O tom, jak by mohla vypadat budoucí politická mapa světa, se rozhodovalo ještě daleko před skončením druhé světové války. Světové mocnosti, které v ní za svoje ideály bojovaly, měly eminentní zájem na tom, aby sféra jejich vlivu byla do budoucna co největší, i když šlo do té doby o zdánlivě bezvýznamná území.
Vítězství Sovětského svazu v největším ozbrojeném konfliktu dvacátého století ospravedlnilo, nebo se o to alespoň snažilo, existenci komunistických režimů v mnoha zemích světa. Západní mocnosti se naopak horečně snažily vliv těchto tlaků co nejvíce eliminovat. Druhá větová válka sice v roce 1945 skončila, stejným momentem však začala válka studená, která byla projevem uplatňování těchto dvou nesmiřitelných vlivů. A to jak v Evropě, tak i Asii.
Dočasně navždy
Od roku 1910 až do konce druhé světové války byl Korejský poloostrov pod kontrolou Japonského císařství. Poraženému z druhé světové války však bylo jasné, že tím zde jeho role končí. Na základě dohody vítězných mocností z káhirské i jaltské konference se nově vzniklé území poloostrova rozporcovalo na dvě okupační zóny, které měly být pouze dočasné.
Korea měla být vrácena jeho lidu poté, co se mocnosti domluví na její vládě. Ještě v roce 1945 se budoucnost jediné Koreje řešila na konferenci v Moskvě. Co se týče správy země, byla založena společná americko-sovětská komise. Vítězové války se však na budoucnosti země jako celku nikdy neshodli.
Severní Korea vyhodila do povětří styčný úřad obou korejských států |
Severní území země se stalo doménou vlivu vítězného Sovětského svazu a jeho tanky tam ze Sibiře přijely již v srpnu roku 1945, tedy ještě dřív, než Japonsko stačilo kapitulovat. Jih se měl naopak stát sférou vlivu spojenců. Ti na základě neúspěšných jednání se Sověty navrhli Valnému shromáždění Organizace spojených národů, aby demokratickou Korejskou republiku, která byla založena 15. srpna roku 1948, uznaly jako jediného právoplatného nástupce vlády nad celým poloostrovem. OSN tak učinila.
O necelý měsíc později, 9. září, však na severu vznikl vzdorostát – Korejská lidově demokratické republika. Podobné nároky na vládu nad celým poloostrovem si uplatňovala i ona, z hlediska OSN a potažmo Západu však byla její existence uznána za nelegitimní. Dělicí čárou, která se na mnoho dalších let měla stát hranicí mezi oběma nově vzniklými státy, se stala 38. rovnoběžka.
Korejec proti Korejci
Politické zřízení Severní Koreje měli samozřejmě plně v režii Sověti. Právě v jejich režii byla založena Korejská strana práce a jejím vůdcem se stal Kim Ir-sen. Ten veškeré své síly soustředil na znárodnění veškerého severokorejského hospodářství, země se měla nadále rozvíjet podle sovětského modelu hospodářského plánování. Již v roce 1948 byly veškeré výrobní prostředky v rukou státu.
Kim Ir-sen navíc po celou dobu ve své funkci usilovně žádal Stalina o vojenskou pomoc při napadení jihu. Argumentoval tím, že Jihokorejci tamní režim sami svrhnou bezprostředně poté, co se na hranicích objeví první voják KLDR.
Trochu jinou pozici měl po vzniku oddělené Koreje jih. Co se týče počtu obyvatel, dvě třetiny Korejců žily po válce právě tam. Novým prezidentem jihu se stal I Sung-man, ten měl však na sklonku čtyřicátých let plné ruce práce s bojem se stále sílícím prokomunistickým tlakem v zemi vydatně živeným severokorejským režimem.
V roce 1948 se musel vypořádat s nepokoji na poloostrově Čedžu, kde počet mrtvých vystoupal do desítek tisíc. Další povstání, jejichž motorem byla snaha KLDR co nejvíce destabilizovat situaci na jihu, následovaly v městech Sunčchon a Josu. Vše eskalovalo momentem, kdy 25. června roku 1950 překročila vojska Korejské lidově demokratické republiky demarkační čáru a svého jižního souseda vojensky napadla.
Válka jménem zbytečná
Útok severokorejských ozbrojených sil byl úspěšný. Již během několika dnů vojáci dobyli Soul, odkud musel uprchnout jihokorejský prezident I Sung-man. Právě prezidenta severní Korea v propagandistické mašinerii nazývala zaprodancem a zrádcem národa. Již v půli srpna roku 1950 se severokorejské armádě podařilo obsadit téměř celé území Korejské republiky. Moment, na který spoléhal diktátor Kim Ir-sen, však nenastal. K žádnému všeobecnému povstání Jihokorejců a svržení tamějšího režimu nedošlo.
Pro přátelství s Trumpem už příliš důvodů není, varují Severokorejci |
Spojené státy americké korejská válka překvapila, Američané ozbrojený konflikt považovali za málo pravděpodobný. USA si narušení sféry svého vlivu nenechaly líbit a na poloostrov vyslaly 300 tisíc vojáků z kontingentu umístěného v Japonsku. Ti měli za úkol agresory nejenom zastavit. Během několika měsíců se jim je podařilo zatlačit téměř až k hranicím s Čínou. Říše středu se však ohradila ohrožením vlastní bezpečnosti a do konfliktu nasadila vlastní vojska. Spojence zatlačila zpět za 38. rovnoběžku.
Podivná přetahovaná v režii mocností však v dalších měsících nepřinášela žádný výsledek. Už od léta roku 1950 se otevřená konvenční válka proměnila v konflikt zákopový a příměřím z července 1953 se patová situace rovněž nevyřešila.
Nejstřeženější hranice světa
Co však válka přinesla, byly oběti na životech nejenom vojáků, ale především civilního obyvatelstva. Sympatizanty s komunismem během korejské války masakrovala jihokorejská vojenská policie, podobnou mincí platili i Severokorejci na úkor civilních obětí z Jižní Koreje. Vlnu nevole po celém světě sklidila i sama vojenská role spojených států v korejském konfliktu. Ke konci války přispěla značnou měrou až volba nového amerického prezidenta Eisenhowera, který vystřídal horlivého zastánce účasti USA v konfliktu Harryho Trumana. A také samozřejmě smrt Stalina v roce 1953.
Zemřel americký voják, co zběhl do KLDR. V jejích filmech pak hrál padouchy |
V korejské válce zahynulo přes dva a půl milion Korejců, téměř milion Číňanů a přes třicet tisíc Američanů. Její konec přinesla formálně pouze smlouva o příměří, ta mírová nebyla podepsána nikdy. Teprve 20. července 1953 byla vytvořena demarkační linie z obou stran obklopená demilitarizovanou zónou. Stalo se tak jen pár kilometrů od původní linie na 38. rovnoběžce. O této hranici se dnes mluví jako o nejstřeženějším místě na světě.
