Do sekty se nevstupuje na závěr nějakého složitého poznávacího procesu, při kterém člověk mnohé prověřil a toho nejlepšího se přidržel. Skutečné hledání pravdy vede málokdy k nalezení sekty, protože sekty své pravdy příliš nezdůvodňují, příliš o nich nediskutují, sekty spíš pravdy "mají“, "disponují jimi“ a vyvoleným je "přidělují“ nebo "propůjčují“. Kromě toho velká část sekt stojí na nekritizovatelné autoritě svého vůdce nebo na sektou uznávaném "sdělení shůry“.
Ke vstupu do sekty člověka nedohání ani tak hledání pravdy, jako jeho vlastní existenciální nouze. Sekty jsou mnohdy útočištěm lidí osamělých, špatně komunikujících, jinými nepřijímaných nebo lidí různě radikálně orientovaných, někdy se značnou averzí vůči sobě samotným. Klasický stoupenec sekty tedy něčím v životě trpěl (někdy ani není schopen formulovat, čím) a v sektě nalezl domnělý nebo skutečný lék na svou bolest či nouzi.
. Krucifix. S námi je křížNová rubrika v Kavárně on-line: Aktuální témata komentovaná lidmi a pro lidi, kteří i v pěně dní hledají duchovní přesahy. |
Sektářské znaky
Mezi typickými rysy sektářských znaků, najdeme:
- Náboženský kult osobnosti. V centru stojí postava zakladatele se svatozáří mesiáše, osvíceného mistra či nejlepšího terapeuta světa.
- Požadavek exkluzivity. V nauce a praxi je obsažen monopol na pravdu a spásu, popřípadě na terapeutické působení.
- Struktury vyznačující se závislostí. Organizační struktura je hierarchická a autoritářská, možná dokonce totalitární, produkuje vnější a vnitřní závislosti.
- Vztah k vnějšímu světu je určován konflikty.
- Uzavřenost, jasné hranice mezi příslušníky a těmi, kdo stojí vně, normovaná životní praxe.
- Scestné, neobvyklé nezprostředkované myšlenky a životní orientace, které jsou fanaticky hájeny.
- Únik či pojistka pro člověka, který se nedovede vyrovnat se svými problémy
- Oddělení se od původního prostředí.
- Detailní ovládání života členů.
- Nerealistické vnímání světa či světa jako zdání.
- Kairofilie - tedy zdůrazňování zvláštní periody času, která je pro sektu důležitá.
- Hledání nebo očekávání "nového světa“, "nové periody dějin lidstva“ apod.
- Vazba na "nového mesiáše“ (buď výslovného nebo "téměř mesiáše“).
Tyto prvky nenajdeme samozřejmě u žádné skupiny všechny najednou, a ty, které se vyskytují, se vyskytují v různé intenzitě. Sektářská mentalita a sektářské způsoby chování znamenají ve svých důsledcích vždy větší či menší nespojitelnost s životem ostatních částí církve.
Koho kdo osloví
Ze zkušeností v České republice, podle P. Opatrného, můžeme vyvodit následující poznatky:
Různé sekty mají různé cílové skupiny. Pro některé (například Svědkové Jehovovi) jsou typickou cílovou skupinou lidé nejistí, toužící po autoritě, osamělí a společností nepreferovaní. Pro jiné - kupříkladu pro Moonovu sekta - prostředí vysokých škol...
V zásadě lze říci, že organizované sekty s touhou po větším společenském vlivu se mohou uplatnit a šířit ve velkých městech a snaží se zpravidla proniknout do intelektuálního prostředí (transcendentální meditace, moonisté), případně do škol (scientologové). Menší města (většina našich měst pod 150.000 obyvatel) jsou pro takové sekty zpravidla příliš "malým lovištěm“. Některé sekty se snaží proniknout přes zdánlivou nebo skutečnou charitativní pomoc nebo pomoc handicapovaným skupinám, které se netěší dostatečné podpoře.
Kdo je sektou ohrožen
Jako výrazněji ohrožené skupiny nebo typy jednotlivců lze uvést:
- Lidé z typicky špatného rodinného prostředí (rozvrácená rodina, střídající se druhové nebo družky jednoho z rodičů, rodiny alkoholiků nebo rodiny nefunkční atd.)
- Jednotlivci z rodin nábožensky chladných a povrchních, toužící v dospívání či rané dospělosti po opravdovém a ne pouze zvykovém náboženském životě.
- Odrůstající děti velmi autoritativních otců, které na prahu dospělosti hledají opět silnou autoritu, kterou najdou ve vůdci sekty.
- Děti z rodin citově extrémně chladných.
- Lidé trpící svou osamělostí a nezakotveností.
- Jednotlivci toužící po maximalistických formách náboženství (náročnost, nesmiřitelná opravdovost, elitní výběr členů apod.), které běžné církve neuspokojí.
- Lidé zklamaní nebo svým okolím neuznávaní, toužící po uznání a naplnění života.
- Mladí lidé se silným sklonem k životnímu experimentování.
Jak se dá čelit
Pokud jde o prevenci vůči vstupu do sekt, došli jsme k těmto několika zásadám:
- Správně a střízlivě o sektách informovat (bez zesměšňování, podceňování nebo démonizace sekty).
- Vést vzděláním i prohlubováním života z víry k jistotě ve vlastní pozici víry.
- Podporovat komunikační schopnosti - kdo komunikuje, není tak snadno osamělý.
- Vychovávat k dialogu, pro který je sektářská mentalita nepřijatelná.
- Nabízet mladým lidem pokud možno přiměřená a dostatečně otevřená společenství.
- Brát vážně starosti a smutky lidí, zejména mladých, i když jsou objektivně málo významné.
Neexistuje žádný postup, jak dosáhnout plné imunity vůči svodům sekty. Informovanost, hluboká, uvědomělá víra, život v dobrém společenství křesťanů jsou jistě elementy správné a účinné prevence proti sektám. Ale je to podobné, jako v obrazu infekce a nemoci. Tak, jako může infekcí onemocnět i člověk dodržující zásady správné životosprávy, dbající na hygienické zásady, sportující a otužující svůj organismus, tak může sekta úspěšně zasáhnout i člověka, o němž soudíme, že měl všechny předpoklady k odolnosti. Je však nesmírně důležité, aby v případě, že se tak stane, nebyl v žádném případě ostatními odepsán. Jeho pobyt v sektě může být velmi dlouhý a nese s sebou řadu nebezpečí. Přesto to nemusí být poslední dějství v osobní náboženské historii člověka, nýbrž dějství předposlední nebo ještě dřívější.
. Juan Provecho (1970)P. Mgr. Juan Provecho v roce 1995 absolvoval teologii na Pontificia Universita Comillas v Madridu a byl vysvěcen na kněze augustiniánského řádu. V roce 1997 byl řádem poslán do České republiky. Po svém příchodu do Prahy začal studovat obor Mediální komunikace na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a studia úspěšně dokončil roku 2001. V současnosti je administrátorem farnosti sv. Tomáše v Praze na Malé Straně a od roku 2007 vedoucím tiskového střediska České biskupské konference. |
