Už během velkého hladomoru, který Severní Koreu zasáhl koncem devadesátých let a vyžádal si na dva miliony mrtvých, byly hlášeny první případy kanibalismu. Tyto případy se však zřejmě týkají doby nedávné, jak píše britský The Telegraph.
Dva lidé byli za konzumaci lidského masa popraveni loni ve městě Musan, když byli pro stejnou příčinu o pět let dříve zadrženi policií.
Třetí trest byl vykonán v roce 2009 na muži, který ve městě Hyesan údajně zabil a snědl dívku. K zoufalému činu se prý odhodlal poté, co byly jeho městu výrazně sníženy potravinové příděly. K tomuto kroku vláda přistoupila ve snaze zachránit propadající se měnu a celkově ušetřit tenčící se zásoby jídla.
Při nahlédnutí do dokumentů, jež byly tajně z KLDR propašovány přes hranice, vychází najevo, že tyto tři případy nejsou ojedinělé. Britský deník připomíná případ muže, který zabil sekerou svého spolupracovníka, aby část jeho masa snědl a zbytek prodal na trhu jako skopové maso.
Pchjongjang vůbec využívá potravinovou pomoc jako prostředek k zastrašení obyvatelstva. Jakmile je jídla kritický nedostatek, zavře oči nad ilegálními trhy. Pokud se však situace jen trochu zlepší, vždy tvrdě udeří a zavádí omezení.
Zahraniční potravinová pomoc se navíc většinou jen těžko dostává k těm, kdo ji skutečně potřebují. Podle průzkumu Společenství pro severokorejskou demokracii a lidská práva se z pěti set dotázaných uprchlíků s těmito zásobami setkalo jen sto devět. A dalších dvacet devět z nich potvrdilo, že se se získanými zásobami museli na rozkaz předvést, jakmile dorazili pozorovatelé zahraničních agentur.
