prací nebo u „pomocných technických praporů“.
Majetek řádů byl zkonfiskován, většinu budov zabrala armáda a ministerstvo vnitra. Stejně tak byl většinou zabaven osobní majetek kněží na farách.
Tak velká operace, jakou byla Akce K, určitě vyžadovala značné nasazení sil a důkladné plánování...
Akce K byla připravována od srpna 1949, kdy komunisté rozhodli o likvidaci řádů. Připravoval ji Státní úřad pro věci církevní, SNB, StB prostřednictvím svých orgánů v krajích a okresech. Samotného zásahu se zúčastnilo 270 lidí z StB a 946 příslušníků SNB jednotky Lidových milicí, kteří použili k deportaci řeholníků 71 autobusů a 129 automobilů.
Unikl vůbec někdo?
Některým řeholníků se podařilo vyhnout internaci tím, že v době Akce K byli mimo klášter a pak se začali ukrývat. Někteří unikali StB i roky - nejdéle dominikán Dominik Marek, který se skrýval deset let.
„Někteří řeholníci byli mimo klášter, po akci se začali skrývat. Třeba Dominik Marek se skrýval deset let.“ |
Asi deseti řeholníkům se podařilo z centralizačních středisek uprchnout, někteří působili v ilegalitě, jiní se pokusili přejít hranice. Většina z nich ale byla zatčena.
Mnozí řeholníci se po propuštění snažili navázat kontakty se spolubratry - občas se tajně scházeli, zakládali v bytech tajné řeholní komunity. Některé řehole jako třeba jezuité či salesiáni organizovaly i tajná studia a kněžská svěcení. Třeba salesián Václav Filipec sedm let organizoval skupiny mladých spolubratrů a unikal před StB.
Jaký dopad měla akce K na československé věřící?
Izolace řeholníků v táborech, jejich věznění či znemožnění kněžské práce znemožňovaly přirozené kontakty řeholníků a veřejnosti, nejen věřících. Určitě přispěly k omezení religiozity u nás.
Na druhou stranu řeholníci na pracovištích a hlavně v kriminálech ovlivňovali své okolí, řadě zoufalých spoluvězňů pomohli unést odloučení od rodin. Některé odradili i od sebevraždy, jiní laici se zase nechali pokřtít a stali se věřícími.
VOJTĚCH VLČEKVOJTĚCH VLČEKPublicista a historik Vojtěch Vlček se narodil v roce 1976 v Ostravě. Vystudoval český jazyk a historii na Ostravské univerzitě, kde externě vyučuje. Také učí na gymnáziu v Ostravě-Hrabůvce. Dlouhodobě spolupracuje s Českou křesťanskou akademií v Praze na výzkumu perzekuce řeholí a diecézních kněží v období komunistické totality. |
