Bude se bojovat v parlamentu a opětovně můžeme očekávat bitvu (pokolikáté už) i na partajních politických kolbištích. Vezmeme-li v úvahu dosavadní "úspěchy" vládní koalice při jakémkoli neveřejném hlasování, nelze asi nic veselého očekávat.
Proč bychom měli věřit, že právě teď a v této věci by měla být obnovena stoprocentní disciplína v tzv. stojedničce?
První politickou obtíž tvoří samotný poslanecký klub sociální demokracie. Část poslanců ČSSD bude argumentovat tím, že vláda s poslanci reformu nedostatečně předjednala. To se dá říkat vždycky.
Budou také vykřikovat, že sociální demokracie neměla žádné škrty v programu. A budou mít pravdu. Před volbami barvili špidlovci reálný stav rozpočtů narůžovo. O nějaké racionální odůvodnění však nakonec ani jít nemusí.
Někteří poslanci ČSSD se chovají jako pravá opozice: čím hůř pro Špidlu se Sobotkou, tím lépe.
Vláda si nemůže být jista ani jednotnou podporou úplně všech lidoveckých poslanců například ve věci redukce podpory stavebního spoření.
A pak je tu Unie svobody: pokud se v dohledné době nepodaří prosadit legislativní změny, najde se jistě několik poslanců, kteří na podzim nepodpoří rozpočet. Pak padne tato vláda.
Co bude tedy s reformami dál? ODS začne brzy zvažovat, zda přece jen něco z reforem nepodpořit.
Kdyby zbylo všechno na ni (až se dostane k vládě), měla by toho moc najednou. Pokud se sociální demokraté pokusí prosazovat z reformy pouze to, co voní komunistům, bude tu už také jiná vláda.
S jistotou by mělo parlamentem brzy projít snížení daně ze zisku podniků. Tady naštěstí politikům diktuje blahodárná globalizace. Nikdo nebude chtít dopustit rychlý úprk investorů.
