"Genetický rozdíl mezi lidmi a také některými primáty na jedné straně a zvířaty na straně druhé spočívá ve dvou kopiích genu nazvaného IGF2R, který je receptorem růstového faktoru 2 podobnému inzulínu," upozorňuje Killian.
Lidský zárodek obdrží od každého rodiče jednu funkční kopii tohoto genu - tedy celkem dvě. Zatímco zvířecí embryo přebere pouze jednu kopii.
Z toho podle autorů studie plyne výraznější sklon zvířecího plodu k rakovinným chorobám a ke komplikacím při klonování, jakými jsou například nedostatečně vyvinuté plíce, defekty srdce a snížení imunity.
Podle dalšího autora studie profesora Randyho Jirtleho jsou komplikace při klonování zvířat způsobeny i manipulací se zárodkem v laboratoři. I když gen IGF2R zůstane netknutý, tak epigenetické znaky, stěžejní informace přenášející genetickou sekvenci, jsou poškozené a provokují poruchy ve fungování tohoto genu.
Jirtle přirovnává gen IGF2R k počítači a jeho epigenetické znaky k softwaru, který pokud je poškozený zabrání počítači, aby fungoval.
Studie tedy jde proti postojům vědecké komunity, která s poukazem na zkušenosti získané při reprodukčním klonování zvířat a na současný stav poznání varuje, že klonování lidí nemá prakticky žádnou naději na úspěch.
L'Express varuje před vznikem nových biologických druhů
Poslední novinky z genetiky by mohly být předzvěstí takové změny lidského rodu, kdy by třeba nedopatřením vznikly dva biologicky nerozeznatelné druhy, píše francouzský týdeník L'Express.
Když se v roce 1998 podařilo izolovat a kultivovat kmenové buňky, to znamená buňky ještě nediferenciované, které pocházely z lidských embryí a plodu, americký tým vědců oznámil implantaci těchto buněk do mozků plodů makaků. Zde se vyvíjely a opice se narodily se smíšenými mozky, jejichž vývoj byl zastaven tím, že vědci pokusná zvířata ve věku čtyř měsíců utratila.
Aby se navíc nemusely používat buňky z lidských embryí, nalezli vědci prostředek, jak buňky získat z prakticky jakékoli tkáně dospělého člověka: z krve, z jater, ze svalů, z morku a dokonce z kůže nebo z tuku. Tyto kmenové buňky se mohou zřejmě po znovuzakořenění v organismu brzy množit a obnovovat tkáň, do níž patří. Dokonce se diferencovat od tkáně, z níž pocházejí, a stávat se buňkami epitelovými, kostními, svalovými nebo nervovými. Bude tedy možno vyrobit mozkové buňky z kousku kůže.
Tyto kmenové buňky by se měly používat jen pro regeneraci vadných buněk a pro náhradu vadných částí orgánů. Pacient už nebude čekat na transplantaci nebo medikamentální léčby. To by zvláště mohlo umožnit regeneraci buněk centrálního nervového systému a léčbu chorob míchy, Parkinsonovy či Alzheimerovy nemoci; anebo obnovu buněk jater či ledvin. Některé americké a švédské společnosti už začaly žádat o patenty na takové buňky.
Lze-li napravovat, lze i modifikovat. A časem se neodolá pokušení spojit kmenové buňky několika druhů savců a vytvořit nové bytosti, přízraky, které budou mít zvláštní schopnosti. Například se vyvine opice, která bude mít trochu lidské inteligence, aby pracovala v nepříznivém prostředí. Nebo člověk s opičí silou pro těžké fyzické práce.
To vlastní v člověku, pokud kdy vůbec existovalo, se vytratí. Na tom není nic podivuhodného: je totiž dvakrát méně genetických rozdílů mezi mužem a opicí než mezi mužem a ženou.
