"Klima se v posledních čtyřiceti letech citelně otepluje, takže se v atmosféře kumuluje velké množství energie. Ta potom v podobě náhlých a silných bouřek či neobyčejně silných větrů ničí vše, co jí přijde do cesty," vysvětluje náměstek ředitele Českého hydrometeorologického ústavu Radim Tolasz.
A charakteristické je i to, že tyto lokální živelní pohromy budou vždy – tak jako v tomto týdnu – přicházet neočekávaně.
Statistiky ostatně klimatologova slova potvrzují. Zatímco v osmnáctém, devatenáctém či první polovině dvacátého století přicházela velká voda nebo i lokální živelní pohromy s mnohem většími přestávkami, v posledních čtyřiceti letech četnost povodní prudce graduje.
Dokládá to zejména křivka velkých – dříve málo častých – záplav, při nichž zahynuly desítky lidí a jen škody na majetku dosáhly desítek miliard.
Rok 1965 zasáhl tehdejší Československo ničivou povodní na Dunaji. Po šestnáctiletém klidu zatopila v roce 1981 Ohře několikrát široké okolí Loun.
Stejně dlouhá pauza se protáhla do roku 1995, kdy velká voda zdecimovala na Moravě zejména Bruntálsko, Opavsko a Břeclavsko.
A potom už to šlo, jak říká hydrolog Libor Elleder, ráz naráz. 1997 – nejničivější povodně, které Česko zasáhly ve 20. století, připravily o život padesát lidí. Rok poté voda zdecimovala Orlickoústecko.
Nejničivější novodobé povodně pak do země vtrhly v roce 2002, zahynulo při nich 17 lidí. Před třemi lety povodeň ničila Vysočinu a především Podyjí.
"A to nezmiňuji desítky lokálních, nicméně stejně devastujících záplav, podobných té nynější na potoce Jičínka. Velmi se jí podobala pohroma Jílovského potoka u Děčína v červenci 1987. Smetla doslova vše. Jen jsme na ni zapomněli, protože se obešla bez lidských obětí," připomíná Elleder.
Mění se klima, v atmosféře je více energie
Příčin, proč jde Česko s nadsázkou "z povodní do povodní", je podle odborníků více. K těm hlavním patří měnící se klima – o tom už nepochybuje žádný z uznávaných expertů.
"Rostoucí teploty shromažďují v atmosféře mnohem více energie, která o sobě dává vědět stále prudšími, častějšími a také méně očekávanými bouřkami či větrem," vysvětluje Radim Tolasz.
Na rozdíl od militantních ekologů však říká, že například produkce skleníkových plynů k četnějším a také divočejším extrémům počasí pouze částečně přispívá.
"Klima by se velmi pravděpodobně oteplovalo – tak jako už mnohokrát v minulosti – i bez podílu člověka," domnívá se klimatolog.
Avšak i stále častější a prudší výkyvy počasí by nemusely mít pro lidi tak ničivé důsledky. Chování lidí je další příčinou velkých škod z posledních let. "Zapomněli jsme na zkušenosti našich předků," srovnává Lubomír Šálek z pražské Zemědělské univerzity.
Předkové si podle něj moc dobře uvědomovali, jaký význam mají při zadržování velké vody remízky, keřové, travní či lesní pásy, kaskády malých rybníčků nebo i suché nádrže.
Povodním nahrávají podle něj i málo pestré lesy. "Smíšené lesy totiž zadrží mnohem více vody," připomíná Šálek, projektant lesních plánů.
Nemluvě už o umělém narovnání koryt potoků. Zejména tento necitlivý zásah člověka do přírody způsobil, že voda vtrhne – jako nyní v Jeseníku nad Odrou – do městečka tak bleskově, že lidé před ní nestačí utéct ani na půdu.
"Voda meandrujícího potoka by je stejně zaplavila, protože na Novojičínsku spadlo ohromné množství srážek, ale lidé by měli mnohem více času před živlem utéct," dodává Radim Tolasz.
Odborníci, které MF DNES oslovila, se shodují i v tom, že tak extrémní bouřky, které prošly Novojičínskem, nebude nikdy možné předpovědět s potřebným předstihem. Přicházet budou pokaždé náhle.
V lidských silách však je – kromě významného zpomalení velikosti i síly vodní vlny – zkvalitnění varovného systému. Není sice zadarmo, ale v podobných situacích může zachránit lidské životy.
Moderní srážkoměry spouštějí automatiky poplach a pošlou přímo na telefon záchranářů SMS, že se blíží velká voda.
