Pacienti postižení zhoubnými nádory mozku mají dnes zpravidla jen malou šanci na vyléčení. Nádory tohoto typu odolávají chemoterapii i ozařování a je velmi nesnadné je odstranit chirurgicky. Naději na budoucí úspěšnou léčbu však přinášejí nejnovější výzkumy v oblasti takzvaných nervových kmenových buněk, tedy dosud nerozlišených buněk, které se dokážou vyvinout v různé typy mozkové tkáně.
Kmenové buňky jsou dnes již běžně využívány například při léčbě některých leukemií - jsou nejdůležitější složkou kostní dřeně, kterou lékaři nemocným transplantují. Takto podané kmenové buňky jsou totiž schopny u pacienta obnovit zdravou tvorbu krve. Z dřívějších experimentů je známo, že nervové kmenové buňky jsou schopny se rozšířit v mozku, do nějž byly vneseny injekcí. Gaetano Finocchiaro a jeho kolegové z Národního neurologického ústavu v Miláně se pokusili využít této vlastnosti kmenových buněk a přeměnit je v nosiče protinádorových léků. Geneticky pozměnili myší a potkaní nervové kmenové buňky tak, aby produkovaly interleukin 4 - látku, která povzbuzuje imunitní systém v boji proti nádorům. Když takto modifikované kmenové buňky vstříkli myším a potkanům s nádory mozku, ukázalo se, že zvířata přežívala podstatně déle než jejich neléčené protějšky. Zobrazení jejich mozků technikou magnetické rezonance rovněž prokázalo zmenšení léčených nádorů. "Je to skvělý výzkum. Ukazuje spoustu vzrušujících možností použití nervových kmenových buněk ke vnášení léčiv do roztroušených mozkových nádorů," říká v časopise New Scientist přední odborník Thor Ostenfeld z Cambridgeské univerzity. Italští vědci byli také překvapeni zjištěním, že život zvířatům s mozkovými nádory o něco prodloužilo i vnesení normálních nervových kmenových buněk, které neprodukovaly interleukin 4. Lze tedy předpokládat, že tyto buňky vylučují jinou neznámou látku s protinádorovým účinkem. "Musíme zjistit, jakou látku zastavující dělení rakovinných buněk kmenové buňky produkují," řekl Gaetano Finocchiaro novinářům z New Scientist. Slibné výsledky dosažené na myších však zatím mají svá omezení. Lidský mozek je totiž podstatně větší, takže aby kmenové buňky mohly léčit, musely by se v mozku šířit daleko rychleji. Kromě toho je rakovinná tkáň u lidských mozkových nádorů většinou více roztroušena v nervové tkáni, než je tomu u zkoumaných myší.
Kmenové buňky jsou dnes již běžně využívány například při léčbě některých leukemií - jsou nejdůležitější složkou kostní dřeně, kterou lékaři nemocným transplantují. Takto podané kmenové buňky jsou totiž schopny u pacienta obnovit zdravou tvorbu krve. Z dřívějších experimentů je známo, že nervové kmenové buňky jsou schopny se rozšířit v mozku, do nějž byly vneseny injekcí. Gaetano Finocchiaro a jeho kolegové z Národního neurologického ústavu v Miláně se pokusili využít této vlastnosti kmenových buněk a přeměnit je v nosiče protinádorových léků. Geneticky pozměnili myší a potkaní nervové kmenové buňky tak, aby produkovaly interleukin 4 - látku, která povzbuzuje imunitní systém v boji proti nádorům. Když takto modifikované kmenové buňky vstříkli myším a potkanům s nádory mozku, ukázalo se, že zvířata přežívala podstatně déle než jejich neléčené protějšky. Zobrazení jejich mozků technikou magnetické rezonance rovněž prokázalo zmenšení léčených nádorů. "Je to skvělý výzkum. Ukazuje spoustu vzrušujících možností použití nervových kmenových buněk ke vnášení léčiv do roztroušených mozkových nádorů," říká v časopise New Scientist přední odborník Thor Ostenfeld z Cambridgeské univerzity. Italští vědci byli také překvapeni zjištěním, že život zvířatům s mozkovými nádory o něco prodloužilo i vnesení normálních nervových kmenových buněk, které neprodukovaly interleukin 4. Lze tedy předpokládat, že tyto buňky vylučují jinou neznámou látku s protinádorovým účinkem. "Musíme zjistit, jakou látku zastavující dělení rakovinných buněk kmenové buňky produkují," řekl Gaetano Finocchiaro novinářům z New Scientist. Slibné výsledky dosažené na myších však zatím mají svá omezení. Lidský mozek je totiž podstatně větší, takže aby kmenové buňky mohly léčit, musely by se v mozku šířit daleko rychleji. Kromě toho je rakovinná tkáň u lidských mozkových nádorů většinou více roztroušena v nervové tkáni, než je tomu u zkoumaných myší.
